S Ruskem nemůže být uzavřen mír

22. 9. 2023

Jako vždy u nepřímých prohlášení, jako jsou úniky do médií, je třeba je brát s opatrností. Až příliš často se nepřítel může snažit podkopat morálku protistrany.

Jisté trendy však potvrzují diplomaté, s nimiž autor důvěrně hovořil. Prezident Zelenskyj se o tom otevřeně zmínil v projevu k Valnému shromáždění OSN 19. září, když řekl: "Jsem si vědom . . . pokusů o nějaké pochybné obchody v zákulisí. Zlu se nedá věřit. Zeptejte se Prigožina, jestli někdo sází na Putinovy sliby."

Depresivní realita je v každém případě jasná: Vojenská podpora Kyjivu zůstává hluboko pod tím, co je možné a nezbytné; katastrofální komuniké posledního summitu G20, schválené šerpy západních hlav států a vlád, Rusko neodsoudilo. Mezitím se šíří kritika ohledně údajné pomalosti ukrajinské protiofenzívy, přestože její rychlost závisí především na ohromující úrovni podpory Západu.

Někdy jsou tyto řeči o míru doprovázeny opatrností ze strany upřímných spojenců Ukrajiny. Někteří vládní představitelé prohlašují, že čas na jednání nedozrál a že Kreml je v žádném případě nechce. Nepřímo však takové výroky uznávají, že se uvažuje o teoretické možnosti.

Ukrajina vyjádřila svůj postoj a ten je impozantní. Desetibodový mírový plán prezidenta Zelenského je dokonalý, protože může být realizován pouze tehdy, bude-li Rusko totálně poraženo. Ukrajinský plán není plánem vyjednávání, ukrajinští vůdci dali správně najevo, že nemohou s ruským režimem hovořit, dokud je Putin u moci.

Tento postoj musí zaujmout i západní lídři. Nemůže být mír s Ruskem, stejně jako nemohl být mír s nacistickým Německem a imperiálním Japonskem v roce 1945. Musí to také vyjádřit, pokud nechtějí usnadnit záludnou práci Kremlu, která také zahrnuje falešné předstírání míru.

Za prvé, nemůže existovat žádný pax russica. To je to, co by vyplynulo z kapitulace před samozvanou mírovou lobby, nesourodým uskupením, které nikdy nespecifikuje, kolik ukrajinských ústupků by bylo možné a přijatelné.

Jakýkoli krok tímto směrem by byl v rozporu jak s mezinárodním právem, tak se závazky spojenců od začátku totální války 24. února 2022. Jakýkoli územní ústupek, jakkoliv omezený, by byl pro ruský režim polovičním vítězstvím a schvaloval by porušení mezinárodního práva silou. Byl by to výsměch jednomyslným prohlášením Západu o principu územní celistvosti Ukrajiny.

Spojenci také nemohou vyjednat amnestii pro ruské vůdce za jejich zločiny agrese, genocidy, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, neboť právě těmito čtyřmi zločiny jsou vinni. Mezinárodní právo nelze zprostředkovat. Nemůžeme jednat ani o návratu deportovaných ukrajinských dětí, což je podle úmluvy z roku 1948 zločin genocidy. Stejně tak nevidíme západní lídry, jak vysvětlují své veřejnosti, že nechtějí, aby Rusko platilo za masivní destrukci, kterou způsobilo, a místo toho se obracejí na své vlastní daňové poplatníky.

Zadruhé, jakýkoli územní ústupek by podpořil brutální a krvavou ruskou okupaci mučení, mimosoudních poprav a únosů dětí. To bylo rozsáhle zdokumentováno na zhruba 17 % Ukrajiny, která jsou okupována, což zahrnuje území zabrané od roku 2014.

A konečně, jakákoli forma vyjednaného míru by byla předzvěstí budoucích válek. Moskva by mohla znovu sestavit své síly a dokonce i s menšími než očekávanými výboji nebo návratem k situaci před 24. únorem 2022 by mohla "prodat" svým lidem úspěch. Stojí za to zopakovat: Cokoliv menšího než radikální porážka Putina by stále bylo silným ziskem.

Důsledky takové dohody mimo Evropu jsou jasné. Nejen, že by to vyslalo nejhorší možný signál Číně, ale také by to zaselo znepokojení mezi naše asijské spojence. Pokud jde o nejisté národy nebo země na bodu zvratu, jako je mnoho rozvojových zemí, nenabídlo by to žádnou pobídku k tomu, aby se odvrátily od Kremlu. Mohli by si říci, že Rusko je sice viditelně slabší, ale stále je schopné vyhrávat ideologické bitvy, zatímco Západ vyniká doktrinální nestálostí.

Pro tyto státy je jedinou ideologií moc. A když uvažují o budoucí moci národů, není zdaleka jisté, že vsadí na USA a jejich spojence.

A konečně, jakákoli forma dohody by nevyhnutelně vyžadovala (slovy nebo ve skutečnosti) konec odhodlání postavit ruské vrahy, násilníky a mučitele před soud. Tyto zločiny nemají v Evropě od 2. světové války obdoby a převyšují dokonce i hrůzy jugoslávských válek v 90. letech. Vytvořilo by to precedens – že zločiny proti civilistům, které se rovnají národní vyhlazovací válce, jsou prostě jedním bodem, který má být vyjednán dvěma stranami. To by znamenalo obrovské vítězství Putina a dalších potenciálních válečných zločinců. Norimberk by to vymazalo.

Západním lídrům se už dva roky nedaří pochopit, co se děje a co je v sázce, protože od zločinu odvrátili zrak. Takové přijetí začíná putinizací mysli.

Vyhýbají se tomu, protože jakmile pochopíme rozsah Putinových zločinů, důsledkem je, že Putinovo Rusko musí zmizet. Jinými slovy, nemůže být součástí žádného bezpečnostního uspořádání nebo architektury. Musí být vyhnáno ze všech území, kde stále vládne, včetně těch mimo Ukrajinu.

Zatímco někteří demokratičtí lídři stále uvažují v pojmech stability tím, že se dovolávají Moskvy, a proto se obávají černé díry ve středu Evropy, musíme znovu vysvětlit, že Putin není "nejméně špatné" řešení, ale to nejhorší. I kdyby se Rusko rozpadlo – což je mimochodem nepravděpodobná hypotéza – nabídlo by to větší bezpečnost než současné zuřící Rusko.

Protože to je problém: Ti, kdo mluví o dohodě s Putinem, věří, že Rusko je "příliš velké na to, aby padlo", obávají se především "konfrontace mezi NATO a Ruskem" a věří, že vše končí vyjednáváním (což je mimochodem historická lež), podléhají kouzlu ruského narativu, jakkoli dobře prostudovaného.

Je na čase, aby se naučili myslet svou vlastní myslí, ne myslí nepřítele.

Zdroj v angličtině: ZDE