Proč nebudou Rusko a Ukrajina vyjednávat?

8. 2. 2023

čas čtení 5 minut
Otázky, zda a jak by mělo mezinárodní společenství tlačit Ukrajinu a Rusko do jednání, byly zatím ohledně struktury jednání vágní. Války kvůli dobývání území jsou vzácné, píše Robert Farley.

Ještě méně běžné je, že se jaderné mocnosti ocitnou v situacích konvenční zranitelnosti ve vztahu k obětem, které se rozhodly napadnout. Ale mírové konference jsou mimořádně složité záležitosti a stojí za to přemýšlet o některých modelech vyjednávání, které máme k dispozici pro ukončení konfliktu.

Vietnamská válka a pařížské mírové dohody

Pařížské mírové dohody, vyplývající z několikaletého vyjednávání mezi Spojenými státy, Severním Vietnamem, Jižním Vietnamem a komunistickým odbojem v Jižním Vietnamu, mají určitou povrchní podobnost se situací na Ukrajině.

Spojené státy se snažily vymanit z Vietnamu a zároveň zajistit suverenitu svého klienta. Toto není dokonalá analogie k rusko-ukrajinské válce, ale určitě existují ozvěny. USA chtějí, aby válka skončila, ale chtějí zajistit, aby Ukrajina zůstala suverénní a nezávislá, zatímco Rusko chce výrazně omezit ukrajinskou suverenitu při anexi ukrajinského území.

Rozhovory nakonec vyústily ve stažení USA, i když se neobešly bez mezidobí obrovského násilí na všech stranách. Velká část tohoto násilí vycházela z touhy změnit podmínky vyjednávání, ačkoli některé (vánoční bombardování Hanoje) byly součástí snahy ujistit saigonskou vládu, že se od nich neupouští. Ve skutečnosti však Pařížské mírové dohody neukončily válku ve Vietnamu, pouze omezily roli USA v této válce. Válka pokračovala další tři roky na různých úrovních intenzity, než Severní Vietnam dobyl a zničil jižní Vietnam masivní mechanizovanou invazí.

Pařížské mírové dohody jsou zkrátka dobrým vzorem pro vyjednávání, pokud je záměrem Spojených států vytvořit slušný a politicky pohodlný interval mezi příměřím a ukrajinskou porážkou. Není pravděpodobné, že by Rusko vymazalo Ukrajinu z mapy úplně, a dokonce by bylo možné vyhnout se další válce v závislosti na tom, jak rychle se Kyjiv podřídí ruským požadavkům, ale jde o to, vymanit Západ ze situace a připustit přechod Ukrajiny do ruské sféry vlivu. I když jsou jistě někteří Američané, kteří by byli s tímto výsledkem spokojeni, je to v rozporu se stávající politikou USA.

Kolaps Jugoslávie a Daytonské dohody

Daytonské mírové dohody nabízí jiný, ale stále problematický model.

Koncem roku 1995 se jednání v Daytonu, kterému předsedal Richard Holbrooke v Daytonu ve státě Ohio (místo vybrané pro nedostatek nočního života nebo téměř čehokoli zajímavého), pokusilo ukončit válku v Bosně a Hercegovině vytvořením nového ústavního pořádku s pečlivě navrženými etnickými hranicemi. Každý z hráčů chtěl terén, ale nechtěl, aby terén byl obývaný jinou etnickou skupinou.

To vedlo k etnickým čistkám na všech stranách, přičemž srbské zničení bosenských muslimských komunit představovalo jedna z nejděsivějších zvěrstev v Evropě od 2. světové války.

Americká moc podepřela Daytonské dohody, které byly velmi konkrétním způsobem demonstrovány letadlem startujícím z letecké základny Wright-Patterson. Každá ze tří stran pochopila, že Spojené státy mohou použít nátlak, pokud se jim nebude líbit výsledek, i když pro každou byl tento nátlak trochu jiný.

Američané by mohli Srbům (a v menší míře i Chorvatům) vyhrožovat nálety, pokud by nehráli podle pravidel, a Bosňanům (a v menší míře Chorvatům) pozastavením pomoci, pokud by kladli příliš velký odpor. Zhruba po měsíci napjatých vyjednávání dospěli lídři k napjaté dohodě, která (většinou) udržovala mír v Bosně posledních dvacet sedm let.

Daytonský model by teoreticky mohl nabídnout šablonu, jak pomoci Rusku a Ukrajině vyřešit složité komunální a územní problémy spojené s Donbasem a Luhanskem. V praxi je pákový efekt Spojených států (nebo jakéhokoli zprostředkovatele třetí strany) výrazně omezen neschopností násilně donutit Rusko k ústupkům.

Navíc se Rusko i Ukrajina zdají být lhostejné k etnickým úvahám, které strukturovaly preference pro účastníky válek o rozpuštění Jugoslávie. Představa, že by bylo možné vyjednat ruské územní zisky, se tak zdá docela těžko představitelná.

Co bude dál?

Vyjednávání není magie. Vyžaduje pečlivou přípravu a může uspět pouze za příznivých podmínek. Často vyjednávání, která na čas utlumí konflikt, jednoduše připraví půdu pro vážnější konflikt později. Zastánci donucení Ukrajiny k jednání s Ruskem dříve, než nastane čas pro tato jednání, musejí odpovědět na složité otázky týkající se struktury a očekávání od takových rozhovorů.

Měli bychom se také starat o podmíněnost očekávání, že i úspěšných výsledků vyjednávání lze dosáhnout rychle. Dayton trval měsíc, ale byl to konečný bod procesu, který začal o tři léta dříve. Proces, který vedl k pařížským mírovým dohodám, trval téměř pět let, během nichž válka dál zuřila. Absolutně NEPLATÍ, že by války skončily jednoduše tím, že si strany sedly do stejné místnosti a promluvily si.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
9211

Diskuse

Obsah vydání | 10. 2. 2023