BRICS není pro USA strategickou hrozbou

13. 9. 2023

Argentina a Egypt jsou uvězněny v nekonečných ekonomických krizích. Obě země jsou v zásadě v bankrotu kvůli nekompetentnímu řízení argentinské a egyptské vlády. Zůstávají silně zadlužené vůči mezinárodním věřitelům, konkrétně institucím založeným Spojenými státy. Jako dva největší dlužníci Mezinárodního měnového fondu mají společný zájem na vstupu do BRICS kvůli vyvážení závislosti na Západě tím, že přesunou své finanční břemeno na bedra ostatních potenciálních věřitelů. Zatímco Peking pravděpodobně využije devalvované měny Argentiny a Egypta k nákupu aktiv za výhodné ceny a zvýšení počtu transakcí uzavřených v jüanech spíše než v dolarech, Buenos Aires a Káhira těží ze zvýšených přímých zahraničních investic a obnoveného přístupu k zahraniční měně.

Etiopie byla zpustošena tigrajskou válkou. Tuto devastaci ještě zhoršuje sucho a hladomor na severu země. Přestože Etiopie zažívá exponenciální hospodářský růst, výše zmíněná krize je zhoršena historickým únikem kapitálu. Profesor Alemayehu Geda odhaduje, že Etiopie zaznamenala v posledním desetiletí odliv kapitálu v rozsahu nejméně 45 miliard dolarů. Zdůrazňuje také, že tato částka převyšuje celkovou částku za předchozí čtyřiačtyřicetileté období. Zatímco Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty poskytly neocenitelnou bezpečnostní pomoc etiopské vládě během občanské války, největší objem přímých zahraničních investic v Etiopii nyní pochází z Číny. Upevnění všech těchto vztahů vstupem do BRICS je spíše nízko visícím ovocem než diplomatickou mocenskou hrou.

Na Írán uvalily USA sankce. Stejně jako Moskva a Pchjongjang se Teherán nyní ocitá v sevření Pekingu. Navzdory "diplomatickému sblížení" zprostředkovanému Čínou je největší hrozbou pro národní bezpečnost Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů stále Írán. Teherán podporuje několik teroristických skupin na Blízkém východě. Obohatil uran nejméně na 60 %, což je dvacetkrát více, než je povolené množství podle nyní zaniklé JCPOA. Zatímco Írán již dříve zahájil útoky bezpilotními letouny proti oběma svým sousedům, IRGC nadále unáší lodě v Hormuzském průlivu a zapojují se do diplomacie s využitím rukojmí. K rozdmýchání plamenů zůstává v oblasti Perského zálivu několik nevyřešených územních sporů, včetně slepé uličky na ostrovech Abu Musa mezi Teheránem a Abú Dhabí. Připojením se k BRICS vyvažují Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty svou závislost na Washingtonu kvůli bezpečnosti ekonomickými vztahy s Pekingem a Dillí. Poskytuje jim také další fórum pro diplomacii s Teheránem, pokud by to bylo potřeba.

Čína je spolu se Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty třemi z pěti největších ekonomických partnerů Indie. Nicméně Dillí a Peking zůstávají v mnoha otázkách ve sporu. Navzdory obavám z USA na straně Číny a z Pákistánu na straně Indie jsou Dillí a Peking nepochybně navzájem největší dlouhodobou geopolitickou hrozbou. Před koncem 21. století budou Čína a Indie hlavními mocnostmi, které sdílejí hranici delší než 3 400 kilometrů. Aniž bychom zacházeli do podrobností jejich dlouhotrvajících hraničních sporů, změna klimatu, která zhoršuje nedostatek vody a potravinovou nejistotu, bude pro tyto dvě země nekonečným zdrojem napětí. Jejich politické systémy jsou také neslučitelné. Čína a Rusko nemají z "demokratického míru" žádný prospěch. To zvyšuje pravděpodobnost rozsáhlého vojenského konfliktu v průběhu času. Z těchto a dalších důvodů Indie vyvažuje svou závislost na ruském zbrojení a své ekonomické vztahy s Čínou tím, že je členem Quadu, bezpečnostního fóra s Austrálií, Japonskem a Spojenými státy.

Na rozdíl od BRICS jsou západní instituce vedené Washingtonem sjednoceny základními hodnotami, jako je demokracie. NATO, pilíř Západu, je nejúspěšnější mezinárodní organizací v historii. Navzdory svým kritikům tento štít úspěšně chránil severoamerické a evropské demokracie od konce 2. světové války. Ve skutečnosti se žádný revizionistický stát nepokusil použít vojenskou sílu k narušení územní celistvosti členského státu NATO po téměř osm desetiletí. Totéž bohužel nelze říci o dalších euroasijských zemích mimo alianci, jako jsou Kypr, Gruzie, Moldavsko a Ukrajina. Úspěch NATO je replikován dalšími západními institucemi, které zahrnují politické instituce jako Evropská unie, diplomatická fóra jako G7, dlouhý seznam dohod o volném obchodu a bezpečnostní pakty mezi Spojenými státy a Japonskem, Washingtonem a Soulem a aliancí AUKUS.

Riziko takzvané "dedolarizace", které představují BRICS, je přehnané. Nedojde-li ke globálnímu kataklyzmatu, k tak radikální změně nedojde přes noc. Ve skutečnosti jsou Spojené státy jedinou zemí s dostatečně velkou ekonomikou a měnovým a bankovním systémem dostatečně stabilním, aby zaručily mezinárodní transakce. Čína, jediná alternativa, zachovává přísnou kontrolu kapitálu, která upřednostňuje její exportem tažený hospodářský růst, ale dusí přeshraniční platby. Je důležité zdůraznit, že kapitál nehledá pouze trhy a investoři se nesnaží pouze dosáhnout zisku. Usilují mimo jiné o právní stát, ochranu práv duševního vlastnictví, stabilní měnu, zdravý bankovní systém, omezení státních zásahů a politickou stabilitu. Na rozdíl od Pekingu Washington splňuje všechna tato kritéria na výbornou.

Spojené státy mají oproti BRICS další výhodu: Zůstávají magnetem pro přilákání zahraničních talentů. Jednosměrné migrační toky ze zemí BRICS do Ameriky to ilustrují nejlépe. To poskytuje Spojeným státům nekonečnou zásobárnu talentů od nekvalifikované pracovní síly až po vysoce kvalifikované segmenty pracovní síly. Vezměme si čtyři z deseti největších amerických společností z hlediska tržní kapitalizace: Microsoft, Google, Tesla a NVIDIA. Každý z nich má buď zakladatele, nebo generální ředitele, kteří se narodili v zahraničí, včetně BRICS, byli vzděláváni v Americe, usadili se ve Spojených státech a hrdě získali americké občanství. Tento jev se hned tak nezmění. Spojené státy, svobodná, prosperující a příležitostmi naplněná země, budou i v nadcházejících letech přitahovat smetánku z celého světa. Za současného stavu nemá BRICS žádnou důvěryhodnou alternativu k americkému snu.

Ponecháme-li stranou vojenskou převahu, Spojené státy jsou stále ekonomickou velmocí. Kalifornie, s populací 40 milionů, má HDP rovný Indii s méně než 3 % populace. Poté, co již Golden State překonal HDP Francie a Velké Británie, je připraven předstihnout Německo a stát se čtvrtou největší ekonomikou světa. Ledaže by ho Dillí porazilo. Navzdory obrovským rozdílům mezi jejich obyvatelstvem má Texas ekonomickou váhu srovnatelnou s Brazílií nebo Ruskem. Ještě překvapivější je, že New York City má HDP vyšší než Saúdská Arábie, třikrát vyšší než Spojené arabské emiráty, čtyřikrát vyšší než JAR a nejméně desetkrát vyšší než Etiopie. Obdobně platí, že floridská ekonomika je třikrát větší než ekonomika Íránu nebo Egypta. A konečně státy Illinois, Pensylvánie, Ohio, Georgia, New Jersey, Severní Karolína, Washington a Massachusetts mají ekonomiky větší než Argentina.

BRICS je domeček z karet, nikoliv strategická hrozba pro Spojené státy. I kdyby se "bloku" v krátkodobém horizontu podařilo rozšířit čínská ekonomická chapadla a projektovat čínskou moc, BRICS je stále sužována rozdílnými zájmy a vnitřním napětím, které ji odsoudily k neúspěchu. Zatímco Peking se teprve učí, jak budovat dlouhodobá spojenectví, Washington má staleté zkušenosti s prosazováním a řízením komplikovaných, ale vzájemně prospěšných bilaterálních a multilaterálních partnerství. Vzhledem k omlazení NATO, globální koalici na podporu Ukrajiny, vzniku AUKUS, třístrannému summitu mezi Amerikou, Japonskem a Koreou a rýsující se mírové dohodě mezi Saúdskou Arábií a Izraelem zůstanou iniciativy pod vedením USA nepostradatelné pro globální diplomacii a bezpečnost ještě dlouho do budoucnosti. Riziko, že budou ohroženy – natož nahrazeny – papírovým tygrem, jako je BRICS, je mizivé až nulové.

Zdroj v angličtině: ZDE