"Čína svým obranným průmyslem pomáhá Rusku mnohem více, než si myslíme"

2. 1. 2023

čas čtení 15 minut
Vojenský historik Sönke Neitzel se znepokojením pozoruje, jak daleko je Bundeswehr od bojové pohotovosti. Vyzývá generálního inspektora, aby kancléři něco objasnil. A vysvětluje, proč současný bombový teror Putinovi k vítězství nepomůže. Ptal se Thorsten Jungholt.

WELT: Po ruském útoku na Ukrajinu se v roce 2022 dalo hodně číst o návratu války do Evropy. Ale je to skutečně pravda, pane Neitzele?

Sönke Neitzel: Válka nikdy nezmizela. Vzpomeňte si na jugoslávské války s téměř 100 000 mrtvými a genocidní zločiny jako Srebrenica. Vzpomeňte si na leteckou válku v Kosovu. A Čečensko a Gruzie také patří k periferii Evropy. O našem vnímání hodně vypovídá fakt, že se stále mluví o tom, že se útokem na Ukrajinu vrátila válka na kontinent.

Od 90. let jsme vystřihli válku z referenčního rámce politiky, společnosti a někdy i armády. A když historici nebo politologové řekli opak, bylo to ignorováno nebo to nebylo bráno vážně.

WELT: Jak jako historik klasifikujete vojenské události v roce 2022?

Neitzel: Málokdo čekal na začátku roku, že dojde k další velké mezistátní válce. Spolková republika byla strategicky překvapena, také způsobem vedení konfliktu. Válka s tanky a houfnicemi byla považována za minulost. Už 30 let diskutujeme o "revoluci ve vojenství", tedy o vývoji války prostřednictvím nových technologií, jako jsou drony, roboti nebo umělá inteligence. Všechno je důležité.

Ale nejvražednější zbraní je stále AK-47. Na Ukrajině zažíváme pozemní válku poznamenanou dělostřelectvem. Svou roli samozřejmě hraje i kybernetika a drony – ale ne tak, jak bychom si běžně představovali.

WELT: Znamená to, že i naše ozbrojené síly jsou na takovou válku špatně připraveny?

Neitzel: Od anexe Krymu v roce 2014 bylo v Německu těžké vymanit se z fixace na vojenské operace v boji proti mezinárodním krizím a znovu se soustředit na národní a alianční obranu. Nejen, že byla dlouhá léta opomíjena, navíc jsme měli na mysli úplně jiné scénáře.

Západ jako celek se připravil na další operaci "Pouštní bouře", tedy akci jako na začátku 90. let ve válce v Iráku: High-tech na tři dny. Ale nyní jsme svědky vleklé opotřebovací války. Chybí toho ale hodně, zejména zásoby munice, ale také obrovské množství zbraňových systémů, jako jsou tanky a houfnice. Navíc mnoho nových systémů v Bundeswehru zjevně není příliš robustních, pokud jde o udržitelnost a logistické dodávky.

WELT: Nejlepším příkladem toho je Puma, údajně nejlepší bojové vozidlo pěchoty na světě...

Neitzel: … které nepřežije ani výcvik v Lüneburger Heide. Puma je dobrým příkladem naší typické německé technologické kultury, ve které se inženýři zbrojařských společností a armáda a úředníci zodpovědní za nákup vybavení vzájemně tlačí k tomu, aby vyrobili ultimátní zbraň. Ztratili ze zřetele, že válka je o jednoduchých řešeních, že v nouzi musíte umět opravit závěr perlíkem, aby se hýbal a střílel. A na množství také záleží.

Ať už přešlechtěné zbraňové systémy nebo přehnaná očekávání budoucích forem konfliktů: Extrapolovali jsme trendy, tedy technické inovace posledních pěti let, do budoucnosti – a selhali, stejně jako téměř vždy selhali futurologové se svými předpověďmi.

WELT: Nyní kancléř po ruském útoku vyhlásil bod obratu. Co říkáte na to slovo?

Neitzel: Skvělé. Společnost pro německý jazyk jej právem označila za slovo roku. Olaf Scholz přednesl 27. února jeden z nejdůležitějších projevů v oblasti bezpečnostní politiky v historii Spolkové republiky. Bude to ale dlouhá doba, možná desetiletí, než se něco zásadně změní v politickém a společenském povědomí. Některé věci je však třeba udělat rychleji, především připravit ozbrojené síly k akci.

WELT: Scholz odvozuje z bodu obratu pět hlavních imperativů. První je podpora Ukrajiny. Jak to probíhá?

Neitzel: Spolková republika Německo podpořila Ukrajinu způsobem, který je tradiční v její bezpečnostní politice: Podívali jsme se, co dělají ostatní, a přidali jste se k nim. Spolková vláda rozhodně nechce převzít iniciativu. A tak se Německo umístilo někde uprostřed konvoje NATO.

WELT: Západ dodává zbraně zejména z USA, ale dodržuje určité dávkování. Jak byste to popsal?

Neitzel: Hned na začátku byl strach, že válka bude eskalovat, možná až do bodu jaderné války. NATO proto vždy jednalo s jistou mírou opatrnosti a dávalo to jasně najevo: Podporujeme Ukrajinu, ale nenecháme se jako aktéři vtáhnout do této války.

Do dnešního dne tedy nebyly dodány žádné tanky západního typu a s moderními protiletadlovými střelami se zpočátku objevovalo váhání. Závěrem je, že si myslím, že tento opatrný přístup je správný, i když část podpory mohla být poskytnuta rychleji.

WELT: To, že se postupem času přidávalo je dáno i ruským způsobem vedení války, porušováním Ženevských úmluv. Jak hodnotíte tyto válečné zločiny?

Neitzel: Jako historika to bohužel nepřekvapí. Rusové chtějí vyhrát. Nejde o to podat co nejlepší obrázek. To je myšlenka, která je nám Němcům zcela cizí. Ruská strana využívá všech cest, o kterých věří, že přispějí k vojenskému vítězství – v současnosti ničí infrastrukturu, aby narušila civilní morálku. Je jim jedno, jestli to Západ odsuzuje jako zlo.

Putinovi jde jen o Čínu. Ale zatím říkali jen: Raději vyhrát válku rychle. Jako historik bych však rád uvedl, že teror nikdy rozhodujícím způsobem nepřispěl k vítězství ve válce.

WELT: Není Sýrie protipříkladem?

Neitzel: Je to asymetrická občanská válka, ve které byla celá města srovnána se zemí kobercovým bombardováním. Na Ukrajině jde o symetrickou válku proti protivníkovi, který se dokáže bránit. Útoky na zásobování elektřinou a vodou mají demoralizovat obyvatelstvo, což lze přirovnat ke strategické letecké válce 2. světové války ve Velké Británii, Německu nebo Japonsku.

Nefungovalo to tenkrát a nebude to fungovat ani teď. Neslyším žádného Ukrajince říkat: My mrzneme a nemáme elektřinu, tak raději kapitulujeme. Ne, po Buče a dalších hrůzách se rozvíří ještě více nenávisti, vytvoří se ještě větší fatalismus.

WELT: Scholz uvádí další cíl, kterým je odradit Vladimira Putina od válečného kurzu. Preferovanými příkazy k akci jsou sankce a diplomacie. Dosáhlo se tím něčeho?

Neitzel: Ne, to byl od začátku nedosažitelný cíl. Sankce nepřesvědčí diktátora, jako je Putin, aby se odchýlil od svého válečného kurzu. Západní země používají sankce k tomu, aby vůbec něco udělaly. Ale nenapadá mě jediný příklad, kde dosáhly cíle. Jen si vzpomeňte na Slobodana Miloševiće a Srbsko v jugoslávských válkách. Měli jsme i blokády za světových válek, totální odříznutí od světového obchodu – a přesto státy nepřestaly vést válku.

Skutečnost, že sankce mají také účinek, mohou vést k fatalismu a bránit efektivitě zbrojního průmyslu, je nesporná. Vždy jsou ale jiné cesty: Rusko pak nakupuje výzbroj v Severní Koreji nebo Íránu. A Čína svým zbrojním průmyslem pomáhá mnohem více, než si myslíme.

WELT: A diplomacie?

Neitzel: Diplomacie je samozřejmě součástí válek, to je pravda. V zákulisí probíhají nejrůznější rozhovory, německý velvyslanec v Moskvě, Herr von Geyr, nebude ztrácet čas. Probíhají také pokusy o nalezení přístupů se spřátelenými státy Ruska. V OSN také probíhají snahy o izolaci Ruska.

Ale rychlé diplomatické řešení je iluze. Během 1. světové války začaly první mírové sondáže v dubnu 1915, kvůli Dánsku. Historie nás učí, že ani miliony mrtvých neukončily světovou válku. Teprve když byly státy na pokraji úplného kolapsu, byly připraveny na mír.

Ani v Moskvě, ani v Kyjivě nevidím bod, kde by byla ochota to skončit. Naši politici rádi říkají: Konflikt nelze vyřešit vojenskými prostředky. Řekl bych, že ano. Asad to udělal v Sýrii, Izraelci použili vojenské prostředky k vyřešení konfliktu s arabskými státy. Pravdou je, že války se obvykle rozhodují na bojišti. Pro ty z nás, kteří vyloučili armádu jako dimenzi z našeho referenčního rámce, je to těžko akceptovatelné.

WELT: Další cíl kancléře byl úspěšnější, a to posílením NATO zabránit šíření Putinovy ​​války do dalších zemí Evropy. Nebo?

Neitzel: Ano, toho bylo dosaženo, Švédsko a Finsko se brzy stanou součástí NATO a výrazně vojensky posílí alianci na zemi i na moři. Toto je významná změna strategické situace v severní a východní Evropě. Kancléřovo oznámení, že nyní bude masivně investovat do Bundeswehru, také NATO podpořilo – alespoň na začátku. Mezitím však narůstají pochybnosti o tom, zda to Německo dokáže splnit.

WELT: Což nás přivádí ke kancléřovu cíli číslo pět, "vysoce výkonný, ultramoderní, progresivní Bundeswehr, který nás spolehlivě ochrání". Kde jsme?

Neitzel: To lze nakonec říci pouze na časové ose. Jako zúčastněný pozorovatel nemohu skutečně posoudit množství procesů v zákulisí. Spolehlivé posouzení bude možné pouze před příštími spolkovými volbami. Je 10. tanková divize s 15 000 vojáky připravena k akci, jak bylo slíbeno, ano či ne? Nebo je připravena k akci jen proto, že zbytek Bundeswehru byl vyrabován?

Vím, že armáda vytváří novou strukturální reformu pro své pracovní skupiny. Nyní je otázkou: Budou diagramy na papíře naplněny zbraňovými systémy?

WELT: Pro armádu jsou zatím objednány pouze ochranné pomůcky pro jednotlivé vojáky a vysílačky. Na druhou stranu bylo hodně materiálu předáno Ukrajině.

Neitzel: Rychlost procesu vyvolává obavy. Po roce se jednotky cítí příliš málo v bodě obratu. Je jasné, že existují omezující faktory: Zbrojní průmysl nemůže přes noc vyrobit munici za 20 miliard eur, jak by měl. Dodavatelské řetězce jsou narušeny.

Ale mohli jsme alespoň vytvořit základní podmínky, rozjet zakázky a především přizpůsobit struktury. Ve všech svých rozhovorech o Bundeswehru slyším: Nebude to fungovat, pokud neprovedete zásadní reformy, a to na ministerstvu, v oblasti nákupu zbraní a také v oblasti vojsk. V současnosti se ale řeší pouze poslední část. Jinak paní Lambrechtová chce asi jen drobné úpravy.

WELT: Ministryně obrany namítá, že během probíhajících operací se nedá nic dělat, protože jinak by se celá věc zastavila.

Neitzel: Podle mě je to chyba v uvažování, protože by to znamenalo: Nikdy nemůžete udělat reformu. Společnost vždy funguje, po válce na Ukrajině čekají nové výzvy. Zdá se mi, že tento odmítavý postoj není způsoben pouze paní Lambrechtovou, ale také částmi jejího aparátu, nejvyššími úředníky a vysokými generály. Nemají vůli.

WELT: Není základní schopností armády umět pružně reagovat na měnící se výzvy?

Neitzel: Ano, a šel bych ještě dál. Vytvoření operačních ozbrojených sil je základním prvkem zlomu. A v této situaci by to měl být důkaz reformní schopnosti našeho státu. Změny jsou potřeba na každém rohu, na železnici, v bytové výstavbě, v ochraně klimatu, infrastruktuře a tak dále. Tento stav by se musel neustále evolučně přizpůsobovat. Co se ale mění, je pouze počet míst na spolkových ministerstvech. Za posledních deset let vzrostl o 40 %.

WELT: Co dělat?

Neitzel: Potřebujeme osobnosti na vrcholu, které jsou ochotné reformovat a které vědí, kam chtějí jít a co je třeba udělat, aby se tam dostali. Historickým příkladem je ministr obrany Helmut Schmidt, který ukončil desetiletí trvající debatu a založil univerzity Bundeswehru. Kdo zavedl na ministerstvu plánovací štáb, který by také mohl vykonávat jeho politickou vůli. Kdo vybíral personál, který znal to co dělal, ovládal to a přemýšlel za hranicemi povinností.

To vše by nyní za jiných okolností bylo úkolem paní Lambrechtové. Myslím, že strukturální reforma je ještě důležitější než objednávka nových houfnic. Protože v nefunkčních strukturách rychle zmizelo 100 miliard eur ve speciálních fondech.

A nejde jen o ministra, jsou tu i lidé jako generální inspektor nebo státní tajemník pro vyzbrojování, kteří se v tomto oboru pohybují dlouho. Chtěl bych je vyzvat: Musíte to rozhýbat, máte povinnost, složili jste přísahu této zemi – a podle toho vás budeme soudit. Objasněte kancléři, co je potřeba ke splnění jeho slibu o efektivním, ultramoderním a progresivním Bundeswehru.

WELT: Lambrechtová zřídila na ministerstvu situační centrum pro zlepšení "schopnosti reagovat a rozhodovat se v krizových situacích". Co je to za ministerstvo obrany, které v základní struktuře není nastaveno pro krizové situace?

Neitzel: Speciální personál je zřídka dobrým znamením. A zde je zásadní problém, že mnoho zákonů, předpisů a norem pochází z 50. let 20. století, kdy se na základě historických zkušeností z 2. světové války silně zaměřovali na omezování armády. Jak říká občan dnes: Bundeswehr je armáda této republiky, která si zaslouží naši důvěru, pokud jí dáme struktury, které jsou praktické. Pokud jako občané dáme peníze z daní k dispozici, pak chci, aby byly funkčně využity. Zbavte se starých zvyků a zprovozněte to!

Kancléř má v NATO své slovo a nejpozději do roku 2025 se ho zeptá SACEUR (vrchní velitel NATO v Evropě, pozn. red.): Olafe, kde jsou vaše legie? A pak už nebude jedno, jestli Puma jezdí nebo ne. Pak už nebude jedno, že nemáme munici.

Vojáci, kteří jsou připraveni k akci, pak musí být schopni nasazení ve velkých formacích, aby chránili alianci a tím i naši zemi. Pokud pak Bundeswehr nebude připraven k boji, zahraničněpolitické škody budou obrovské, ať už v USA nebo u našich partnerů ve východní a střední Evropě.

Zdroj v němčině: ZDE

0
Vytisknout
7549

Diskuse

Obsah vydání | 5. 1. 2023