Úpadek, strach a AfD v Německu

13. 9. 2023

V některých spolkových zemích je AfD již nejsilnější stranou. Například v Durynsku dosáhla 34 %, což znamená, že strana tam má třikrát více příznivců než SPD. A v některých správních obvodech se asi polovina oprávněných voličů přiklání k AfD. Podle jednoho průzkumu Forsa z června je AfD v současné době nejsilnější stranou na východě Německa, což je znepokojivý trend, protože volby se mají konat letos v Bavorsku a Hesensku a příští rok v Durynsku, Sasku a Braniborsku. A samozřejmě jsou tu také volby do Evropského parlamentu v roce 2024.

Tento rychlý nárůst by však neměl být překvapením. Varování bylo k dispozici po dlouhou dobu. A více než cokoli jiného jsou nedávné pokroky strany výsledkem rostoucího pocitu mezi širokými vrstvami obyvatelstva, že tradičními politickými a mediálními elitami nejsou reprezentovány.

Toto odpojení bylo nejprve urychleno uprchlickou krizí v roce 2015, poté se zvýšilo během pandemie a od té doby eskalovalo v reakci na sílící "woke hnutí" a klimatickou politiku. Jen před několika týdny průzkum Německé asociace pro veřejnou službu odhalil, že důvěra ve schopnost vlády dělat svou práci je na historickém minimu, přičemž 69 % uvedlo, že je hluboce mimo.

Průzkumy veřejného mínění mezitím ukazují, že vláda si vede obzvláště špatně na východě Německa. Rostoucí počet lidí – včetně jinak stabilních, ale také usedlých středních tříd – má nyní pocit, že už toho bylo dost, a žádná jiná strana není tak dobrá ve využívání tohoto pocitu jako AfD.

Problém je však v tom, že AfD není normální demokratická strana.

Regionální kanceláře německých domácích zpravodajských služeb ve spolkových zemích Braniborsko, Sasko-Anhaltsko, Sasko, Dolní Sasko a Bádensko-Württembersko klasifikovaly své místní asociace AfD jako "zájmové organizace".

A totéž platí na spolkové úrovni. Národní kancelář domácí zpravodajské služby, jejíž kompetence zahrnují ochranu německé ústavy, také klasifikovala národní stranu AfD jako "zájmovou".

Tyto obavy ohledně závazku strany dodržovat ústavu nejsou neopodstatněné. V roce 2018 v projevu na celostátní konferenci mládežnické sekce strany Junge Alternative bývalý předseda AfD Alexander Gauland řekl, že "Hitler a nacisté jsou jen smítko ptačích sraček v tisícileté úspěšné německé historii."

Když Björn Höcke, předseda skupiny AfD v Durynsku, mluvil o Památníku holokaustu v Berlíně v roce 2017 řekl: "My Němci – a nemluvím o vás vlastencích, kteří jste se tu dnes shromáždili. My Němci, naši lidé, jsme jediní lidé na světě, kteří umístili pomník hanby v srdci našeho hlavního města."

A v projevu v Bundestagu v roce 2018 stranická šéfka Alice Weidel mluvila o termínech jako "dívky s šátkem" a "muži s nožem", zatímco její spolupředseda Tino Chrupalla mluví o "Umvolkungu" – tedy "etnické inverzi" – která vychází přímo z nacistické ideologie.

Tento malý vzorek veřejných prohlášení nenechává nikoho na pochybách, že takové výroky nejsou přeřeknutím – odrážejí základní přesvědčení těchto vůdců.

A zatímco mnozí volí AfD z protestu, více než čímkoliv jiným se strana živí záští a strachem, využívá a podněcuje hněv, nenávist a závist, prosazuje konspirační teorie, aby zasáhla "ty nahoře", stejně jako cizince, Židy, komunitu LGTBQ+ nebo téměř každého, kdo by mohl být považován za odlišného. A nestoudný obdiv stranických vůdců k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi odhaluje jejich úctu k autokracii.

Neschopnost zabránit vzestupu AfD by mohla potenciálně nejprve rozleptat a pak otřást demokracií a právním státem v Německu.

Jak se ale vypořádat s takovou stranou, která v průzkumech sílí? Je zákaz tou správnou cestou? Je vždy obtížné se s nimi vypořádat a v této fázi to ani není možnost. A co takhle vstoupit do AfD, vytvořit koalici a stranu umírnit? To je ještě obtížnější, protože je nerozumné tvrdit, že by se s AfD mělo zacházet jako s ostatními stranami. Nacisté a Adolf Hitler byli také demokraticky zvoleni, když se chopili moci v roce 1933.

Jaké možnosti tedy zůstávají? Mnoho politiků a novinářů říká, že musíme konfrontovat AfD s kritickými argumenty. Na první pohled to zní dobře. Ale lidé to dělají už deset let – s mizivým úspěchem.

Proto zbývá jediná možnost – pokusit se o to, co nedokázala ani AfD, ani mnozí politici ze zavedených stran: Začít brát nejdůležitější obavy a problémy voličů vážně a hledat řešení.

Obavy, které umožnily AfD stát se tak velkou, jako je dnes, jsou jasně identifikovatelné. Když se nedávný průzkum společnosti Infratest Dimap zeptal: "Jaká témata v tuto chvíli nejvíce ovlivňují vaše rozhodnutí volit AfD?" 65 % uvedlo imigraci, 47 % energetickou politiku a 43 % uvedlo ekonomiku.

A při řešení všech těchto tří klíčových otázek prokázaly starší strany morální zbabělost a nedostatek poctivosti.

To je zvláště patrné, pokud jde o přistěhovalectví.

Proč je pro centristické politiky tak těžké jen tak vystoupit a říct pár jednoduchých pravd? Německo je zemí přistěhovalců a musí jím zůstat, pokud chce být ekonomicky úspěšné. A moderní migrační politika potřebuje zdravou rovnováhu mezi altruismem a vlastním zájmem.

Podle nejnovějších odhadů ekonomů potřebuje Německo přivést ze zahraničí 1 až 1,5 milionu kvalifikovaných lidí ročně. To, co potřebujeme, je přistěhovalectví špičkových a kvalifikovaných pracovníků. Lidé z válečných zón a krizových oblastí by samozřejmě měli být přijati. Ale kromě toho můžeme přijmout pouze migranty, které potřebujeme, ty, kteří nám budou prospěšní.

To znamená, že sociální dávky pro přistěhovalce vyžadují kritické přehodnocení s cílem vytvořit situaci, kdy by každý přistěhovalec mohl a musel skutečně okamžitě začít pracovat. Pak k tomu přidejte faktory, které jsou v zemích s úspěšnou historií integrace samozřejmostí: Učení se místnímu jazyku a respektování ústavy a zákonů. A kdo to neudělá, musí odejít – a rychle.

Současná německá imigrační politika je dysfunkční. Většina politiků a novinářů si je toho plně vědoma, ale nahlas to prostě neřeknou. A to vše posiluje AfD, stejně jako další skupiny na levici i na pravici, které nemají žádný skutečný respekt k demokracii.

Nemluvit o problému je největší problém. Skutečně, když jsou témata tabu, nedělá to problémy menšími, jen demagogy silnějšími.

Totéž vidíme u energetické politiky. Každý ví, že v krátkodobém horizontu nemohou být naše energetické potřeby pokryty pouze větrnou a solární energií. Každý, kdo se zajímá o realitu, ví, že dekarbonizace bez jaderné energie nebude v dohledné době proveditelná. A vědí, že tepelná čerpadla a omezení dovolenkových letů nevyřeší globální uhlíkovou výzvu - nicméně oslabí německou ekonomiku.

Stačí se podívat na jeden příklad: Zatímco něco přes 2 % globálních emisí uhlíku pochází z letectví, téměř třetinu způsobuje Čína – rostoucí část pochází z uhelných elektráren. Obyčejní Němci jsou si velmi dobře vědomi obětí, které se po nich požadují, a nákladů, které se na ně vrší, nedávají jim smysl v širším schématu věcí a jsou pochopitelně naštvaní.

V některých případech je pravděpodobnější, že budou hlasovat pro AfD.

To nás přivádí ke třetímu a poslednímu důvodu, proč jsou lidé tak rozrušeni. EU a především Německo porušily svůj slib ohledně podpory prosperity a růstu. Méně mladých lidí nyní vidí v Německu svou budoucnost; stále více poskytovatelů služeb a společností odchází; a rostoucí počet přistěhovalců bez prostředků snižuje průměrný HDP na obyvatele. Němci se nestávají prosperujícími – stávají se chudšími.

Tradiční politici a politické strany, které nejsou schopny nabídnout změnu, se tak ocitají na velmi vratké půdě. Odpojili se od svých voličů a dláždí cestu populistům, kteří používají strašákové taktiky a nabízejí zjednodušující řešení, která nic neřeší.

Zdroj v angličtině: ZDE