Válka mezi Ukrajinou a Ruskem: Co nám mohou říci statistiky

15. 2. 2023

čas čtení 9 minut
Nyní, když západní země souhlasily s dodávkami útočných zbraní Ukrajině, se zdá být vhodný čas přezkoumat statistiky a dynamiku rusko-ukrajinské války. Přezkoumání by mohlo naznačit, co lze očekávat v nadcházejícím jaru, kdy se obě strany připravují na možné rozhodující zúčtování, a mohlo by také navrhnout vhodná opatření západní politiky, píše Dennis Soltys.

První otázka se týká statistik, jejich spolehlivosti a toho, co mohou znamenat. Oryx, nizozemská organizace používající otevřené zdroje, počítá jako důkaz pouze ty ztráty vybavení, které jsou potvrzeny fotografickými nebo video důkazy. K 9. únoru Oryx zaznamenal, že ruské ztráty těžké techniky všech typů činily téměř 9 100 kusů oproti 2 934 u Ukrajinců.

I když uznáváme, že tato čísla značně podhodnocují skutečné ztráty, je pozoruhodné, že ztráty Ozbrojených sil Ukrajiny (AFU) byly ve většině kategorií asi třetinou ruských ztrát. K tomu došlo i přesto, že výzbroj AFU byla poměrně špatná – zejména dělostřelectvo, které mělo kratší dostřel než jeho ruské protějšky a mnohem méně munice. Velká většina ruských tanků byla zničena dělostřelectvem, nikoliv slavnými Javeliny, NLAWs a Gustavy. Protitankové rakety a dělostřelectvo vyrobené na Ukrajině vydržely čtyři měsíce, což znamenalo, že vytlačení ruské armády ze severních oblastí Ukrajiny v počátečních fázích války bylo dosaženo převážně domácími zdroji.

Pravděpodobná devastace

Ukrajinské ministerstvo obrany oznámilo, že k 9. únoru bylo zabito 135 010 ruských vojáků a pravděpodobně více než tento počet byl zraněn. Stalo se tak poté, co bylo původně vysláno vojsko 190 000 mužů. Ztráty ruských tanků k tomuto datu byly stanoveny na 3 255 – původně jich bylo odesláno 1 200; ztráty obrněných vozidel činily celkem 6 468 oproti původním 2 900; dělostřelectva 2 244, když bylo původně nasazeno 1 600 kusů; ztráty letadel činily celkem 295, zatímco 330 bylo původně nasazeno do boje; a 285 vrtulníků bylo ztraceno poté, co bylo 240 nasazeno v počáteční invazi. (Tato čísla se pravděpodobně dále změní v době, kdy bude tento článek publikován.) Západní odhady byly zpočátku nižší, ale měly tendenci se přiblížit údajům ukrajinského ministerstva.

Lze odvodit, že údaje o zabitých osobách jsou obecně platné kvůli politickému kontextu, konkrétně enormnímu tlaku, který ruský prezident Vladimir Putin vyvinul na své generály. Několikrát vyměnil vrchního velitele ruské armády za to, že nesplnil své cíle. Každý velitel byl lhostejný k lidským ztrátám, v souladu s carskou a sovětskou tradicí, která říká, že cílů má být dosaženo podle politických směrnic, nikoli podle vojenské praxe. Jinými slovy, statistiky ministerstva jsou věrohodné, protože situace vyžadovala ztráty uváděného rozsahu.

AFU v podstatě zničila to nejlepší z ruské techniky a profesionálních vojáků z povolání tím, že použila své vlastní ubohé zdroje. S přidáním moderních zbraní, které jsou nyní přislíbeny Ukrajině, by se zdálo, že AFU je v příznivé pozici.

Naneštěstí pro AFU je to však příliš unáhlený závěr, vezmeme-li v úvahu charakteristiky ruské armády.

Bez omezení

Největší ruskou výhodou je prakticky neomezený počet personálu. Statistický dopad ztrát na ruskou společnost je zanedbatelný. Společenský otisk je však rovněž malý, protože velkou část bojů a umírání na straně Ruské federace mají na svědomí Asiaté a Kavkazané, jakož i etnicko-ruští sociální marginalisté z ekonomicky zbídačených periferií Ruska.

Jasně řečeno, ruská městská společnost střední třídy se příliš nezajímá o sociální okraje své země a Putin se rozhodl, že je politicky bezpečné pokračovat tam ve velkém náboru.

Jedním z předpokladů je, že vojáci jsou zabiti nebo zraněni v poměru ke zničenému vybavení. V takovém případě by poměr ukrajinských a ruských ztrát byl 1:3, jak by zřejmě vyplývalo z údajů Oryxu. Ale zatímco ruští důstojníci posílají své muže na smrt pod politickým tlakem, ukrajinští důstojníci šetří ztráty lepší taktikou. AFU se snaží vyhnout soubojům s ruským dělostřelectvem a obrněnými vozidly. Zdůrazňuje mobilitu a překvapení, vede jakousi partyzánskou válku s těžkými zbraněmi.

Podle ukrajinských statistik v tomto ohledu je pravděpodobné, že poměr ztrát je výrazně vyšší. Mluvčí ukrajinského Jižního vojenského okruhu uvedl, že vytlačení Rusů z pravého břehu řeky Dněpr v Chersonské oblasti bylo dosaženo v poměru 1:6, což se zdá pravděpodobné vzhledem k mobilní taktice AFU a skutečnosti, že v té době měla AFU západní dělostřelectvo většího dosahu a přesnosti, než jaké používali Rusové.

Několik ukrajinských vojenských expertů se shoduje, že v donbaských městech Bachmut a nedalekém Soledaru, které jsou geograficky velmi vhodné pro obranu, se poměr ztrát v bitvách pohybuje mezi 1:5 a 1:10.

Ale jakkoliv se zdá být výkon AFU ohromující, další statistiky vyprávějí jiný příběh. V současné době je na Ukrajině pravděpodobně více než 300 000 ruských vojáků různého druhu. Ukrajinští vojenští experti si myslí, že jak se ruská mobilizace zvyšuje, Moskva bude schopna vycvičit 100 000 pěšáků na základní standard každý měsíc. (Specialistům a operátorům zařízení to trvá déle.)

Podle statistik ministerstva obrany měly ukrajinské ozbrojené síly v lednu rekordní měsíc, při kterém zahynulo více než 20 000 ruských vojáků. Pokud by byl stejný počet vážně zraněn, znamená to měsíční ztrátu 40 000.

Dilema pro AFU je zde nápadně zřejmé, protože navzdory vysokým ztrátám by ruská armáda mohla každý měsíc nazrůst o 60 000 mužů. Pokud ruská mobilizace půjde hladce, pak za šest měsíců by síť 360 000 nových rekrutů rozšířila 300 000, kteří jsou již na Ukrajině. Hrozí, že úkol ukrajinských vojáků bude skličující.

Jaká morálka?

Dále se příliš mnoho dělá z údajně nízké morálky ruských vojsk. Oblíbenou ruskou taktikou je vyslat vlnu amnestovaných trestanců, aby identifikovali pozice AFU a přitáhli palbu Ukrajinců. Nově mobilizovaní sociální marginálové přicházejí na řadu a v případě potřeby jim v ústupu brání tzv. bariérové jednotky Národní gardy nebo kadyrovští Čečenci. Konečně přicházejí ženatí a lépe motivovaní profesionálové, kteří se snaží využít volných míst. Jedná se o nákladný způsob boje, ale je účinný při dosahování postupných územních zisků. Při nedávných akcích u Soledaru, kde Wagnerova soukromá společnost vedla ruský postup, utrpěli wagnerovci ztráty v řádu 70% nebo více, ale nakonec město přesto dobyli. Stručně řečeno, schopnost ruské vojenské mašinérie tlačit tváří v tvář vysokým ztrátám je velmi působivá.

Vzhledem k takovému obrazu je otevřenou otázkou, zda bude AFU schopna zadržet ruské síly, i když těžká technika dorazí ve slíbeném množství. Hlavní ruské úsilí pravděpodobně přijde v oblasti Donbasu, protože úplná okupace Donbasu je Putinovým minimálním politickým cílem.

V takovém scénáři by AFU musela přesunout většinu svých sil na východ, aby tam zadržela ruskou ofenzívu. To by mohlo znamenat, že Ukrajinci by museli upustit od svého hýčkaného plánu na ofenzívu na jihu a na odříznutí ruského pozemního mostu na Krym. V důsledku toho by Rusko mohlo získat celý Donbas a udrželo si jih a Krym. Bylo by to výhodné pro Putina, který by z toho vyšel triumfálně.

Pokud vše, co bylo popsáno výše, je zhruba platné, co z toho vyplývá pro západní politiku? Dvě protichůdné argumentace směřují ke stejnému závěru. Jedna linie argumentace je, že AFU si vždy vedla dobře, dokonce i s chabými zdroji, a měla by být podporována těžšími zbraněmi, protože má reálnou šanci osvobodit všechna území.

Opačná linie je, že protesty proti válečným ztrátám se v Rusku neuskuteční a že potenciál Moskvy mobilizovat jednotky je prakticky neomezený, nehledě také na potenciál ruského průmyslu. V důsledku toho by AFU mohla být ve vážném nebezpečí prohry ve válce.

V obou scénářích je vhodnou západní politikou maximalizace dodávek těžkého vojenského vybavení pro Ukrajinu.

Celý článek v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4287

Diskuse

Obsah vydání | 20. 2. 2023