Jalovost české debaty o klimatické krizi
28. 7. 2022
/
Daniel Veselý
čas čtení
4 minuty
Zatímco v těchto dnech na evropském a
americkém kontinentu zuří klimatickou krizí akcelerované požáry, Českou
republiku nevyjímaje, stále se najdou tací, kdo primární globální riziko
ohrožující přežití lidské civilizace bagatelizují. Mezi tuzemskými bagatelizátory je
nepříliš překvapivě i český premiér Petr Fiala. Ten se nechal
slyšet, že kupříkladu sucha na jižní Moravě „jsou průvodním jevem
určité změny“.
Český premiér se elegantně vyhnul adjektivu
„klimatické“, přičemž samotné slovo změna je ve světle padajících teplotních
rekordů eufemismus, neboť ve světových médiích se běžně hovoří o globálním
ohřívání či klimatické
krizi. Po Fialovi už vůbec nemůžeme chtít, aby se pustil do rozboru toxických
napajedel postupného klimatického rozvratu, jelikož by musel totálně
přehodnotit svůj světonázor. Ale jak už bylo řečeno; po šéfovi Strakovy
akademie a vrcholném představiteli klimaskeptické partaje toho
příliš požadovat nemůžeme.
Je spíše zarážející, že se k určité formě
bagatelizace uchylují i někteří odborníci i novináři píší pro „zelené“
tiskoviny. Přestože nelze jednotlivé jevy automaticky přičítat klimatické nouzi,
obecně platí, že různé přírodní pohromy jsou akcelerovány kolabujícím klimatem, a
to jak v intenzitě, tak ve frekvenci. Takže obdobné požáry – jako je ten, který stravuje lesy
v Českém Švýcarsku – lze v důsledku klimanouze očekávat
častěji.
Kupříkladu Martin Adámek z katedry
botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v rozhovoru pro Novinky
říká, že „rozsáhlý požár
v národním parku České Švýcarsko, který zasáhl kolem 30 hektarů porostu,
nastartuje přirozenou obnovu lesa. Park se podle něj vrátí do stavu před
požárem asi za sto let, navíc bude mít vhodnější druhovou skladbu.“ O tomtéž
píše Michal Hořejší na stránkách Deníku Referendum. Jenže takový scénář by nastal
pouze v případě existence stabilního klimatu, jak tvrdí klimatolog Alexander Ač, který dodává,
že stále více studií ukazuje, že i regenerace
(přirozených) lesů v oblastech spálených požárem je problematická v důsledku
vyšších teplot a sucha.
A zatímco
my mudrujeme o prospěšnosti či neprospěšnosti požáru v Národním parku České
Švýcarsko, saští ekologové kvůli této přírodní pohromě vyzývají zemskou vládu, aby
akcelerovala klimatickou agendu, přičemž o klimatických změnách hovoří i další
tamní politikové.
Ačkoli
je pravda, že tuzemský diskurs o globálním ohřívání už drze nekontaminují
klausovské bludy, stále se podle mého soudu příliš často nedostáváme
k jádru pudla této bezprecedentní krize. Jestliže levicové mediální
platformy systematicky a oprávněně kritizují fosilní průmysl s jeho armádu
lobbistů, ne tak často se strefují do korporátního kapitalismu coby hnacího
motoru antropogenní klimakrize. Přitom nejde výhradně o levicovou myšlenku, nýbrž o poznatky
vědců podporovaných v rámci výzkumného
a inovačního programu Evropské unie Horizon 2000. Nejenže tvrdí, že
kapitalismus – tak, jak ho známe – nedokáže realizovat přechod na čistou
energii, ale sám je – v důsledku
překážek v zásobování a nedostatku nerostů – garancí nebezpečné změny
klimatu.
Ona to vskutku není raketová věda – pochopit, že kapitalismus je hnací silou klimatické
změny; ostatně tento názor není vyhrazen pouze akademickému prostředí, ale i
některým zahraničním
periodikům. Není tudíž divu, že na atraktivitě nabývají různé (staro)nové
myšlenkové proudy (degrowth, participativní ekonomika, komunalismus..), s nimiž se můžeme
blíže seznámit spíše v zahraničních zdrojích. Nebylo by na škodu, aby se po destruktivních
napajedlech klimatické nouze a případných alternativách vůči stávajícímu
neudržitelnému statu quo více informovalo i v českém prostředí.
.
8389
Diskuse