Putinovy akce v Donbasu jsou sice ilegální, ale nepředstavují novou invazi

24. 2. 2022

Skutečnou otázkou však je, co Rusko udělá dál. Tato ruská akce z praktického hlediska nic nemění. Tato oblast Donbasu je s ruskou podporou oddělena od Ukrajiny již od roku 2014 a od té doby zde probíhají občasné boje. Západní sankce, které mají Rusko potrestat, jsou již v platnosti.

Prozatím je ruské uznání donbaských republik skutečně něco zcela jiného než regulérní invaze na území celé Ukrajiny, před níž Washington a NATO varovaly a kterou má zastrašit návrh zákona o sankcích "na obranu ukrajinské suverenity". Taková invaze by byla mnohem větším porušením mezinárodního práva a vedla by k mnohem většímu a nebezpečnějšímu konfliktu. Dalo by se to přirovnat ke scénáři, kdyby Turecko místo invaze na část Kypru v roce 1974 obsadilo celý Kypr, nebo dokonce samotné Řecko. Taková invaze, pokud k ní nedej bože dojde, by se měla setkat s co nejtvrdší hospodářskou a politickou reakcí Západu.

Části projevu prezidenta Putina, v němž oznámil uznání Donbasu, takovou rozsáhlejší invazí jasně hrozily. V posledních dnech zde Rusko iniciuje nové vojenské střety a obviňuje z nich Ukrajince. Zůstává otázkou, zda to má být jen další nátlak na Západ, aby dosáhl dohody o kontrole zbrojení a zrušení případného členství Ukrajiny v NATO, nebo zda rozhodnutí o invazi již bylo přijato a Rusko si k ní pouze vyrábí záminku.

Mohou existovat různé scénáře. Ruské obsazení celé Ukrajiny, jak si ho představuje Washington, se zdá být ze své podstaty nepravděpodobné. Obsazení ruskojazyčných oblastí východní a jižní Ukrajiny je mnohem pravděpodobnější. Může se však také stát, že se Rusko spokojí s tím, že ukrajinským silám v Donbasu způsobí lokální porážku, aby demonstrovalo neschopnost NATO Ukrajině pomoci, a poté si možná dá pauzu, aby zjistilo, co Západ udělá dál.

To by zdaleka neznamenalo invazi. Znamenalo by to pouze omezenou eskalaci konfliktu, který v Donbasu probíhá od roku 2014. Proto je i nadále kriticky důležité, abychom měli v ruce hrozbu plnohodnotných sankcí s cílem odradit Rusko od plnohodnotné invaze. Pokud nyní zavedeme sankce v plném rozsahu, nebudeme mít k dispozici žádnou další ekonomickou munici a RF by další eskalací neměla co ztratit.

NATO nebude bojovat na obranu Ukrajiny, jak prohlásila Bidenova administrativa. Ekonomický tlak na Rusko je tedy jedinou silovu pákou, kterou máme k dispozici, abychom mohli ovlivnit jeho jednání. Odmítnutí Západu bojovat za Ukrajinu navíc činí z myšlenky ukrajinského členství v NATO dokonalou absurditu. Nikdo na Západě nehodlá - zcela oprávněně - riskovat jadernou anihilaci kvůli mezinárodní orientaci Ukrajiny.

Stejně jasně bychom si však měli říci, že pokud - jak naznačují části Putinova projevu - Rusko skutečně rozšíří válku mimo Donbas na zbytek Ukrajiny, pak by to Západ zcela oprávněně považoval za velmi závažný zločin. Sankce by poté měly být uvaleny v plném rozsahu a všechny západní státy by je měly podpořit.

Do té doby bychom měli i nadále naléhat na ukrajinskou vládu, aby v Donbasu nepodnikala žádné vojenské akce, které by mohly poskytnout Rusku záminku k invazi. Západ se v minulosti choval značně nezodpovědně, když naznačoval svůj vojenský závazek vůči Ukrajině, který ve skutečnosti neexistuje.

Ruské uznání donbaských republik, ačkoli je hluboce politováníhodné, by nám také nemělo bránit v tom, abychom pokračovali v jednáních s Ruskem o nových smlouvách o kontrole zbrojení ve snaze dosáhnout dohody v těchto otázkách a pomoci zabránit invazi Kremlu.

Dokud tedy k takové invazi nedojde, mělo by setkání Anthonyho Blinkena a Sergeje Lavrova tento týden být i nadále v plánu (tato schůzka byla nakonec kvůli eskalující krizi zrušena – pozn. DV) a americké odsouzení nejnovější ruské akce by mělo být doprovázeno pokračující snahou o kompromis ohledně těchto aspektů Putinova projevu. Jakékoli nové dohody o kontrole zbrojení by samozřejmě musely být reciproční a musely by zahrnovat stažení veškerých nových ruských sil rozmístěných v posledních měsících okolo hranic Ukrajiny.

Poslední události jsou skutečně dalším důkazem toho, že je třeba znovu projednat evropská bezpečnostní ujednání a postavit je na udržitelnější a mírovější základ. Válka mezi mocnostmi s jadernými zbraněmi nepřipadá v úvahu.

Postup Ruska zúžil prostor pro diplomacii, která by mohla tuto krizi vyřešit, ale zatím jej úplně nezničil.

 

Celý článek v angličtině ZDE