Dnes je to právě padesát let od toho "prvního" 11. září - od Pinochetova puče v Chile

11. 9. 2023 / Matěj Metelec

čas čtení 1 minuta
Chilský puč je vlastně dodnes v mnoha ohledech paradigmatickou událostí. Allende symbolizuje všechny latino-americké politiky, kteří se pokoušeli jít levicovou cestou a narazili na kombinaci zájmů amerických firem a paranoie americké politické třídy z opakování kubánského scénáře, Pinochet zosobňuje všechny vojenské diktátory brutálně potlačující sebemenší opozici, o nichž Američané říkali "možná je to parchant, ale je to náš parchant". Pinochetismus je navíc obklopen aureolou téměř ekonomického zázraku, jímž jej do značné míry ověnčili "Chicago boys", již jezdili juntě v ekonomických otázkách radit.

Všechny latino-americké vojenské diktatury byly podobně kruté, na likvidaci svých odpůrců ostatně horlivě spolupracovaly v rámci nechvalně proslulé Operace Kondor, zaštítěné CIA. Právě Chile ale poskytla asi nejvíc symbolů, jež si s érou pravicových junt 70. a 80. let spojujeme - popravy na fotbalovém stadionu v Santiagu, ruce Viktora Jary, vuelos de la muerte. Pro mě k těm symbolům patří i prózy Luise Sepúlvedy a Roberta Bolaña.

Část české pravice od 90. let (některé postavy ovšem v disentu už mnohem dřív) chovala k Pinochetovi a jeho režimu poněkud perverzní obdiv. Dílem kvůli realizaci chicagských receptů, dílem kvůli tomu, že zakroutil tamním "komoušům" krkem. Zapomínala při tom, že vedle obětí komunistických diktatur to byly právě právě oběti pravicových diktatur v Latinské Americe, které "inspirovaly", lze-li to tak říct, boj za lidská práva v tom smyslu, jak jej chápeme dodnes (a jak přijala za své Charta 77).

CIA
2
Vytisknout
3497

Diskuse

Obsah vydání | 14. 9. 2023