Známý neznámý Michail Gorbačov

1. 9. 2022 / Daniel Veselý

V souvislosti s ruským vpádem na Ukrajinu doprovázeným válečnými zločiny a nehoráznými výroky předních ruských představitelů se pozapomíná na jádro celého konfliktu, jejž můžeme bez uzardění nazvat novou studenou válkou. Michail Gorbačov byl jedním z řady ruských a amerických politiků, kteří varovali před neuváženou expanzí NATO směrem na východ. V roce 1997 v americkém Kongresu označil chystané rozšíření Severoatlantické aliance za „štrašnou chybu“ a zároveň vyjádřil skepsi ohledně ujištění západních představitelů, že se Rusko nemá čeho obávat.

„Nemůžete ponížit národ, jeho lid, a myslet si, že toto jednání nebude mít žádné následky. Takže se ptám: je toto nová strategie? Domnívám se, že pokud budou tyto hry pokračovat – pokud jedna země hraje nějakou hru proti druhé zemi, tak všechny záležitosti, o nichž dnes hovoříme, se budou jen těžko řešit,“ prohlásil Gorbačov před americkými zákonodárci.

Zesnulý politik tehdy vyjádřil podobné obavy jako celá plejáda ruských (Jelcin, Putin, Medvěděv) a amerických (Kennan, McNamara, Kissinger, Matlock, Gates, Burns apod.) veteránů-politiků a insiderů varujících před bezpečnostní hrozbou v podobě rozšiřujícího se západního vojenského paktu.

Michail Gorbačov o osm let dříve v Radě Evropy představil svou vizi „společného evropského domu“, jež se mohla stát alternativou vůči existenci dvou ideologických znepřátelených bloků. Tato vize „sjednocené evropské komunity pro 21. století“ vychází z „politické reality a doktríny zdrženlivosti“, mající za cíl vytvoření „rozsáhlého hospodářského prostoru od Atlantiku po Ural“. Nicméně tato pozoruhodná idea, kde by nebylo místo pro vojenské aliance, nenalezla u západní politické reprezentace praticky žádnou odezvu, nemluvě o nedostatku politické vůle zabývat se snílkovskými představami naivního politika. Zbytek už je historie: Varšavská smlouva zanikla, Německo bylo sjednoceno a NATO coby relikt studené války zůstalo v permanenci.

V následujících letech se bývalý sovětský vůdce zabýval hrozbou obnoveného závodu ve zbrojení primárně mezi USA a Ruskou federací. V roce 2014 Gorbačov upozornil na zhoršující se vztahy mezi Západem a Východem v důsledku ukrajinské krize. Horečné zbrojení podle jeho mínění může vést ke třetí světové válce, což můžeme nyní s odstupem času chápat jako důrazné varování.

„Lidé si po ukončení studené války všimli, že mohou žít v míru. Konflikty byly utlumeny, výdaje na zbrojení seškrtány. (…) Největší nebezpečí představuje vojensko- průmyslový komplex. Před několika měsíci jsem napsal dopis Baracku Obamovi a Vladimiru Putinovi, kde jsem oba politiky žádal, aby situaci nevyhrocovali a nevedli nás do války. Ti, kdo nás do vojenského konfliktu tlačí, by měli být drženi v šachu,“ sdělil v rozhovoru pro švýcarskou televizi Gorbačov.

Poslední sovětský lídr v překvapivé shodě s americkým prezidentem Eisenhowerem považuje za zásadní nebezpečí existenci vojensko-průmyslového komplexu. Financování nového závodu ve zbrojení podle jeho soudu probíhá na pozadí kulturních, environmentálních problémů a chudoby, aniž by se jim věnovala náležitá pozornost.

Tato slova jsou dnes aktuální více než kdy jindy, kdy na jedné straně ruská armáda okupuje pětinu ukrajinského území, a na straně druhé Spojené státy posílají do ukrajinského kotle zbraně a vojenský materiál za desítky miliard dolarů a náležitě posilují vojenskou přítomnost v Evropě. Urovnání válečných a jiných pří prostřednictvím diplomatické ofenzivy není na pořadu dne. Apely na deeskalaci nynější krajně nebezpečné situace jsou upozaděny bagatelizací rizika nukleárního konfliktu. Zdá se, jako bychom žili v éře normalizovaného šílenství, kdy se sází výhradně na masivní vojenskou moc mající potenciál ukončit lidský experiment, zatímco neexistuje vůle ke spojení sil k řešení strukturálních problémů a přetrvávajících krizí.

Třebaže je skutečný obraz Gorbačovova dědictví plný rozporů a kontroverzí, kdy nelze opomenout stinné stránky jeho vládnutí, třeba násilné potlačení protestů v bývalých sovětských republikách, jednoduše si nemůžeme vystačit se zploštělým obrazem hrobaře sovětského systému. Koneckonců ta doba je už dávno pryč, avšak my si ji neustále musíme připomínat, abychom zapomínali na ještě nebezpečnější dnešek.