Znamená útok v Ankaře změnu strategie turecké PKK?

4. 10. 2023

Zakázaná Strana kurdských pracujících (PKK) provedla v neděli sebevražedný útok na sídlo tureckého ředitelství národní bezpečnosti v Ankaře. Znamená násilí posun ve strategii skupiny, který může ohrozit vojenské partnerství mezi syrskými Kurdy a Spojenými státy?

Otázka získala novou naléhavost, když turecký prezident Recep Tayyip Erdogan několik hodin po útoku zopakoval sliby, že vytvoří bezpečnostní pás "za našimi jižními hranicemi", který by byl "nejméně 30 kilometrů hluboký".

Turecko trvá na tom, že Syrské demokratické síly, hlavní spojenec Spojených států v boji proti Islámskému státu, představují hrozbu pro národní bezpečnost, protože jejich vedoucí složka známá jako Lidové obranné jednotky (YPG) je úzce spojena s PKK. Vyzbrojeno takovým ospravedlněním zahájilo Turecko několik pozemních ofenzív proti SDF, které okupují velké kusy severovýchodní Sýrie, jež byly pod kurdskou kontrolou a pomyslně pod americkou nebo ruskou ochranou, a stále vyhrožuje, že tak učiní znovu.

V neděli Turecko provedlo novou vlnu náletů na sídlo PKK v horách Kandil oddělujících Írán od Iráku a samostatné útoky bezpilotních letounů na podezřelé operativce PKK v Kámišlí v severovýchodní Sýrii.

Ministerstvo obrany uvedlo, že útoky v Sýrii "neutralizovaly" Muzdelifa Taskina, militanta PKK obviněného z plánování léčky, která v roce 2007 zabila 12 tureckých vojáků.

Nedělní údery v Iráku zničily 20 cílů, "skládajících se z jeskyní, bunkrů, úkrytů a skladů používaných separatistickou teroristickou organizací" a také "neutralizovaly" kurdské militanty, uvedlo ministerstvo.

Ministerstvo dodalo, že bude pokračovat v operacích v severním Iráku, dokud "zůstane jediný terorista".

První útok v Ankaře od roku 2016

Až donedávna se PKK zdržovala provádění ostře sledovaných útoků v Turecku. Chybí jí operační schopnost, vzhledem ke stále pevnějšímu sevření tureckých zpravodajských služeb, ale také nechce Ankaře poskytnout munici k jejímu argumentu, že Spojené státy by měly přerušit vazby s SDF. Současně PKK vede kampaň za vyškrtnutí z amerického seznamu zahraničních teroristických organizací.

Pokud by se odhadem 900 příslušníků amerických speciálních sil stáhlo ze Sýrie, Kurdy vedená entita známá jako Autonomní správa severní a východní Sýrie by se pravděpodobně zhroutila. Bidenova administrativa stažení vyloučila s tím, že koalice vedená USA bude i nadále spolupracovat s SDF proti IS. Za zavřenými dveřmi však američtí představitelé stále více zpochybňují výhody udržení této aliance, zejména za cenu odcizení Turecka, spojence NATO, jehož hodnota od začátku konfliktu na Ukrajině prudce vzrostla.

Spojené státy rychle odsoudily nedělní útok, při kterém se jeden z útočníků odpálil a druhý byl zastřelen policií. Veřejný hněv vzrostl po zprávě, že pachatelé zabili veterináře v provincii Kayseri, aby se zmocnili jeho auta, které odvezli do Ankary. PKK se přihlásila k odpovědnosti za sebevražedný útok v prohlášení, v němž uvedla, že byl načasován tak, aby se shodoval s otevřením parlamentu, a byl proveden týmem "napojeným na skupinu Prapor nesmrtelných", jednu z několika takových ozbrojených formací používaných pro městské operace.

PKK naznačila, že mohla způsobit mnohem větší škody, ale zdržela se toho a rozhodla se vyslat "potřebnou zprávu" a místo toho doručit "vážné varování".

PKK neprovedla žádné útoky v tureckém hlavním městě od roku 2016, kdy turecké síly zahájily svůj první pozemní vpád proti skupině v severní Sýrii.

Nicméně sebevražedný útok dvou bojovnic na budovu turecké policie v jižní provincii Mersin z 26. září mohl sloužit jako varování pro to, co mělo přijít. Roj Girasun, kurdský výzkumník se sídlem v Diyarbakiru, poznamenal, že by nebylo překvapující, kdyby PKK pokračovala v dalších takových útocích. "PKK vysílá hlasitou a jasnou zprávu, že je stále tady," řekl Girasun Al-Monitoru.

Turecko získalo ve svém 39 let trvajícím boji proti PKK převahu díky svým bezpilotním letounům domácí výroby, které je vystřelily ke globálnímu věhlasu. Stovky kádrů PKK byly zabity při útocích bezpilotních letounů v Iráku a Sýrii, zatímco se Ankara snaží eliminovat novou generaci potenciálních vůdců skupiny. Zakládající vůdce PKK Abdullah Ocalan je ve vězení od roku 1999. Její nejvyšší velitelé, ukrytí v odlehlých horách iráckého Kurdistánu, mentálně zůstali na přelomu šedesátých a sedmdesátých let a jejich levicové revoluční výpady jsou stále více mimo kontakt s mladšími generacemi urbanizovaných Kurdů.

Žádné vyhlídky na mír

Naděje na mírové řešení kurdské otázky se rozplynuly, když Erdogan v roce 2015 ukončil přímé rozhovory mezi vládou a Öcalanem. Vzájemně pozorované dvouapůlleté příměří se zhroutilo, což vedlo k současné spirále eskalace zaměřené i na kurdské politické hnutí v Turecku. Selahattin Demirtas, velmi populární bývalý předseda největší prokurdské strany, Lidové demokratické strany, zůstává za mřížemi spolu s tisíci stranických funkcionářů a sympatizantů odsouzených s chabými důkazy o členství v PKK. Patří mezi ně demokraticky zvolení starostové, kteří byli zbaveni svých křesel a nahrazeni vládními správci na kritických místech, jako je neformální hlavní město Kurdů Diyarbakir.

Strana, která v květnových parlamentních a prezidentských volbách ve snaze odvrátit zánik kandidovala jako Strana zelené levice, zaznamenala pokles popularity o tři procentní body.

Od té doby se v kurdských kruzích rozhořela debata o tom, zda pokračovat v Demirtasově strategii apelovat na nekurdské voliče, která stranu v roce 2015 poprvé přivedla do parlamentu, nebo se vrátit k úzce kurdské agendě, která oslovuje základnu.

Tato debata probíhá, zatímco PKK přemýšlí o své vlastní budoucnosti, přičemž některé kádry zpochybňují zásluhy udržení Spojených států šťastných tím, že se zdrží násilí v Turecku, zatímco prioritou Washingtonu je napravit vztahy s Tureckem. Washington nadále odmítá diplomatické závazky takového druhu, které by legitimizovaly syrskou kurdskou entitu, zatímco zůstaly převážně mlčenlivé, když Turecko cílí na SDF, včetně jejich vrchního velitele Mazluma Kobaniho.

Erdoganovo vítězství ve volbách rozbilo naděje na obnovení mírových rozhovorů, které by přinejmenším poskytly militantům nějaký prostor k nadechnutí.

Někteří členové PKK tvrdí, že pokud nevylepší své vojenské renomé, bude vnímána jako stále slabší a bezvýznamná. Kromě toho, když jsou volby za námi, nelze ji již obviňovat z podkopávání Lidové demokratické strany - a vzhledem k tomu, že Erdogan je rozhodně proti obnovení mírového procesu, může více získat než ztratit. Historicky, kdykoli PKK způsobila vysoké ztráty turecké armádě, turecký stát se obrátil na rebely, aby deeskaloval.

Jak ale poznamenal Ilhami Isik, kurdský komentátor, který radil vládě během posledního kola mírových rozhovorů, díky stále sofistikovanější turecké technologii a špionážní síti už konvenční partyzánská taktika nemá stejný účinek, takže PKK nemá mnoho jiných možností než městské útoky. To se nelíbí většině kurdských voličů. Čím více civilistů umírá, tím více podpora rebelů slábne. A pokud bude Turecko schopno dokázat, že některý z útočníků překročil hranice ze Sýrie, bez ohledu na jejich příslušnost, tím těžší bude pro Washington udržet svůj veřejný postoj, že PKK a YPG jsou odlišné.

Zdroj v angličtině: ZDE