
Masopustovo poslední přání a Pelého odvrácená strana
30. 12. 2022 / Fabiano Golgo
čas čtení
9 minut
Byl
červen 2015 a zástupce šéfredaktora Lidových novin mi sdělil, že Josef
Masopust v jednom rozhovoru řekl, že má jedno přání: aby mohl ještě
jednou mluvit s Pelém. Snažil se ho kontaktovat, ale nepodařilo se mu
to. Pelé jako jedna z nejznámějších osobností světa byl uznávaný ve
všech koutech planety, takže nebylo příliš snadné se s ním spojit.
Protože jsem na začátku toho roku dělal rozhovor se spisovatelem Paulem
Coelhem a udržoval jsem na něj osobní kontakt, riskl jsem pokusit se
zjistit, zda by náhodou tento další světově známý Brazilec neměl Pelého
číslo. Měl. Zavolal jsem tedy Pelému a řekl mu o přání českého
fotbalisty.
O životě a kariéře Edsona Arantese
do Nascimenta zde nemá smysl psát. Všechna zpravodajská média na světě o
něm publikovala a budou publikovat spoustu faktů. Protože Britské listy
jsou médium, které si klade za cíl nabízet to, co v tradičních médiích
nenajdete, mohu se zde podělit o tu stránku Pelého života, která není za
hranicemi Brazílie příliš známá. Třeba to, že jeho skutečné jméno Edson
bylo na počest Thomase Edisona, protože do městečka Três Corações, kde
se narodil, přišla elektřina ve stejnou dobu jako jeho narození.
Stejně
jako mají cizinci méně detailní představu o Václavu Havlovi nebo
Michailu Gorbačovovi, i Brazilci vědí o Pelém o něco více a někdy byly
části jeho životopisu kritizovány.
První
kontroverze začaly, když byl ještě mladou hvězdou. Aby si Pelé zachoval
svou slávu mezi ženami, udržoval vztah se svou přítelkyní Rosemeri,
která si ho až po letech ve jeho stínu vzala, když mu bylo 25 let, a měla s
ním 3 děti. Dalším důvodem pro utajení vztahu bylo, že Rosemeri je
běloška (je jí 77 let a žije v Portugalsku). Přestože je Brazílie rasově
nejsmíšenějším národem na planetě, tato miscegenace pocházela většinou
od bílých mužů, kteří měli nemanželské děti s černými služkami, ale pro
bílé ženy ze střední třídy bylo randění s černochem společensky
zavrženíhodné.
Později vyšlo najevo, že
souběžně s oficiálním vztahem měl Pelé poměr s jinou bílou ženou, z něhož se
narodila dcera. Nakonec ještě dcera další bílé ženy požádala u soudu o
analýzu DNA a bylo prokázáno, že je také jeho dcerou. Zatímco s druhou
"bastardní" dcerou udržoval vztah, s touto to odmítl. Tvrdil, že se na
něj obrátila s právníky a výhrůžkami prozrazení podpořenými pokusem o
finanční vydírání, tak nikdy se s ní nesetkal a ona zemřela ve věku 42
let na rakovinu. Za to byla jeho pověst pošramocena, zejména mezi ženami
v Brazílii.
Další kontroverzí je, že Pelé
mlčel o vojenské diktatuře (1964-1985) a nechal se režimem využívat k
propagandě doma i v zahraničí. Poté, co byla obnovena demokracie, se
pokusil stát kandidátem na prezidenta za radikální pravicovou stranu.
Nebyl úspěšný.
Černošští aktivisté mu také
vyčítají, že pro svou rasu nikdy nic neudělal, čemuž Pelé oponoval
slovy, že to, že je nejslavnějším černochem na světě, je jeho aktivismus.
Mnozí také poukazují na skutečnost, že všechny jeho čtyři manželky a
různé milenky a přítelkyně byly bělošky. V 80. letech, kdy mu bylo 40
let, chodil s Xuxou, blonďatou topmodelkou a moderátorkou dětských
televizních pořadů, které bylo teprve 15 let. Technicky vzato to bylo
nezákonné, ale on byl "králem Brazílie", takže nikdo nic neřekl.
V
méně závažné záležitosti se Pelé také léta pokoušel stát hercem. Zahrál si ve filmu Johna Hustona se Silvestrem Stallonem (Vítězství) a
pokoušel se hrát v brazilských telenovelách, což se setkalo s velmi
špatným přijetím kritiky i veřejnosti. Nicméně nejvíce nám vadilo jeho
naléhání, aby se stal zpěvákem a hráčem na akustickou kytaru. Nikdo z
jeho blízkých neměl odvahu říct mu pravdu o jeho naprostém nedostatku
talentu v hudebním umění.
Také pro Brazilce se
Pelého image stala příliš vtíravou v 90. letech, kdy se rozhodl přijmout
jakoukoli nabídku teleshoppingové reklamy a prodával nejrůznější
výrobky sporné kvality.
Pelého nedávná zjevná
podpora krajně pravicového křesťanského fundamentalisty a prezidenta
Jaira Bolsonara také nebyl dobře vnímána polovinou národa.
Bez
ohledu na všechny tyto detaily, které Pelému v očích mnoha Brazilců
dodávají složitější světlo, o něm nikdy nikdo nepochyboval, že je vůbec
nejdůležitějším jménem v historii země doma i v zahraničí. Změnil fotbal
ze sportu v umění, jak se o tom zmínil světoznámý brazilský hráč
Neymar. Pelé se zasloužil o to, že Brazílie byla hrdá na to, že
se stala součástí naší značky snaha nabídnout divákům driblování až po krásné a
pokud možno spetakulání pohyby pro oči diváků, nejen střílení gólů. Pro
brazilské fanoušky vyžaduje fotbalový zápas nečekané a krásné pohyby,
nejen vítězství. Pelé je praotcem toho všeho.
Takže
když jsem se dozvěděl o přání legendy českého fotbalu promluvit si s
ním (v roce 1962 proti sobě hráli v legendárním zápase), rozhodl jsem
se, že mu to zařídím. Naštěstí Paulo Coelho Pelého k videohovoru snadno
přesvědčil.
Když se mi po zprostředkování
jeho nejstarší dcery Kely podařilo promluvit přímo s Pelém, začal o
Masopustovi mluvit téměř pubertálním hlasem plným radosti. "Masopust
vynalezl moderní fotbal", tvrdil mi Pelé, který byl k druhým hráčům
velmi velkorysý.
Na mistrovství světa 1958
podle Pelého diktoval Masopust rytmus týmu, který pokořil Argentinu 6:1,
ale nepostoupil z velmi těžké skupiny, v níž bylo také Západní Německo a
Severní Irsko. Na mistrovství Evropy 1960 dovedl svou zemi ke třetímu
místu, v semifinále ji vyřadil Sovětský svaz, ale přesto byl přítomen ve
výběru turnaje. Vrcholu se dočkal ve Světovém poháru 1962. Pelé řekl,
že československý tým nebyl bouřlivý, ale měl velkou
kolektivní kvalitu. Zejména jejich číslo 6. Řekl, že jeden francouzský
časopis o Masopustovi napsal, že je jedním z těch hráčů, "kteří jsou
schopni hrát na housle a zároveň mýt nádobí". V Poháru příliš okouzlil
svými krátkými driblinky, přehledem a přesnými přihrávkami.
Z
velké části díky Masopustovu talentu postoupilo Československo z velmi
těžké skupiny po remíze s Brazílií a výhře nad Španělskem. Ve vyřazovací
fázi vyřadili Maďarsko a Jugoslávii a ve finále v Santiagu podlehli
Garrinchovi, který je dalším brazilským fotbalovým géniem, jehož hře se
nikdo nevyrovnal, ale který není ve světě tak známý. Ne že by se
záložník nesnažil. Ve finále sice vstřelil úvodní gól, ale obratu už
nemohl zabránit. Jako útěchu byl vyhlášen druhým nejlepším hráčem
turnaje a na konci roku získal Zlatý míč, jediné ocenění udělené
československému hráči (Pavel Nedvěd toto ocenění zopakoval za Českou
republiku v roce 2003).
Moment, který zvěčnil
Masopustovu legendu v roce 1962, však přišel v dalším zápase proti
Brazílii. A to ani ne na hřišti. Po střele, kterou Schroiff zachránil, si
Pelé natáhl třísla. V době, kdy ještě nebylo povoleno střídání, se
snažil zůstat na hřišti. Ale získal veškerý respekt hvězdy soupeře.
Masopust nařídil svým spoluhráčům, aby ho tvrdě nebili, ale obklíčili
ho. A když Pelé viděl, že už to nejde, byl doprovozen ze hřiště.
"Je
to gesto, na které nikdy nezapomenu. Masopust je jedním z nejlepších
hráčů, které jsem kdy viděl. Měl výbušné driblování, dokonce vypadal
jako brazilský hráč. Brazílie byla ve finále lepší, ale rozhodně si
nezasloužila být na straně poražených," prohlásil Pelé.
Pro
Masopusta to byl jen další postoj, který se ke sportu hodí: "Řekl jsem
spoluhráčům, aby se nesnažili Pelého odzbrojit. Mohlo to být jednodušší,
ale nebylo správné jít po zraněném soupeři. Považoval jsem to za
humanitární gesto".
Masopust se mnou mluvil
více než hodinu, protože Pelého personál byl zmatený kvůli rozdílu
časových pásem. Masopust už skoro odcházel, když se na videu objevil
Pelé. Masopust dokázal se slzami v očích Pelému říct, že mu bylo ctí
proti němu hrát, ale brazilský hráč měl problémy se zvukem a zmohl se
jen na půl tuctu obdivných slov. Hovor byl po krátké době ukončen, ale
Masopust prohlásil, že je spokojen. Slyšet, že ho Pelé považuje za
předchůdce moderního způsobu hry, bylo pro něj balzámem na duši.
O několik týdnů později Masopust zemřel.
10916
Diskuse