Jedinou šancí na mír je nová studená válka

22. 3. 2023

čas čtení 6 minut
Spolkový kancléř Olaf Scholz nedávno hovořil o bezpečnostních závazcích vůči Ukrajině. A to je dobře. Protože mají na mysli vztyčení nové železné opony na východní Ukrajině. Jediná alternativa je pro Německo nepřijatelná, píše Klaus Geiger.

Byly povoleny tři minuty, Volodymyr Zelenskij mluvil 20 minut. Ukrajinský prezident ve svém projevu na summitu G-20 loni v listopadu podrobněji než kdy jindy nastínil, jak lze dosáhnout míru s Ruskem a jak ho udržet.

Klíčové věty jsou: "Ukrajina není členem žádné aliance," řekl Zelenskij. "Rusko mohlo začít tuto válku právě proto, že Ukrajina zůstala v této šedé zóně – mezi euroatlantickým světem a ruským imperialismem. Ani teď nemáme žádné bezpečnostní sliby. (...) Potřebujeme účinné bezpečnostní záruky."

Kancléř Olaf Scholz (SPD) se o těchto slovech nedávno zmínil v Bundestagu. "Prezident Zelenskij představil na summitu G-20 návrhy na trvalý a spravedlivý mír," řekl Scholz. "Pomůžeme Ukrajině dosáhnout takového míru. Proto také jednáme s Kyjivem a dalšími partnery o budoucích bezpečnostních závazcích pro Ukrajinu."

Scholz nechal otevřené, co přesně míní "bezpečnostními zárukami". Zelenskij to ale ve svém projevu ke G-20 dal velmi jasně najevo. Odkázal tam na návrh smlouvy s názvem Kyjivský bezpečnostní pakt, který jeho vláda loni vypracovala na radu bývalého generálního tajemníka NATO Anderse Fogha Rasmussena.

Podle představy Kyjiva by měl být dokument podepsán na mezinárodní konferenci – a stát se základem trvalé bezpečnostní politiky Ukrajiny vůči Západu. Bezpečnostní záruky mají dva pilíře: Za prvé, spojenci by měli Ukrajinu dlouhodobě vyzbrojit, aby mohla odstrašit ruský útok.

Za druhé by měla existovat povinnost ochranných mocností poskytnout pomoc v případě ruské agrese. Poté musí použít "všechny prvky své národní a kolektivní moci" k zastavení agrese – "to může zahrnovat diplomatické, ekonomické a vojenské prostředky". Takovými bezpečnostními zárukami, včetně vojenské pomoci, by byla kvazi-NATO expanze k východní hranici Ukrajiny. Je jen logické, že Olaf Scholz a další představitelé západních států nyní přebírají myšlenku takových bezpečnostních záruk.

Po dvou desetiletích putinismu musí každý uznat, že mír není myslitelný s Ruskem, ale pouze navzdory Rusku. Smlouvy s Moskvou jsou zbytečné, protože neexistuje žádná důvěra.

Prvním neslavným dokumentem, který v minulosti ohrožoval bezpečnost Ukrajiny v závislosti na dodržování ruských smluv, bylo Budapešťské memorandum z roku 1994. V dohodě se Ukrajina zřekla svých jaderných zbraní ze sovětské éry – Západ a Rusko přislíbily Kyjivu na oplátku zachovat územní celistvost země. Když ale Rusko v roce 2014 memorandum porušilo, Ukrajina zůstala bezbranná.

Následovala Minská dohoda z roku 2015, která ztroskotala na záměrně neupřímném přístupu Moskvy. Minský proces měl po ruském útoku v roce 2014 postupně obnovit územní celistvost Ukrajiny — ale Moskva léta s ledovým klidem tvrdila, že vůbec není stranou konfliktu na Ukrajině. V detailech obě strany bránily minskému procesu – důvodem však bylo, že Rusko popíralo realitu. Německo a Francie věřily, že v tomto lživém procesu mohou být čestnými makléři. Když Putin smetl Minsk ze stolu, Ukrajina zůstala sama.

Nyní je tu také ruský příběh o nedodržených slibech. Kreml vždy tvrdí, že Západ nerespektoval ruské bezpečnostní zájmy. A toto tvrzení Moskvy není špatné. Spojené státy slíbily Sovětskému svazu, alespoň slovně, že NATO nebude rozšiřováno na východ jako kompenzace za znovusjednocení. (Zesnulý Michail Gorbačov existenci takového slibu výslovně popřel - pozn. KD.)

Bez šance na pochopení s dnešním Ruskem

Americký prezident Bill Clinton to roky opakoval tehdejšímu ruskému prezidentovi Borisi Jelcinovi – zatímco za jeho zády přivedl Polsko, Česko a Maďarsko k členství v NATO.

Byla to ozvěna této historie, když na konci roku 2021, dva měsíce před vypuknutím války, Putin požadoval od NATO "bezpečnostní záruky": Žádné přijímání nových členů, obnovení infrastruktury NATO na úroveň z roku 1997 a stažení amerických jaderných zbraní z Evropy. Kreml požadoval faktickou revizi expanze NATO na východ, která by masivně oslabila východní členy a Ukrajinu by ponechala bezbrannou. NATO odmítlo a Putin napadl Ukrajinu.

Západ nebyl k Rusku po pádu železné opony upřímný. Je možné, že tehdy byla promarněna historická příležitost. Ale takové otázky jsou zbytečné. Protože s dnešním Ruskem už není šance na pochopení.

Vladimir Putin vidí znovusjednocení a expanzi NATO na východ jako jakýsi ostudný mír a ve své pomstě chce stáhnout železnou oponu co nejdál na západ.

Rusko je dnes totalitní a imperialistický stát. Pro Putina už neplatí logika studené války, ale 2. světové války. Ukrajina se má vrátit domů do Říše – mezinárodně uznávané hranice se překreslují kriminálními válkami. Proto může být odolný mír v současnosti pouze novou studenou válkou. Putina může zastavit pouze železná opona na východní Ukrajině – vztyčená na základě silných bezpečnostních záruk.

Existuje jen jedna alternativa: Obětovat Ukrajinu a udělat z ní Putinův protektorát. To je ale nepřijatelné pro Německo, které za svobodu a prosperitu vděčí americkému slibu chránit Evropu.

Aby byla Spolková republika Německo v bezpečí před Stalinem, rozhodla se kdysi vázat na Západ – včetně bezpečnostních záruk ze strany USA, které ji dodnes chrání před Putinem. Jelikož Spojené státy chránily Spolkovou republiku, musí být pro Německo státní záležitostí, aby garantovalo existenci Ukrajiny.

Byla by to nová studená válka. Ale byl by to pokrok. Dosáhl by toho, co v tuto chvíli chybí: Bezpečnosti pro Ukrajinu a stability pro Evropu.

Zdroj v němčině: ZDE

1
Vytisknout
6377

Diskuse

Obsah vydání | 23. 3. 2023