Kauza Assange: Britský tisk raději slouží moci než svobodě médií

21. 9. 2023

Jakýkoli příběh, který závisí na získávání dokumentů z amerických vládních zdrojů, se stane nebezpečným, ba nemožným.

Vypukne další skandál Watergate? Zapomeňte na to.

Žádný britský novinář by se neodvážil s těmito materiály pracovat, natož je zveřejnit. Všichni novináři, kteří by se na tom podíleli, by mohli být vydáni k trestnímu stíhání.

Julian Assange je zdaleka nejdůležitějším případem týkajícím se svobody slova v tomto století. Není divu, že nedávno zesnulý whistleblower Daniel Ellsberg, který odhalil americké lži o válce ve Vietnamu, vydal před svou smrtí letos v červnu silné svědectví ve prospěch Juliana Assange.

Dalo se tedy očekávat, že britští novináři a vydavatelé novin udělají z Assangeova případu cause celebre za svobodu médií.

Omyl.

Většina britských médií se k Assangeově příběhu staví jako k trapnému rodinnému tajemství.

Deník The Times o sobě tvrdí, že je nejvýznamnějším britským deníkem. Od začátku roku 2021 se v něm objevila pouze hrstka zpráv typu "Assange se nesmí zúčastnit pohřbu Vivienne Westwood", nicméně žádný názorový článek.

Telegraph je na tom podobně. Ani ve Financial Times toho moc nevyšlo. Stejně tak Sunday Times - noviny, které kdysi redigoval vynikající investigativní redaktor Harold Evans - a dále pak Sunday Telegraph.

New Statesman je smutný případ. Kdysi byl majákem liberální levice. Suzanne Moore v dubnu 2019 o Assangeovi napsala následující řádky:

"Wikileaks kdysi byla budoucnost. Vzpomínáte? Všichni jsme byli nadšeni z rozsáhlých informačních skládanek odhalujících strašlivé válečné zločiny a zabíjení civilistů v Iráku a Afghánistánu. Pak se z toho stalo něco jiného. Assange se stal někým a bylo mu jedno, jestli zveřejňované informace pomáhají Trumpovi nebo Putinovi, odhalují homosexuály v Saúdské Arábii, identifikují informátory nebo oběti znásilnění. Jména informátorů byla prozrazena a oni se ocitli v ohrožení."

New Statesman byl kdysi zastáncem svobody tisku, lidských práv a radikální levice. Ale abychom byli k Suzanne Moore spravedliví; prohlásila, že vydání Assange do USA by bylo špatné.

Ne tak týdeník Economist, který jeho vydání podporuje. List v dubnu 2019 tvrdil, že "hlavní obvinění - počítačové hackerství - je neospravedlnitelným porušením zákona. Ani novináři, ani aktivisté, jako je pan Assange, nemají carte blanche porušovat zákon při výkonu svých práv podle prvního dodatku. Mají právo svobodně publikovat; nikoliv se za tímto účelem někam vloupat, ať už fyzicky, nebo digitálně."

Při přípravě tohoto článku jsem opakovaně oslovil mluvčího časopisu s dotazem, zda se jeho postoj změnil. Na mé e-maily mi nikdo neodpověděl. Dokud týdeník Economist nezveřejní opačný úvodník, musíme předpokládat, že Assangeovo vydání stále podporuje.

Dokonce i ty tituly, které se staví proti vydávání, tak činí spíše povrchně.

Neupozorňují na celou hrůzu, kterou Julian Assange prožívá ve vězení Belmarsh. Že CIA plánovala Assange zavraždit. Neupozorňují na rozsah a děsivost toho, co Assange odhalil o válce proti terorismu vedené Spojenými státy.

Před třemi lety se Assangeova čtyřtýdenního slyšení v Old Bailey pravidelně účastnila jen hrstka reportérů: jeden ze specializované agentury Central Court News, další z Press Association a soudní reportér James Doleman, který denně podával zprávy pro Bridges for Media Freedom. Byl tam i reportér z deníku Morning Star.

Zástupce BBC byl přítomen každý den, ale zdá se, že vůbec nic nenapsal.

Bývalý britský velvyslanec Craig Murray, který seděl na galerii pro veřejnost spolu s Assangeovou rodinou, podával každý den řadu brilantních zpráv. Žádné britské noviny neposkytly nic srovnatelného.

Případ Assange potvrzuje argument Noama Chomského, že mainstreamová média je třeba chápat jako nástroj státní a korporátní moci.

 

Celý článek v angličtině ZDE