Nový Eduard VII? Avantgardní stránka nástupu krále Karla na trůn...

6. 5. 2023 / Fabiano Golgo

čas čtení 6 minut
30753
 

Zatímco jsme se hodně soustředili na to, jak staromódní a moderní době neodpovídající jsou instituce monarchie a korunovační obřad, unikl nám bod vývoje, v jehož čele stojí král Karel III: Královna Camilla, bez ohledu na to, co si o ní lidé myslí, představuje přijetí dvou rozvedených lidí na trůn. V historii 20. století je stále čerstvé, že jeho prastrýc Eduard VIII. musel abdikovat, aby se mohl oženit s rozvedenou Wallis Simpsonovou.

Wallis nepatřila k aristokracii - byla prostým člověkem - a Američankou, ale to nebyl nejkontroverznější detail toho románku. V polovině třicátých let se zapletla s panovníkem ještě jako vdaná - a navíc se svým už druhým manželem.  Karel měl v době manželství s princeznou Dianou poměr s Camillou. Ještě výmluvnější o vývoji očekávání ohledně monarchie v Británii je, že se nevěrný pár dostal na titulní stránky bulvárních novin, když byl Karel v telefonátu zachycen, jak se svěřuje se svou sexuální fantazií být Camilliným menstruačním tamponem. Pravděpodobně nejodpornější pohled do intimity královské rodiny v historii...

 
Aby byla zápletka královského příběhu ještě zajímavější, je královna Camilla vnučkou Alice Keppelové, která proslula jako milenka Eduarda VII. v době, kdy byl ženatý s královnou Alexandrou. Po králově smrti byla vykázána z Buckinghamského paláce a vyčleněna z anglických společenských kruhů.

Na druhou stranu někteří poukazují na negativní popularitu Meghan Markle jako na projev rasismu a netolerance vůči americkému chování. Ve skutečnosti byla manželka prince Harryho v prvním roce jejich vztahu přijímána velmi dobře a veřejné mínění se zkalilo zřejmě v důsledku komplotu médií, která se snažila zmenšit její popularitu, jež zastiňovala světla reflektorů, která měla být věnována princi Williamovi a jeho suché manželce Kate Middletonové. 

Britská společnost, s výjimkou obvyklé části společnosti, která je zaujatá rasismem/xenofobií a je bigotní, Meghan přivítala. Bylo zapotřebí mediální kampaně, kterou pravděpodobně zorganizovali PR loutkáři monarchie, aby z ní udělali obětního beránka honu na čarodějnice.

Vláda krále Karla III. si tedy možná zachovává některé staromódní zvyky, jenže to je něco, co odpovídá jeho věku - vypadalo by falešně a násilně, kdyby napodoboval žoviálního ducha, kterého ve svých 74 letech nemá. Úkol modernizovat monarchii by měl zůstat na Williamovi. Budeme-li realisté, od Charlese se neočekává dlouhá vláda. Stejně jako královna Alžběta měla období vlády, které lze z hlediska významu a délky života srovnávat s obdobím královny Viktorie, bude Charlesova éra pravděpodobně podobnější éře jejího syna, Eduarda VII.

Kvůli dlouhé vládě své matky strávil i Eduard většinu svého života vykonáváním pouze ceremoniálních povinností a životem ve volném čase. Jako král stál Eduard v čele éry velkých změn a pokroku a zároveň se snažil najít rovnováhu mezi tradicí a moderností. Jeho diplomatický talent a téměř pokrokové názory umožnily, že jeho éra byla obdobím mezinárodního klidu a některých domácích reforem. Přestože mu matka až do konce 90. let 19. století bránila v aktivním vystupování, byl prvním dědicem, který vykonával veřejné funkce moderní královské rodiny: ceremoniály, vernisáže a další formální veřejná vystoupení. 

V méně formální roli byl ikonou stylu tehdejší pánské módy. V tom mu Karel rozhodně není podobný. Jako král zůstal Eduard velkým mecenášem umění a snažil se obnovit některé tradiční obřady, které zanikly za vlády jeho matky.

Živě se zajímal o mezinárodní záležitosti a diplomacii, zejména proto, že většina evropských královských rodů byla s jeho rodinou spjata pokrevně nebo sňatkem. Na domácí scéně se stavěl proti irské vládě a volebnímu právu žen a jeho veřejné výroky o rase byly ve srovnání s jeho současníky pokrokové. 

V roce 1909 se však dostal do ústavní krize, když Sněmovna lordů odmítla schválit rozpočet Dolní sněmovny vedený liberály. Tato patová situace nakonec vedla k přijetí zákona - který král nepřímo podpořil - o zrušení práva veta lordů a zkrácení volebního období parlamentu.  Ačkoli jeho vláda byla krátká, vyznačovala se sympatickým talentem pro spolupráci s vládou a diplomacii. Předpokládá se, že Karlova vláda bude podobná vládě Eduarda VII.

Neměli bychom zapomínat, že Karel patřil k avantgardě ekologického hnutí. Byl terčem ostré kritiky, když ještě nebylo v módě být "zelený". Mnohokrát porušil pravidla monarchie tím, že psal díla na politicky citlivá témata, a už tím podpořil vývoj role monarchie. Byl také hlasatelem homeopatie.

Možná nejvýznamnější je, že byl Karel také obviněn z pokusu ovlivnit britskou vládu. V roce 2015 vyšlo najevo, že dostával důvěrné dokumenty o vnitřním fungování britské vlády, které neviděli ani zvolení ministři, což přimělo jednoho z vysoce postavených členů parlamentu, aby ho označil za "nejlépe informovaného britského lobbistu". Deník The Guardian obdržel 27 textů, které ukazovaly, že se královská rodina osobně angažovala v lobbování u vysokých politiků v celé řadě otázek od objednávek vojenských vrtulníků během války v Iráku až po "nelegální lov patagonských zubatců". Clarence House tehdy uvedl, že je typické, že následníci trůnu jsou informováni o politických tématech, ale kritici namítali, že členové královské rodiny by se měli držet mimo politiku.

Takže bez ohledu na zastaralé aspekty britské monarchie dochází za vlády Karla III. k vývoji této instituce. I když to, podobně jako u Eduarda VII., není na první pohled příliš zřejmé.

2
Vytisknout
6477

Diskuse

Obsah vydání | 10. 5. 2023