Málokto vie tak poškodiť, ako dezinformátor s titulom a presvedčivým prejavom

13. 1. 2025

čas čtení 5 minut
 
 

V neposlednom rade takéto výroky komplikujú ľudom prístup ku kvalitnej zdravotnej starostlivosti, píše 
Radovan Kyrinovic.

Neviem kam na spektre od "zmätení a zle informovaní" až po "samozvaných guru so záujmami" by som ich umiestnil. ZDE ZDE

 
"Jsou uznávanými odborníky ve svých oborech, mají za sebou několik desítek let dlouhou kariéru a momentálně za pozornosti médií jeden tvrdí, že ADHD je hlavně byznys, a druhý, že děti při používání digitálních technologií hloupnou. Řada dalších psychologů, adiktologů a psychiatrů s nimi nesouhlasí. A na stole nejsou ani kvalitní studie, které by tvrzení Radkina Honzáka a Martina Jana Stránského podpořily.

 

Britský genetik Paul Nurse získal v roce 2001 Nobelovu cenu za objevy v oblasti buněčného cyklu. O dvanáct let později popsal deníku The Independent úskalí, kterým čelil hned v následujících letech po převzetí prestižního ocenění: „V očích mnoha lidí jsem se najednou stal světovým expertem skoro na všechno. Byl to docela šok. Ne že bych byl přehnaně skromný, něco o biologii a vědě vím, ale expert na všechno rozhodně nejsem.“

Také se na něj začali obracet novináři a dramaturgové, kteří po něm chtěli vyjádření k různým tématům z oborů, jimž ale vůbec nerozuměl. „Uvědomil jsem si, že hrozí, že se u mě rozvine onemocnění, kterému říkám Nobelitis. To je stav, kdy sám člověk věří tomu, že je expertem prakticky na všechno, a je připraven sdělovat světu názory s velkou mírou sebedůvěry, přičemž se schová za autoritu, kterou mu Nobelova cena může poskytnout,“ vysvětloval Nurse a budoucím laureátům doporučil, aby se v rámci veřejné komunikace drželi svých oborů a informací podložených validními zdroji.

Že se něco podobného může stát i člověku, který Nobelovu cenu nezískal, ale je považován za kapacitu ve svém oboru, potvrzuje pro CzechCrunch psychiatr a psychoterapeut Tomáš Rektor: „Prostě zabřednete do zcela nesmyslných témat, většinou v oboru, do kterého nepatříte. Občas ale lidé ulítnou i ve svém vlastním oboru. Třeba proto, že si nedostatečně ověří zdroje.“
Příkladem tohoto fenoménu mohou být v Česku v poslední době mediální vystoupení psychiatra Radkina Honzáka a neurologa Martina Jana Stránského. Jejich společným znakem je, že budí ve veřejném prostoru pozornost tím, že většinou v médiích zastávají vyhraněný postoj, o kterém ostatní lidé z oboru, natož oceňované kapacity, nemluví. Onen postoj totiž bývá mylný nebo nedostatečně podložený fakty.

Neurolog Martin Jan Stránský je ve svých mediálních výstupech konzistentní. Mluví často o tom, že digitální technologie jsou pro děti velmi škodlivé. Zato psychiatr Radkin Honzák se tematicky neomezuje. Vysloužil si tak už celý jeden díl podcastu historika Michala Stehlíka a novináře a publicisty Martina Gromana Přepište dějiny, kde se autoři věnovali uvádění historicky nepřesných faktů Radkina Honzáka na pravou míru.

Ten zpropadený Ritalin

Honzák, který aktuálně působí v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), má za sebou dvaapadesát let psychiatrické praxe a je autorem více než dvaceti knih, ve kterých se věnuje problematice duševního zdraví. A často poskytuje rozhovory.

Letos na podzim v podcastu producenta a marketéra Jakuba Horáka Eccentric Late Night třeba zpochybnil nemoc ADHD a její léčbu. „Sám velký vynálezce ADHD se svěřil na smrtelné posteli, že si půl příznaků vymyslel, aby prodávali Ritalin. Protože to je úspěšný… A v Americe už normálně chodí ve školách dealeři a říkají: ‚Budete chytřejší,‘“ vysvětloval.

Ve skutečnosti ale Leandro Panizzon, italský chemik stojící za objevením léku Ritalin, který se používá ke zmírnění příznaků ADHD, nikdy nic takového neřekl. To potvrzuje i Rektor. „Pan doktor Honzák zřejmě podlehl jednomu z mnoha mýtů, které o ADHD kolují,“ říká. Fakta ohledně nadužívání Ritalinu se pak podle něj mohou lišit podle toho, ve které zemi člověk žije. „V USA to může být opravdu problém. V Evropě ale stále platí, že tu není diagnostikováno obrovské množství lidí s ADHD a část těch, kteří diagnostikováni jsou, nejsou léčeni,“ dodává Rektor. „Rozhodně se nedá říct, že by tu šlo o byznys s Ritalinem.“
...
Historik Michal Stehlík poukazuje na to, že „Nobelova choroba“ postihuje většinou exaktní vědce, kteří se pouští do společenských problémů. „To je většinou kámen úrazu. U nás je to v posledním desetiletí například Vlastimil Vondruška s jeho ‚jako historik vím‘. Jako někdejší odborník na středověk se pouští do aktuálních témat soudobých dějin a ahistoricky je přesazuje do jiných dob,“ uvedl Stehlík pro CzechCrunch. Nemyslí si však, že by to bylo prvoplánově nebezpečné. „Spíše jde o to, že když autorita začne s něčím podobným a kryje se onou autoritou, může to nakonec vést ke ztrátě důvěry v autority,“ uzavírá."

1
Vytisknout
1823

Diskuse

Obsah vydání | 15. 1. 2025