Triumf krajní pravice ukazuje, že Švédsko není tolerantní země

16. 9. 2022

Fallenkvistová označila volební úspěch své strany za helgseger, "víkendové vítězství", což je ve švédštině dosud neznámý pojem. Ale způsob, jakým svá slova vyslovila, způsobil, že zněla až podivně podobně jako ustálenější fráze: hell seger. To je švédská verze Sieg Heil, nacistického pozdravu. (Tiskový mluvčí strany řekl, že Fallenkvistová byla opilá a "vyšlo to špatně").

Co se to ve Švédsku děje? V těchto volbách volilo 12 % lidí, kteří dali hlas Švédským demokratům, v předchozích volbách sociální demokraty a 14 % konzervativce. Tato strana získala třetinu všech hlasů manuálních pracovníků. A mezi mladými švédskými voliči, kteří volili poprvé - mezi vrstevníky Grety Thunbergové - strana triumfovala, a to vše při hrdém prohlášení, že bude méně bojovat proti změně klimatu.

Mohlo by to svádět k závěru, že progresivní Pipi Dlouhá punčocha ve Švédsku vymírá, zatímco vládu přebírá nová generace agresivních konzervativců. Ale spíše než že by výsledky voleb odrážely nějaký drastický posun v liberálním étosu Švédů, odhalují nepříjemnější pravdu: že údajný švédský liberalismus možná nikdy nebyl tak hluboký, jak se zdá.

Už v 80. letech 20. století etnolog Åke Daun tvrdil, že průměrný Švéd je extrémně konformní a orientovaný na konsensus. Zjistil, že v sousedních skandinávských zemích nemá 4-6 % lidí rádo společnost těch, jejichž názory a hodnoty sami nesdílejí. Ve Švédsku to však je 45 %.

Od té doby tvoří hlavní představitelé této "obávané" odlišnosti - přistěhovalci a jejich potomci - ve Švédsku  čtvrtinu populace. Mnoho "rodilých" Švédů se s nimi však obvykle nemísí - a pokud se imigranti přistěhují, prchají ze svých čtvrtí. Pak je tu ještě téměř 20% nezaměstnanost mezi obyvatelstvem narozeným v zahraničí. Švédsko také v posledním roce zaznamenalo prudký nárůst střelby a organizovaného zločinu. Důvody nárůstu kriminality jsou složité - důležitou roli hraje třídní a sociální vyloučení -, ale výsledkem je politická a mediální debata, která se zaměřuje na údajné hodnoty nebo kulturu samotných přistěhovalců.

Během kampaně se politické diskuse o kriminalitě a migraci staly jediným tématem - a to nejen na pravici, ale i mezi sociálními demokraty a liberály. Sociálnědemokratický ministr pro integraci se oháněl myšlenkou pomoci čtvrtím s vysokou kriminalitou zavedením etnických kvót, které by udržely počet "neseverských" obyvatel pod určitou hranicí. Liberální strana navrhovala, aby dvouleté děti s rodiči narozenými v zahraničí byly testovány na znalost švédštiny, a pokud je rodiče odmítnou poslat do švédské školky, měla by být povolána sociální služba.

Anderssonová, nyní již bývalá premiérka, prohlásila, že "nechceme ve Švédsku čínské čtvrti ani somálské čtvrti". Její vize švédství, jak ji nastínila v předvolebním projevu, sahá za hranice dobrého občanství. Místo toho spojila švédskou identitu s důvěrou a s kulturně specifickým chováním, jako je například užívání si samostatných procházek v lese. Přední sociálnědemokratický intelektuál Göran Greider zašel ještě dál a pochválil "banální nacionalismus", kdy všichni Švédové jedí v pátek totéž (tacos) a tráví dovolenou stejným způsobem (renovují své chaty ve zmíněných lesích).

Tento švédský neklid nad rozmanitostí až dosud do značné míry unikal pozornosti, protože Švédové jsou ve skutečnosti otevřeni něčemu jinému: ne pluralitě, ale změně. Švédové mají tendenci přijímat modernitu. Jak však ukázala politická psycholožka Karen Stennerová, cítit se nepříjemně tváří v tvář změně je jedna věc, ale cítit se nepříjemně tváří tvář  odlišnosti je věc zcela jiná. Druhý postoj je spojen s autoritářskou politickou nesnášenlivostí.

Čerstvé údaje politologů Stena Widmalma a Thomase Perssona také naznačují, že 20 % Švédů by bylo ochotno upřít svobodu projevu nejméně oblíbené skupině ve společnosti. Třetina by byla ochotna odebrat právo demonstrovat a politicky se organizovat.

Během pandemie jsme byli svědky toho, jak se tato nesnášenlivost uplatňovala v praxi: ochrana konsensu kolem švédské strategie měla často přednost před ochranou zranitelných osob. Boj proti viru se jaksi zdál méně důležitý než boj proti polarizaci. Výzkumy však ukazují, že polarizace je ve Švédsku stále nízká, přestože se houževnatě tvrdí opak.