Kauza Irák: Co whataboutistům jako obyčejně uniklo

22. 3. 2023 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Před dvaceti lety USA rozpoutaly invazi do Iráku. Dodnes pro americké elity představuje nepřekonané trauma. - Před jednatřiceti lety do konfliktu v Moldavsku po "dobrovolnících" intervenovaly i pravidelné ruské jednotky z 14. gardové armády. Nezákonná intervence je v Rusku stále oslavována jako nesmírný úspěch.

Bushovu invazi do Iráku celý Západ vnímá jako memento. Je traktována jakožto exemplární případ toho, co antičtí Řekové označovali výrazem hybris - patologické pýchy, která svého nositele v důsledku zaslepuje a vede ke katastrofě. Systematicky byla odmítána také argumentační linie vyléčeného alkoholika a "nově zrozeného křesťana" Bushe juniora, podle níž mu invazi do Iráku "uložil Bůh". A ne, útěchou není ani více jak tucet rezolucí OSN odsuzujících chování Husajnova režimu. Vyhovující mandát invazi neposkytly.

Irácká invaze způsobila, že žádný americký prezident si dnes už nedovolí navrhnout zahraniční intervenci kdekoliv na světě, která by byť jen zcela povrchním způsobem připomínala iráckou katastrofu. To je ostatně také jeden z hlavních důvodů, proč USA nikdy systematicky nezasáhly třeba proti vraždícímu diktátorovi Bašáru Asadovi v Sýrii - a jejich přítomnost v dané zemi se omezuje na boj se zbytky "islámského státu", zatímco proíránský režim nechávají dál zabíjet své poddané po libosti.

Ruské nezákonné intervence v zahraničí - které, jak ukazuje případ Podněstří, začaly ještě před Putinem a v žádném případě ani dost málo nesouvisejí s americkým dobrodružstvím v Iráku - na druhé straně v ruské politice nezpůsobily ani 1 % takové sebekritické reakce. Naopak, operace v Podněstří vnímaná coby triumf pomohla ustavit vzorec dalších a dalších intervencí tohoto druhu, které následovaly a které jsou také předem plánovány, "až vyhrajeme na Ukrajině".

Po první válce se Rusko stáhlo z Čečenska a de facto uznalo jeho nezávislost - později ale Kreml vyrobil záminku k další zničující intervenci. Následovaly vpády do Gruzie a na Ukrajinu. Vždy sledující původní prototypický podněsterský vzorec. V zemi, na niž si Rusko brousí zuby a v žádném případě jí nehodlá dovolit prozápadní orientaci, rozdmýchá "vnitřní" konflikt, do nějž pak jako "nezávislá třetí strana" (čemuž ovšem nikdo ve skutečnosti nevěří) vojensky zasáhne ve prospěch svých klientů. Mezinárodním právem si přitom utře boty, ale nikomu z ruské mocenské elity to nesebere ani vteřinu spánku.

Ti kdo zcela povrchně srovnávají kauzu irácké intervence s ruským přepadením Ukrajiny si ovšem s právě nastíněnými rozdíly ani dost málo nelámou hlavu. Pro velkou většinu z nich není vůbec důležité skutečně prozkoumat, co se v jednom i druhém případě stalo. Klíčové je ideologizující konstruování údajných paralel, které staví dvě sotva srovnatelné události s naprosto různými dopady - jednu reprezentující ojedinělou výjimku, druhou představující zavedené pravidlo - na stejnou úroveň.

A takový postup ovšem umožňuje falešně spravedlivým luxus postavit se "morálně nad" ty, kdo dnes burcují Západ k podpoře ukrajinských obránců. Vždyť je to všechno stejně špinavé, stejně prohnilé, Západ jako Východ. Uchovejme si čistotu sofistického komentátora s "alternativním" pohledem na věc a distancujme se pro tuto chvíli rovným dílem od všech stran zúčastněných v nežádoucím konfliktu na Ukrajině, který tak ošklivě narušil milovaný narativ ohledně západního válečnického štvaní a protizápadních bojovníků za mír.

Srovnávání intervencí v Iráku a na Ukrajině a jejich lživě glajchšaltující "postavení na stejnou úroveň" nás ve skutečnosti nemůže nikam rozumně posunout a vůbec nic se z něj nedozvíme. Za to ale na základě minulých zkušeností dobře víme, co je cílem těch, kteří zmíněným způsobem operují. Výsledek jejich snažení byl předem jasný, předem dán.

Ale ani si k tomu vlastně iráckou katastrofu nemuseli brát do úst. Dávno je jasné, jak se dívají na ukrajinský konflikt a proč.

A kdyby byl potrhlý Bush junior v roce 2003 nezaútočil na zbytky ozbrojených sil Saddáma Husajna, vymysleli by si jinou povrchní historickou paralelu, jen aby se mohli veřejně ohánět proruskou "neutralitou" a heslem "To není naše válka".

3
Vytisknout
7967

Diskuse

Obsah vydání | 23. 3. 2023