Nebezpečí a zoufalství v syrském táboře Al-Húl

15. 11. 2022

 

„Al-Húl je ve skutečnosti obrovské vězení pod širým nebem, kde většinu obyvatel tvoří děti, z nichž mnohé se tam narodily, přišly o své dětství a byly odsouzeny k životu plnému násilí a vykořisťování, bez vzdělání, s omezenou lékařskou péčí a bez naděje v dohledu,“ popsala Martine Flokstra, vedoucí operací Lékařů bez hranic v Sýrii. 

V únoru 2021 byl na kliniku Lékařů bez hranic v Al-Húlu přivezen sedmiletý chlapec s popáleninami druhého stupně v oblasti obličeje a rukou. Přestože byla lékařská péče vzdálena maximálně hodinu jízdy, trvalo celé dva dny, než vedení tábora povolilo jeho převoz. Chlapec zemřel cestou do nemocnice v doprovodu ozbrojeného dozorce, bez své matky a ve velkých bolestech.  

Jen o několik měsíců později, v květnu téhož roku, byl na stejnou kliniku převezen pětiletý chlapec, kterého srazilo nákladní auto. Pracovníci Lékařů bez hranic doporučili, aby podstoupil urgentní operaci v nedaleké nemocnici. Navzdory naléhavosti situace trvalo několik hodin, než byl jeho převoz schválen. Chlapec zemřel sám cestou do nemocnice. 

Smrt dvou chlapců, kteří čekali příliš dlouho na schválení akutní lékařské péče, je podle Lékařů bez hranic pouze jedním z mnoha tragických případů.  

Jen loni zemřelo v syrském detenčním táboře Al-Húl 79 dětí. V roce 2021 tvořili 35 % obětí nezletilí mladší 16 let. 

„V Al-Húlu v Sýrii jsme byli svědky mnoha tragických příběhů, včetně situací, kdy děti umíraly kvůli dlouhým prodlevám v přístupu k neodkladné lékařské péči. Nebo jsme se doslechli o případech, kdy malí chlapci byli údajně násilně odebráni matkám, jakmile dosáhli věku přibližně 11 let, a už je nikdy nikdo neviděl,“ uvedla Martine Flokstra. 

Lékařská péče, pokud se k ní vůbec dostanou, znamená pro děti z Al-Húlu a jejich blízké často děsivou zkušenost. Potřebují-li nezletilí ošetření v hlavní nemocnici vzdálené asi hodinu jízdy od tábora, jsou eskortovány ozbrojenými dozorci a ve většině případů bez svých rodičů, protože ti jen zřídka dostanou souhlas k tomu, aby mohli své potomky doprovodit. 

Tábor jako dočasné řešení 

Tábor byl kdysi navržen tak, aby poskytoval bezpečné, dočasné ubytování a humanitární pomoc civilistům vysídleným v důsledku konfliktu v Sýrii a Iráku. Povaha a účel tábora se však dlouhodobě stále více měnily. V prosinci 2018 sem byli přesunuti lidé z území ovládaného skupinou Islámský stát a z místa se stalo nebezpečné a nehygienické vězení, kde jsou lidé zbaveni svých práv, vystaveni násilí a nejistotě. 

Členové globální koalice bojující proti skupině Islámský stát, stejně jako další země, jejichž státní příslušníci zůstávají zadržováni v Al-Húlu a podobných zařízeních na severovýchodě Sýrie, se podle Lékařů bez hranic dostatečně nepostarali o své občany.  

Tyto země by podle mezinárodní organizace měly převzít odpovědnost a najít alternativní řešení pro zadržované lidi. Místo toho však otálely s repatriací svých občanů nebo je jednoduše odmítly.
V některých případech je dokonce zbavily občanství, čímž se z nich staly osoby bez státní příslušnosti.  

„Čím déle jsou lidé v táboře drženi, tím je situace horší. Nová generace je vystavena zneužívání
a nemá žádnou vyhlídku na dětství bez násilí,“ dodala Martine Flokstra.   

Předpokládá se, že v Al-Húlu a dalších detenčních táborech v Sýrii má své občany téměř 60 zemí, včetně Spojeného království, Austrálie, Číny, Španělska, Francie, Švýcarska, Tádžikistánu, Turecka, Švédska a Malajsie. Nynější celkový počet obyvatel tábora se blíží 53 000, z toho přibližně 11 000 jsou cizí státní příslušníci, umístění v oddělené části tábora. 

Od října 2020 opustilo Al-Húl více než 1 300 syrských rodin, které se vrátily do oblastí svého původu, ale čekací listiny jsou dlouhé a proces získání povolení k odchodu je nejistý. Do srpna tohoto roku bylo přibližně 3 000 Iráčanů repatriováno zpět do Iráku. 

Jedenáct let války 

Po 11 letech války potřebuje v Sýrii humanitární pomoc rekordních 14,6 milionu lidí. Jedná se o zemi s 6,9 miliony vnitřně vysídlených osob, což je nejvyšší počet na světě. Většinu z nich tvoří ženy a děti. Mnozí přišli o domov opakovaně a žijí v nejistotě.  

Lékaři bez hranic působí v Sýrii tam, kde mohou, ale přetrvávající omezený přístup nadále vážně limituje schopnost organizace poskytovat humanitární pomoc všude, kde je potřeba. Opakovaným žádostem o povolení působit v oblastech kontrolovaných syrskou vládou nebylo vyhověno. 

V oblastech, kde se podařilo vyjednat přístup, jako je severozápadní a severovýchodní Sýrie, Lékaři bez hranic provozují a podporují nemocnice, zdravotnická střediska i mobilní kliniky.