Zemřel M. S. Gorbačov - muž, který byl hozen přes palubu vlastně každým…

31. 8. 2022 / Pavel Veleman

čas čtení 5 minut

Pokud lidé nemají rádi marxismus, měli by vinit Britské muzeum“ (M. S. Gorbačov)

„Gorba“ byl pro moji generaci politické světlo v totální temnotě osmdesatých let, co se týká oficiálních politiků. Musím se přiznat, že jsem mu ze začátku tak úplně nevěřil, ale najednou se zjevil v té říši zla (R. Reagan) kultivovaný státník s velmi zajímavou se vzdělanou ženou Raisou, která ho doprovázela. A ministr zahraničí Eduard Ševardnadze - totéž.

 

A najednou ten náš život se postupně mění. Vznikají nádherné filmy (namátkou Abuladzeho Pokání,  rok natáčení 1984,  právě díky podpoře tehdy 1. tajemníka KS Gruzie Ševardnadzeho). V Československu však v distribuci až v roce 1988 a vidělo ho v kinech "dnes neuvěřitelných" půl milionů diváků. Vznikají ale i skvělé sociální filmy z tehdejší sovětské skutečné reality, což mne již tehdy velmi zajímalo (nejen v mé rodné Příbrami na ně pochopitelně nikdo nechodil, a tak jsme si museli koupit alespoň deset lístků, aby se mohlo vůbec promítat).

A najednou v ruských periodikách články o stalinismu od Roje Medveděva, do Moskvy se vrací z vyhnanství v Gorkém jaderný fyzik a bojovník za lidská práva Andrej Sacharov. Začíná publikovat a dokonce je zvolen v dubnu 1989 do nového parlamentu Sovětského svazu.

V tu dobu si myslím se i v Rusku rodila opravdu demokratická společnost (viz kniha nositelky Nobelovy ceny za literaturu v roce 2015 Světlany Alexijevičové (Bělorusko), „Doba z druhé ruky“). A toto vše je obrovská zásluha Gorbačova. Pro mne byl z dnešního pohledu svojí duší spíše sociální demokrat, jen nepochopil nemožnost reformovat SSSR z pozice nejvyššího komunistického vládce.

Dále již nastává strašně smutný a rychlý konec jeho politické kariéry – po takřka operetním, vojenském puči v srpnu 1991 již přichází na scénu Boris Jelcin a ten plně odpovídá představám evropských politiků o ruském vládci (obhroublé chování, obrovský problém s alkoholem, sexismus…). Pro mne je však v dnešní den vzpomínky na M. Gorbačeva nejdůležitější připomenout fakt, že většině západních politiků spojených s byznysem pochopitelně více vyhovoval Jelcin.

Přichází strašlivá korupce, organizovaný zločin fakticky přebírá ruský stát a pak přijde neskutečné sociální zbídačení celé země v neuvěřitelně krátké době (vše je dnes již popsáno, ale i v konci devadesátých let šlo vidět a číst skutečnou sociální katastrofu Ruska, kterou například naši politici nechtěli vidět (A. Solženicyn, „Země v troskách“, John Gray, „Marné iluze: Falešné představy globálního kapitalismu“, Paul Chlebnikov (zastřelený v Rusku 2004), „Kmotr z Kremlu Boris Berezovskij“).

Tady někde v tomto vytěsnění pravdy vítězů - začíná totální prohra demokracie v rodící se občanské společnosti za Gorbačova a následná cesta k dnešní situaci. Pro Rusko bylo potřeba vytvořit obdobu Marshallova plánu pro konec 20 století, jenže k tehdy vítězné ideologii neoliberalismu a „Konce dějin“ (Francis Fukuyama) se západnímu politickému byznysu více hodil Boris Jelcin a jeho vznikající oligarchové. Dokonce s velikou chutí si šel globální kapitalismus v ruku v ruce s ruským komunisticko/fašistickým podsvětím - pro svoji obrovskou kořist.

Rusko se velmi rychle propadá například v mužském dožití na úroveň rozvojových zemí. Ruští intelektuálové prodávají na ulici své celoživotně schovávané (po generacích) knihy pomalu za chleba. Přestávají se vyplácet platy, důchody, začíná totální rozvrat státu pro většinovou společnost. Všude vidíte na jedné straně obrovský luxus potomků čekistů a na druhé straně bídu a žebrotu lidí, kteří zažili gulag.

Gorbačov se stává nejvíce nenáviděným politikem v Rusku (v roce 1996 získává jako kandidát na prezidenta jedno procento hlasů).

Jeho zatrpklost vůči Západu se stále prohlubuje a jeho schválení anexe Krymu v roce 2014 je smutná tečka jeho života.

Nemám rád nekrology a pietní slavnosti, pohřby apod. Psaní, projevy nikdy nejsou opravdu upřímné. Zajímá mne vždy  u člověka jeho přítomnost  a odkaz.

A ten je dnes naprosto aktuální:

Pochopí konečně politici v ČR třeba v dnešních dnech, že bez snesitelné životní úrovně pro většinové obyvatelstvo a bez funkčního sociálně/zdravotního systému, dostupného bydlení a zejména politiků, kteří nejsou jen loutky oligarchů spojených s podsvětím – automaticky nastupují k moci fašisté a vrazi jako pan Putin?

Minimální podpora M. S. Gorbačova a politiků jeho typu - byla obrovsky promarněná šance USA a západních států na „jiný svět v Rusku a možná i na této planetě“.

Věřím, že stejně jako v Německu po roce 1945, bylo možné  i v Rusku vybudovat alespoň trochu sociálně/tržní společnost. Jsem přesvědčen, že kdyby v poválečném Německu platil „Washingtonský konsenzus“ jako hlavní medicína pomoci (manuál neoliberální politiky z roku 1989) – lidé typu Hitlera by v Německu byli u moci dříve než Putin…

Tuto „nepomoc“ (slovy Václava Klause) - dlužíme M. S. Gorbačovovi i my – česká, občanská společnost, která nechtěla vidět (stejně jako  dnes nechce vidět) sociální realitu.

1
Vytisknout
6214

Diskuse

Obsah vydání | 6. 9. 2022