Proč se Rusko snaží získat vliv v Africe: Důvody nejsou pěkné

29. 7. 2022

čas čtení 8 minut
Rusko je zdrojem méně než 1 % přímých zahraničních investic do Afriky. V podstatě tedy Rusko na kontinent přináší jen málo. Ale skutečnost, že ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov podniká významnou cestu do Afriky ve vleku ruské války na Ukrajině, odhaluje, jak moc Rusko Afriku potřebuje, upozorňuje Joseph Siegle.

Prioritou Lavrovovy cesty do Egypta, Konžské republiky, Ugandy a Etiopie je ukázat, že Rusko není mezinárodně izolováno, navzdory rozsáhlým západním sankcím. Cílem je vykreslit Rusko jako nezatíženou velmoc, která si udržuje spojence po celém světě, s nimiž může obchodovat jako obvykle.

Rusko také soupeří o normalizaci mezinárodního řádu tam, kde to může napravit. A demokracie a dodržování lidských práv jsou nepovinné.

Lavrovova cesta do Afriky je tedy významná pro ruské geostrategické postavení. Ruské zprávy přetvářejí ruské imperialistické zabírání půdy na Ukrajině v širší ideologický boj mezi Východem a Západem. V rozsahu, v jakém Moskva uspěje v tomto rámcování, jej bude kritizovat jen málo afrických zemí.

To částečně vysvětluje, proč se 25 z 54 afrických států zdrželo nebo nehlasovalo pro odsouzení ruské invaze na Ukrajinu během rezoluce Valného shromáždění OSN ES-11/1 v březnu. Tato ambivalentní odpověď byla v příkrém rozporu s drtivým odsouzením ruské agrese ze všech ostatních oblastí světa.

Lze také očekávat, že Lavrov představí nedávnou ukrajinsko-ruskou dohodu o odblokování více než 20 milionů metrických tun ukrajinského obilí na export jako humanitární gesto Moskvy. A to i přesto, že to byla ruská invaze a blokáda ukrajinských přístavů, které zabránily obilí dostat se na mezinárodní trhy. Ruské bombardování ukrajinského přístavu Oděsa den po podpisu dohody naznačuje, že Moskva se bude i nadále snažit vyhrotit potravinovou krizi. To vše při obviňování Západu.

Egypt a Etiopie – klíčové země v Lavrovově itineráři – byly tímto přerušením dodávek potravin obzvláště těžce zasaženy. Ruská blokáda způsobila, že světové ceny obilí se letos zdvojnásobily, což vyvolalo silné politické a sociální napětí v celé Africe.

Co získávají afričtí hostitelé

Zaměření na ideologická témata pomáhá zakrýt, jak skromné ​​jsou oficiální ekonomické a diplomatické investice Ruska v Africe.

To vyvolává otázku, co afričtí vůdci získají hoštěním Lavrova v době, kdy je Rusko pod tvrdou kritikou za svou nevyprovokovanou agresi a destabilizaci globálních trhů s potravinami, palivy a hnojivy. Krátká odpověď zní politická podpora.

Rostoucí vliv Ruska v Africe v posledních letech je většinou důsledkem toho, že Moskva používá neoficiální prostředky – rozmísťování žoldáků, dezinformační kampaně, obchodování se zbraněmi za zdroje a obchodování s drahými kovy. Tyto levné nástroje s velkým dopadem se obvykle používají na podporu izolovaných afrických vůdců s pochybnou legitimitou. Ruská podpora obklíčených vůdců ve Středoafrické republice (SAR), Mali a Súdánu byla zásadní pro udržení těchto aktérů u moci.

Asymetrický přístup Ruska k získávání vlivu v Africe je také pozoruhodný tím, že tato "partnerství" jsou navazována s jednotlivými vůdci, které Moskva podporuje – a nikoli s širší veřejností. Jde spíše o kooptování elit než o tradiční bilaterální spolupráci.

Pochopení těchto motivací staví Lavrovův výlet a itinerář do ostřejšího světla.

Egyptský prezident Abdal al-Sisí je klíčovým spojencem v úsilí Ruska dosadit v Libyi zástupnou vládu. To by Rusku umožnilo vytvořit trvalou námořní přítomnost v jižním Středomoří a využít libyjské zásoby ropy. Sisí byl také ruským partnerem při pokusu o vykolejení demokratických přechodů v Súdánu a Tunisku.

Rusko je navíc hlavním dodavatelem zbraní pro Egypt. Půjčka 25 miliard dolarů financovaná Ruskem pro ruskou atomovou energetickou společnost Rosatom na výstavbu jaderné elektrárny Dabáa v Káhiře nedává ekonomický smysl. Ale poskytuje potenciální neočekávanou výhru pro kamarádíčky Sisího a Putina. A pro Rusko je to prostředek k získání další páky na Sisího.

Lavrovova cesta do Ugandy poskytuje politické krytí stále represivnějšímu a nevyzpytatelnému režimu prezidenta Joweriho Museveniho, který se pokouší zorganizovat dědičné nástupnictví pro Museveniho syna Muhúziho Kainerugabu.

Hlavním ruským zájmem v Ugandě je přitáhnout na oběžnou dráhu Moskvy další historicky západně orientovanou africkou zemi. Museveniho přibližování se k Rusku vysílá nepříliš jemný vzkaz, že se posune dále směrem k Moskvě, pokud bude Západ příliš kritický ke zhoršujícímu se stavu v oblasti lidských práv a demokratizace.

Etiopský premiér Abiy Ahmed se také brání tvrdé mezinárodní kritice za údajné porušování lidských práv Etiopií v Tigrayi a následné překážky, které brání humanitární reakci v regionu. Ruské maření rezolucí Rady bezpečnosti OSN upozorňujících na konflikt v Tigrayi a humanitární krize byly v Addis dobře oceněny.

Etiopie si dlouhodobě udržuje nezávislou zahraniční politiku. Addis Abeba se ale chystá hostit příští rusko-africký summit koncem tohoto roku. Tato událost by poskytla platformu na vysoké úrovni, která by posílila poselství Moskvy, že je na globální scéně stále vítána.

V Addis Abebě lze očekávat, že Lavrov zdůrazní úzké vztahy Ruska s Africkou unií. Strach z nelibosti Ruska vedl regionální orgán k opakovanému odkládání virtuálního setkání s ukrajinským prezidentem Volodymrem Zelenským. Když se schůzka v červenci konečně (a potichu) konala, naladily ji pouze čtyři africké hlavy států.

Prezident Konžské republiky Denis Sassou-Nguesso stál v čele středoafrické země po celých pět let od svého prvního nástupu k moci v roce 1979. Země se umístila na 169. místě ze 180 zemí v každoročním indexu vnímání korupce organizace Transparency International. Moskevskému radaru se dařilo rozšířit kontrolu nad vývozem uhlovodíků z Konga, Demokratické republiky Kongo a Středoafrické republiky přes Pointe Noire. To by dále posílilo vliv Ruska na globální energetické trhy.

Výhody pro obyčejné Afričany?

Lavrovova návštěva ukazuje, že existují afričtí vůdci, kteří nacházejí politickou hodnotu v udržení vazeb s Ruskem, bez ohledu na pošramocenou mezinárodní pověst Moskvy.

Je pozoruhodné, že většina zemí na jeho africkém turné udržuje významné vztahy se Západem. Účelem významné návštěvy Lavrova není pokoření těchto vazeb. Spíše jde o snahu získat větší páku vůči Západu.

Ale pro tyto africké vůdce je to nebezpečná hra. Rusko má ekonomiku velikosti Španělska, neposkytuje kontinentu významné investice ani obchod (kromě obilí a zbraní) a je stále více odpojeno od mezinárodního finančního systému.

Přímé zahraniční investice navíc silně korelují s dodržováním právního státu. Tím, že tito afričtí vůdci signalizují, že jsou otevřeni ruskému nezákonnému mezinárodnímu řádu, riskují poškození svých vyhlídek na větší západní investice.

Devět z deseti největších zemí investujících v Africe, které tvoří 90 % přímých zahraničních investic, je součástí západního finančního systému. Africkým zemím může trvat roky, než se vzpamatují z poškození reputace v důsledku přijetí ruského světonázoru, podle nějž je právní stát je svévolný.

Lavrovova cesta do Afriky není ojedinělou událostí. Je součástí probíhajícího tance. Moskva se snaží získat vliv na kontinentu, aniž by do něj investovala. Tato strategie může nabýt na síle pouze tehdy, pokud někteří afričtí vůdci považují Rusko za prostředek k potvrzení své moci, a to navzdory problematickým lidským právům a demokratickým normám.

Výhody pro Moskvu a tyto africké vůdce jsou jasné. Pro běžné africké občany už tolik ne.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
5160

Diskuse

Obsah vydání | 2. 8. 2022