Česká republika na půli cesty k Planetě slumů?

8. 12. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
  • Ani Českou republiku nevynechávají širší světové trendy vzniklé o něco málo později než Manifest komunistické strany. 

V roce 2004 začaly časopisecky vycházet první úryvky z práce historika a sociologa města Mikea Davise, která byla o dva roky později publikována pod titulem "Planet of Slums: Urban Involution and the Informal Working Class" (Planeta slumů: Urbánní involuce a neformální dělnická třída).


Davis v ní upozorňuje, že od 60. let do doby sepsání jeho knihy vznikla na světě skupina lidí čítající už přes miliardu osob, které podle něj tvoří "neformální dělnickou třídu". Tato "neformální dělnická třída" ovšem není v žádném ohledu podobná svému marxistickému teoretickému předobrazu, kromě toho, že nevlastní "výrobní prostředky". V oficiální ekonomice neplní žádnou funkci. Tyto lidi totiž nikdo nikdy do práce normálně nenajme. Živí se ve slumech ze dne na den jak dovedou, ale nejde přitom o "nájemné pracovní síly" v klasickém smyslu. Je tomu tak proto, že pro globální kapitalistickou ekonomiku jsou tito manuálové zhola zbyteční, jsou to lidé navíc, nezajímaví ani jako producenti, ani jako spotřebitelé; abych použil formulace Jana Kellera, "nevyplatí se je vykořisťovat".

Při pozornějším pohledu do Evropy ale vidíme, že první známky vzniku toho, čemu Davis nešťastně a z teoretické setrvačnosti říká "neformální dělnická třída", lze zahlédnout i v některých zemích starého kontinentu. Řada mladých Italů žije ještě dlouho po třicítce u rodičů, protože si nedokážou najít stálé zaměstnání a vlastní byt. Ještě častější je tento jev ve Španělsku. A vysoce regulovaný francouzský pracovní trh připomínající v mnohém středověkou cechovní organizaci vedl před Macronovými reformami k tomu, že se mnoho mladých lidí do systému oficiálních pracovních míst za celý život nedokázalo dostat. Tento systém fungoval dobře pro své členy jen za cenu toho, že produkoval současně velmi mnoho bezprávných nečlenů z řad mladší generace.

Pokud tedy podrobný empirický sociologický výzkum ukáže, že "dělnická třída z české společnosti symbolicky mizí", nemělo by nás to nijak zvlášť překvapovat, zejména na pozadí informace, že současně s ní vymizela i parlamentní "levice". Na západ od nás platí již desítky let, že kvalifikovanější část dělnictva přešla do střední třídy politicky obsluhované nikoliv už třídními stranami, ale "catch-all parties" - a zbylá méně kvalifikovaná se víceméně "plácá" v bezperspektivním postavení, z nějž sice občas vyrazí za těmi či oněmi populisty či extrémisty, ale vesměs zůstává politicky pasivní a neviditelná.

Davis ve své knize podrobně rozebral hlavní rozdíly mezi současnými urbánními společnostmi a klasickým kapitalismem 19. století. Podle něj se týkají zejména aspektů náboženství, pojetí práce, usídlení a pojetí zemědělství. "Neformální dělnická třída" dnes už nesplňuje znaky třídy, který vymezili klasičtí autoři jako Marx nebo Weber. Nemá žádnou ekonomickou funkci. Rozhodně nepotvrzuje marxistickou pracovní teorii hodnoty a na ní stojící představu, že základem veškerého společenského bohatství je manuální práce a že taková práce "je matka pokroku".

Od publikace Davisovy knihy ovšem uplynulo patnáct let - a světová ekonomika a s ní i jednotlivé společnosti se mezitím dále vyvíjejí. Nelze už považovat autorovu analýzu v plném smyslu za "současnou", protože mj. nedokáže zohlednit trendy vzniklé nebo katalyzované po globální ekonomické krizi roku 2008, k níž došlo až po jejím dopsání.

Tím spíše ale nemůžeme být přesvědčeni, že přehled o současném stavu společnosti lze získat nějakou levnou "teoretickou" oklikou obcházející empirický výzkum sociální reality - například pyšným vytahováním se, že se kdosi osobně nikdy neposunul za povinnou indoktrinaci v režii ideologů starého režimu někdy z roku 1960 a je tedy naprosto přesvědčen, že se už tehdy v komunistické nalévárně naučil vše, co vůbec potřebuje znát pro pochopení rychle se měnící společnosti 21. století...

0
Vytisknout
4511

Diskuse

Obsah vydání | 10. 12. 2021