Proč je Putinovo odmítnutí ukrajinské státnosti a izraelské odmítnutí palestinské státnosti zločinem proti historii?

24. 2. 2022

čas čtení 3 minuty

Vladimir Putin ve svém pondělním plamenném projevu o Ukrajině prohlásil, že tato země ve skutečnosti neexistuje, že je to umělý konstrukt z doby komunismu, který vytvořil Vladimír Lenin. Prohlásil, že "Ukrajina nikdy neměla tradici skutečné státnosti". Když jsem tu řeč slyšel, připomnělo mi to izraelskou propagandistickou litanii, podle níž Palestina nikdy v historii neexistovala. Upírat dnes lidem právo na národní suverenitu argumentem, že ji v minulosti postrádali, se tak zdá být typickým krokem expanzivních států, jako jsou Rusko a Izrael, které usilují o nadvládu nad svými sousedy, míní Juan Cole.

V dějinách samozřejmě existoval soubor atributů podmiňujících "ukrajinskost", stejně jako existoval soubor atributů podmiňujících "palestinskost". V pozdní římské říši na přelomu 5. a 6. století existovaly ve skutečnosti tři velké provincie zvané Palestina, jejichž obyvatelé byli převážně křesťané hovořící aramejsky a arabsky, ale pro administrativní účely používali řečtinu. Po nástupu islámu si tito křesťané osvojili arabštinu a stali se úředníky nových islámských říší. Svůj místní region nadále nazývali Palestina. Stejně jako Ukrajinci byli podřízeni velkým říším. V případě Palestinců, kteří nakonec z velké části přijali islám, byla poslední velkou říší, k níž patřili, říše osmanská. Izrael i Palestina jsou v důležitých ohledech nástupci Osmanů.

Faktem však je, že všechny národní státy, včetně Izraele a Putinova Ruska, jsou moderními vynálezy a jsou konstruované a umělé, i když vycházejí z tradic. Ukrajince a Palestince nelze prohlásit za umělejší, protože takoví nejsou.

Krátce poté, co se Ukrajina na počátku 90. let 20. století stala nezávislou zemí, publikoval Mark Hagen článek s názvem "Má Ukrajina historii?". Tvrdí, že moderní historiografie národů vznikla v západní Evropě, přičemž za "skutečné" země byly považovány Velká Británie, Francie a Španělsko, zatímco východoevropské národy byly pod nadvládou ruského, rakousko-uherského nebo německého císařství.

Hagan píše, že "Československo, Maďarsko, Rumunsko a zejména Ukrajina jsou v mezinárodním řádu podezřelými kandidáty a jaksi si nezaslouží výsady skutečné státnosti". Když se tyto říše během první světové války nebo po ní zhroutily, východoevropské národy se postupně dostaly pod vládu buď nacistického Německa, nebo Sovětského svazu, takže jejich státnost zůstávala pro severoatlantické historiky nadále zastřená.

Hagan též poukazuje na četné diskontinuity, které brání vytvoření konkrétní dějinné Ukrajiny. Její elity byly často absorbovány polskou nebo ruskou vrchností. Její církevní tradice nebyly vždy svébytné. Její jazyk byl na konci 19. století potlačen ruskými cary. A její současné území zahrnuje země, které kdysi patřily Rakousku, Rusku nebo Polsku. Všechny znaky ukrajinské identity jsou tedy proměnlivé a přerušované.

Ukrajinci a Palestinci mají staleté národní tradice, stejně jako Izraelci a Rusové, a zaslouží si být občany svých nezávislých států; zaslouží si být plnohodnotnými lidskými bytostmi s plnými lidskými právy. Zneužití historie je nemůže o tato práva připravit.

 

Kompletní text v angličtině ZDE

 

0
Vytisknout
6483

Diskuse

Obsah vydání | 25. 2. 2022