Dohoda mezi Ruskem a Severní Koreou o dodávkách dělostřelecké munice je jen začátek problémů

20. 9. 2023

Rusko v současné době vystřílí na Ukrajině asi 14 milionů granátů ročně. Vyrábí ale pouze 2 miliony. Ukrajinci na druhé straně vypálí kolem 2,5 milionu granátů ročně, ale také se snaží je získat jinde.

Dohoda mezi Severní Koreou a Ruskem o dělostřeleckých granátech, o níž příslušní vůdci uvedli, že "aktivně postupuje", je jednoduchým řešením ruského problému. Je to však dohoda, která s sebou nese nebezpečí pro globální stabilitu.

Sankce proti Rusku od jeho invaze na Ukrajinu omezily možnosti nákupu vojenského vybavení, včetně dělostřeleckých nábojů: Rusko vzneslo požadavky na Čínu, Írán a nyní i Severní Koreu. Čína byla vřelá, ale veřejně se bránila přímým dodávkám vybavení na bojiště.

Írán prodal Rusku bezpilotní letouny a malé množství granátů. Severní Korea je první zemí, která učinila krok k přímým dodávkám velkého množství munice pro ruské dělostřelectvo. V širším kontextu bude tato dohoda pravděpodobně zapsána do historie jako součást cesty k širší válce.

Ruský prezident Vladimir Putin i severokorejský vůdce Kim Čong-un se zdráhají cestovat do zahraničí. Schůzka s Putinem 13. září je prvním případem, kdy Kim cestoval do zahraničí od vypuknutí pandemie COVIDu v roce 2020.

Cestoval v těžce obrněném vlaku. Setkání tváří v tvář je pro oba muže symbolicky důležitou událostí: Pro svou vzácnost a také proto, že jeho blízkost signalizuje důvěru.

Co Rusko potřebuje

Ruské pozemní ofenzívy a dobře zakopané obranné linie jsou závislé na rozsáhlém použití dělostřelectva.

Ruská armáda byla neefektivní při udržování svých dodávek granátů, což zvýšilo tlak na to, aby nakupovala na mezinárodním trhu. Naproti tomu zásoby granátů na Korejském poloostrově – dědictví korejské války (1950-1953), která stále technicky zůstává u příměří – jsou Severní a Jižní Koreou dobře udržovány.

V důsledku toho USA nakupují jihokorejské granáty, aby je převezly na Ukrajinu, a Rusko brzy obdrží severokorejské granáty. Rychlost palby z obou stran může být proto zachována, zatímco jejich domácí průmysl pokračuje v transformaci, aby uspokojil potřeby této války.

Rusko není přirozeným spojencem Severní Koreje. V roce 1990 bylo Rusko součástí mezinárodního úsilí o omezení rozvoje jaderných technologií v Severní Koreji.

Rusko, stejně jako Čína, instinktivně silně preferuje stabilitu u svých blízkých sousedů a jaderná Severní Korea se schopností dosáhnout na USA nebo Evropu by byla destabilizující. Invaze na Ukrajinu a potřeba velkého množství dělostřelecké munice však vytvořily základ pro toto pragmatické spojenectví.

Co chce Kim?

Severní Korea chce vyměnit svou munici za hotovost, potravinovou pomoc a pokročilé vojenské technologie. Kolik Rusko v těchto kategoriích předá, bude nejlepším vodítkem k tomu, jak moc Rusko potřebuje severokorejskou munici.

Bez ohledu na své potřeby je nepravděpodobné, že by Rusko předalo něco jiného než vylepšené rakety pro severokorejský jaderný program - ale ne hypersonické rakety nebo miniaturizované hlavice. Stabilita v regionu zůstává pro Rusko strategickým zájmem, což je částečně důvod, proč se americké zpravodajské služby snažily zveřejnit první kola rozhovorů, aby odradily Rusko od pokračování.

Ruská invaze na Ukrajinu posílila mezinárodní spojenectví. Do NATO vstoupil dříve neutrální stát Finsko a má žádost ze Švédska. Jižní Korea a Japonsko se mnohem více sblížily, zatímco Rusko, Čína, Írán a Severní Korea se také přiblížily.

Spolupráce na špionážních satelitech, mapování a živém zpravodajství, včetně hackování komunikace, by byla pro Ukrajince také náročná. Spojení mezi malou a ošklivou válkou ve východní Evropě s historickým a současným napětím v Asii je hluboce nebezpečné a poskytuje realistický odrazový můstek k širší válce.

Důsledky kybernetické války

Jak Severní Korea, tak Rusko jsou vysoce schopné v oblasti kybernetické války a kybernetické rozvědky: Mohou narušit nebo rozbít klíčovou infrastrukturu a ukrást citlivé vládní informace. Severokorejská skupina hackerů Lazarus byla identifikována - prostřednictvím pečlivého sledování procesů - jako zodpovědná za krádeže kryptoměn v celkové výši desítek milionů dolarů.

Ruské úsilí v oblasti online podvodů, dezinformací a narušení základní infrastruktury se stalo významnou hrozbou pro západní společnosti.

Některé ukradené kryptoměny skupiny Lazarus Group uvízly, protože byly identifikovány jednotlivé peněženky, kde je držena. Rusko je potenciálně cenným spolupracovníkem při hledání alternativních cest k přesunu "mincí" a realizaci velké části zisku.

Připomeňme si čínské, ruské a íránské zkušenosti s vlivovými operacemi, hackingem a psychologickou válkou. Jejich kolektivní schopnost ovlivňovat politiku a hodnoty euroatlantického prostoru je značná. Digitální křídlo tohoto konfliktu a pokračující napětí na Korejském poloostrově jsou výrazně posíleny užší spoluprací mezi Ruskem a Severní Koreou.

Dohoda o dodávkách dělostřeleckých granátů je pouze jedním aspektem této dohody. Širší nebezpečí pramení z toho, jak poslouží k rozdmýchání ukrajinského konfliktu a jak svede dohromady Rusko, Severní Koreu, Čínu a Írán do určité formy aliance. V konečném důsledku tato dohoda dláždí cestu pro nebezpečnější transfery technologií a spojuje východoevropský konflikt bezprostředněji s napětím v Asii.

Zdroj v angličtině: ZDE