O pořadí priorit českého státu a dalších "gnostických" otázkách

10. 2. 2023 / Karel Dolejší

čas čtení 7 minut
Protože jsem byl Romanem Jochem "odhalen" coby "gnostik", nebude arci na škodu vyjádřit se zde k několika "esoterickým" aspektům současné situace na Ukrajině.

Jedním z tajných objevů vyžadujících nejvyšší míru zasvěcení je, že začala dlouho očekávaná ruská zimní ofenzíva v Luhanské oblasti. Moskva zatím nasadila do útoku jednotky přinejmenším čtyř různých divizí - a vzhledem k obavám, které v Kyjivě panují z možného souběžného útoku ze severu, stejně jako kvůli snahám uchovat síly pro následnou jarní ukrajinskou protiofenzívu, se zřejmě dočkáme ukrajinských územních ztrát a možná i dosti napjaté situace na frontě.


Dalším tajným zjevením je, že na Ukrajině běží protikorupční šetření, které se dotklo více jak 600 představitelů ministerstva obrany - a patrně povede také k pádu ministra obrany Olexije Reznikova.

Poslední zmiňované události ovšem rozbíjejí oblíbený ruský narativ Ukrajiny coby nenapravitelně zkorumpovaného státu. A výše uvedené zase představu, že bychom se mohli někam pohnout podle "zaručených" receptů českých mírových štváčů.

Míroví štváči jak známo přišli s geniálním nápadem, jak válku ukončit: Máme přestat pomáhat slabší straně konfliktu, která byla napadena, a jí pak nezbude než "uzavřít mír". Ovšem o ochotě agresora nějaký mír podepsat a dodržet se v takových návrzích vůbec nesmí pochybovat, pod hrozbou vyloučení ze strany patentovaných mírotvorců.

Kdyby Ukrajina získala západní vojenskou pomoc odsouhlasenou teprve koncem ledna v Ramsteinu a naplánovanou až na příští měsíce tak, aby ji dokázala absorbovat a využít k odražení očekávané ruské ofenzívy, znamenalo by to v situaci, kdy nikdo nedokáže Ruskem rozpoutanou válku lusknutím prstů zastavit, tisíce zachráněných životů na ukrajinské straně. Za gnostiky a válečné štváče si dokonce dovolím závěr, že to bylo také nejspíše maximum toho pozitivního, co vůbec Západ v dané situace mohl udělat.

Pomoc ovšem včas nepřišla, protože se sice neoficiálně, avšak přece "jednalo" s Ruskem - a Scholzův Berlín do poslední chvíle dělal vše možné i nemožné proto, aby Ukrajina nikdy nedostala moderní západní tanky.

Je velmi málo pravděpodobné, že se Moskvě s jejími špatně vycvičenými a vybavenými mobiky podaří Ukrajinu na hlavu porazit. Spíše získá nějaká další území na Donbase, vylidněná, rozstřílená a ekonomicky zcela bezcenná. Poté se její postup zadrhne a nezbude než čekat na ukrajinský protiútok. Zbytky mobiků se zakopou, postaví protitankové zátarasy a budou čekat na svůj osud.

Nikoliv už hrubé odhady západních ekonomů, ale vyjádření jejich ruských kolegů ovšem indikují, že Kreml letos nejspíše spálí zbytky devizových rezerv a v roce 2024 už nebude schopen financovat státní výdaje, včetně válečných, v současném rozsahu, pokud nezačne masivně okrádat obyvatelstvo o majetky. Proto se zřejmě Putin rozhodl k útoku i přesto, že mnoho příčetných ruských vojenských expertů zůstává hluboce skeptických a radí k mnohem důkladnější přípravě ofenzívy.

Taková příprava by ovšem vyžadovala čas. A ten už Putinovi, alespoň co se týče ekonomických možností, začíná docházet.


Budoucí prezident České republiky vzbudil zuřivé pohoršení ruské páté kolony prohlášením, že Ukrajina by měla dostat ze Západu všechny myslitelné konvenční zbraně. Dává to ovšem smysl. Pokud má existovat šance na ukončení ukrajinské války ještě v roce 2023, měl by Kyjiv obdržet všechny prostředky k tomu, aby před koncem roku obnovil kontrolu nad celým Rusy okupovaným územím. Jedině nepopíratelná porážka donutí Putina připustit si, že ve válce nemůže donekonečna pokračovat přinejmenším pokud jde o vojenské držení obsazených teritorií - a čekat, až se na Západě rozloží politická podpora ukrajinských obránců.

V případě, že by se tato podpora rozložila dříve, než Ukrajina zvítězí, přineslo by to nejspíše kolaps ukrajinského státu a důsledek, že přestane představovat jakoukoliv vážnou bariéru pro projekci ruské vojenské síly směrem na západ. S kolaborantským Orbánem jižně od slovenských hranic, přinejmenším potenciálně na linii přímého dotyku s ruským impériem, bychom pak místo minoritního českého podílu na potenciální obraně Polska řešili velice obtížnou přípravu obrany nových frontových států. Slovensko ovládnuté Ficem a s nebránitelnou jižní hranicí by mohlo úplně přepadnout na ruskou stranu a hledat v Rusku (marně) ochranu před maďarským iredentismem. Již tak proruské Rakousko se sílícími ultrapravicovými Svobodnými by se ve výsledku od Slovenska příliš nelišilo. České republice by vážně hrozilo, že se se svou zanedbanou a nevelkou armádou stane de facto frontovým státem na nové evropské dělící linii mezi Západem a Východem.

***

V situaci, jaká by ČR hrozila v případě hypotetické ukrajinské porážky, se sluší včas připomenout jednu věc.

Předválečná francouzská socialistická vláda považovala sociální otázku za natolik nadřazenou bezpečnostním tématům, že se místo důkladné přípravy vlastní armády věnovala bohulibým sociálním opatřením, jako bylo například zavedení nárokových dovolených.

Úspěch tohoto přístupu byl ovšem fenomenální, vezmeme-li v úvahu, že francouzští dělníci, kteří v zákopech přežili německou invazi, pak strávili opravdu nezapomenutelnou dovolenou v zajateckých táborech.

Česká republika nestojí před takovýmto příkrým výběrem, alespoň prozatím ne. Do této chvíle se musí rozhodovat pouze mezi tím, zda zmobilizuje veškeré dostupné zdroje k tomu, aby podpořila ukrajinskou obranu proti ruské invazi do Evropy - nebo zda poslechne volání zabedněných fňukalů nabádajících, že "už by se konečně mělo řešit něco jiného než obrana".

Stará moudrost ovšem tvrdí, že kdo neživí vlastní armádu, bude brzy živit cizí. V Evropě po určité pauze tato zásada bohužel opět platí.

Zatím ještě máme možnost pouze materiálně podporovat ty, kdo statečně bojují i za náš věčně švejkující národ.

Tato možnost však s ohledem na liknavost mnohých českých a zejména mezinárodních aktérů nemusí trvat věčně.

Pak už bychom se tak úplně nebavili o "gnosticismu" - dokonce asi ani o cenách pečiva, plánech výstavby nových parkovišť, o důchodech a dovolených...

3
Vytisknout
9942

Diskuse

Obsah vydání | 14. 2. 2023