28. 7. 2022
Když britského premiéra Borise Johnsona
před dvěma týdny jeho
kolegové poslanci potupně odvolali z funkce,
mnozí - včetně mě - předpokládali, že je to jeho
konec.
Očekávali jsme, že po
odchodu z Downing Street se vrátí ke svým lukrativním povinnostem
sloupkaře pro Daily Telegraph, dokončí svou knihu o
Shakespearovi a vydělá jmění přednášením pro
Američany. Předpokládali jsme, že když
byl Johnson odhalen jako sériový lhář, fabulátor a podvodník, jeho politická kariéra skončila.
Nyní bychom měli tento názor přehodnotit. Existují závažné důkazy, že Johnson uvažuje o návratu - a existují důvody se domnívat, že by mohl uspět, píše Peter Oborne.
Vezměme si známá fakta. Za prvé, Johnsonovi
spojenci aktivně připravují mýtus o
"bodnutí do zad". Den
po Johnsonově defenestraci se na
titulní straně listu Daily Mail
objevila otázka: "Co to
sakra udělali?". List
obvinil torye, že jsou "v zajetí kolektivní hysterie", neboť
si vynutili zbytečné volby
do vedení.
Za druhé, za bývalým
předsedou se začaly mobilizovat velké peníze. Superbohatý
podnikatel lord Cruddas prohlásil: "Sesazení Borise Johnsona z
funkce premiéra menšinou poslanců je
hluboce nedemokratické
... rovná se státnímu převratu."
Za třetí, část mediální mašinérie toryů se
mobilizuje. Během týdne od
Johnsonova oznámení, že odstoupí z funkce předsedy
toryů, se deník Daily Telegraph
zmobilizoval za kampaň na jeho záchranu tím, že dal toryům
možnost hlasovat o jeho odchodu. Petici za zařazení Johnsonova jména na hlasovací lístek v souboji o
post lídra podepsalo zatím 10 000 členů.
V neposlední řadě si s myšlenkou Lazarova
zmrtvýchvstání pohrává i sám
Johnson. Podle Cruddase Johnson "nechce
rezignovat", ale spíše "chce bojovat
v příštích parlamentních volbách jako předseda
strany".
Až dosud prakticky všechny dobře informované zdroje myšlenku Johnsonova návratu zavrhovaly - a
musím se přiznat, že zpočátku jsem byl silně nakloněn souhlasit. Skutečně si stále nedokážu představit
způsob, jak by se Johnson mohl dostat na kandidátní listinu.
Ale zamysleme se nad následujícím scénářem. V následujících týdnech Liz Truss
a Rishi Sunak, poslední dva kandidáti na post lídra, povedou nevýrazné kampaně a nepodaří se jim nadchnout
přibližně 160 000 toryů.
Jeden nebo druhý (v současné době je favoritkou Truss)
se probojuje k vítězství, ale rostoucí počet aktivistů
pociťuje zášť vůči poslancům
toryů za to, že se zbavili Johnsona.
Pak přijde na řadu konference Konzervativní strany, která se bude konat letos
v říjnu v Birminghamu. Teoreticky je to
okamžik, kdy by měl být nový lídr věrnými toryi přivítán s nadšeným potleskem.
V praxi však projev nového vůdce vyznívá naprázdno, protože
Johnson si pro sebe krade show. Ke zděšení nového vedení se na konferenci
objeví - na což má jako poslanec a bývalý
předseda toryů právo. Po příjezdu na
birminghamské nádraží je okamžitě obklopen davem
obdivovatelů, který ho pronásleduje po celou
dobu jeho pobytu v Birminghamu.
Organizátoři Konzervativní strany jsou
postaveni před strastiplné dilema. Mají mu dovolit
promluvit na oficiální konferenci, když vědí, že se mu dostane
hrdinského uvítání, které oficiální vedení odsunuje do pozadí? Nebo mu povolení odmítnou - a v tom případě Johnsonovi příznivci pohrozí, že si zamluví co největší arénu v Birminghamu a
znemožní vlastní konferenci?
Pro precedens je třeba se podívat do zahraničí. Výmluvnou analogií je bývalý americký
prezident Donald Trump, který po prohře v prezidentských volbách utáhl Republikánskou stranu. Dalším je italský Silvio
Berlusconi, který se vrátil k moci za
podpory velkých peněz
z médií, přestože lhal
a byl zkorumpovaný. Pravidla se změnila.
Nic by mě neznepokojilo víc a pro Británii by to bylo
katastrofální. Ale návrat Borise Johnsona
není vyloučen. Bohužel to není tak směšné, jak to zní.
Celý článek v angličtině ZDE
Diskuse