Je tohle konec NATO?

17. 2. 2025

Americký prezident Donald Trump je dlouholetým fanouškem Winstona Churchilla. Co by si však ikonický válečný lídr Británie vzal z Mnichovské bezpečnostní konference v roce 2025?, ptá se Jamie Dettmer.

"Dostali jste na výběr mezi válkou a hanbou. Zvolili jste si potupu a budete mít válku." Těmito slovy hřímal Churchill, když tehdejší ministerský předseda Neville Chamberlain před 87 lety opouštěl toto bavorské město a v ruce svíral kus papíru, který se ukázal jako bezvýznamný.

Byla by to Churchillova reakce na Trumpovu snahu ukončit válku na Ukrajině s podmínkami, o kterých se Kyjev a jeho evropští spojenci obávají, že budou pro Moskvu výhodné a budou znamenat pouze další větší válku?

Slovo "appeasement" je zde na evropských rtech a pro historicky citlivější – jako je bývalý britský ministr obrany Ben Wallace – se ozvěna Mnichova kolem roku 1938 zdá být zřejmým referenčním bodem.

Když se evropští představitelé sešli na summitu, byli stále otřeseni čtením Trumpova devadesátiminutového telefonátu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, stejně jako poznámkami amerického ministra obrany Petera Hegsetha v polovině týdne v Bruselu. Pro bývalého litevského ministra zahraničí Gabrielise Landsbergise bylo nejvíce přehlíženou a mrazivou větou, která od Hegsetha vzešla, jeho varování, že "realita" zabrání USA být garantem bezpečnosti Evropy.

Jinými slovy – žádná americká pojistka.

Stejně jako ostatní, i Landsbergis cítí konec jedné éry. "Může to znamenat příchod soumraku NATO," řekl. "Zvláště když to zkombinujete s tím, co si myslím, že Washington brzy oznámí – stažení 20 000 amerických vojáků z Evropy."

Když Litevec hovořil s POLITICO v Mnichově, Hegseth byl ve Varšavě, předpověděl snížení počtu vojáků a varoval již tak vyděšené Evropany, že "nyní je čas investovat, protože nemůžete předpokládat, že americká přítomnost bude trvat věčně".

Stejně jako tomu bylo v USA, nonstop, rychle se pohybující šokující a děsivá oznámení Trumpovy administrativy byla ohromující a dezorientující i v Evropě – jak je tato strategie bezpochyby navržena. Došlápnout si na oponenty a kritiky, dávat jim málo času na to, aby nabrali dech a znovu se zorientovali.

A američtí zákonodárci, kteří se summitu zúčastnili, se pokoušeli nabídnout určité uklidnění znepokojené Evropě – i když ne příliš úspěšně.

Mezi nimi byl senátor Roger Wicker, předseda mocného senátního panelu pro ozbrojené služby, který řekl Politico, že Hegseth udělal v Bruselu "nováčkovskou chybu": "Nevím, kdo ten projev napsal – ale mohl ho napsat Tucker Carlson. Carlson je blázen," řekl a konejšivě ujistil, že kolem Trumpa je spousta seriózních lidí, kterým naslouchá.

Wicker také poznamenal, že Hegseth již odvolal některé ze svých ostřejších poznámek, ale připustil, že tak ještě neučinil, pokud jde o to, že Evropa ztratila americké bezpečnostní záruky – což podkopává článek 5 NATO, který zavazuje členy aliance ke kolektivní obraně.

A je to právě tato věta, více než kterákoli jiná, která Evropanům dává do zubů – spolu s drsnými větami jako: "Nenechte se mýlit, prezident Trump nedovolí nikomu, aby ze strýčka Sama udělal 'strýčka Suckera'."

"Trumpův přímý přístup k Putinovi v kombinaci s tím, že ministr obrany Hegseth informoval spojence v Bruselu, že USA se preventivně podřizují některým klíčovým ruským požadavkům ještě předtím, než rozhovory vůbec začaly, je dvojitou ranou – nejen pro Ukrajinu, ale i pro budoucnost Evropy," poznamenal Keir Giles z Chatham House.

"Akceptujeme-li, že agresor si může ponechat území, které zabral, výměnou za prosbu o mír – paralely s rokem 1938 by mohly být jasnější pouze tehdy, kdyby Trump zvedl nótu a řekl, že ho Putin ujistil, že už nemá v Evropě žádné další územní ambice."

Mezitím mnichovský projev viceprezidenta JD Vance, zaměřený na kritiku demokratické praxe v Evropě, nedělá nic, aby zmírnil rozpaky Evropanů – ani Američanů, kteří jsou nakloněni NATO.

Byl přijat jen s občasným potleskem a několika zdvořilými zavrtěními hlavami, když začal mluvit o migraci jako o hrozbě pro evropskou civilizaci. "Hrozbou, které se nejvíce obávám ve vztahu k Evropě, není Rusko. Není to Čína, není to žádný jiný vnější aktér. A čeho se obávám, je hrozba zevnitř," řekl.

"Zvažte drzost někoho, kdo kandidoval na kandidátce s mužem, který v roce 2020 inspiroval nepokoje proti našemu Kongresu, přijít do Evropy a říct: 'Máte problémy s demokracií,'" řekl akademik a bývalý americký diplomat Michael McFaul. "A právě teď tu máme ústavní krizi s překračováním pravomocí exekutivy a zdravím americké demokracie."

Vance také ignoroval slona v místnosti – válku na Ukrajině. "Mohl ten projev využít k objasnění jejich vyjednávací pozice, ale rozhodl se, že to neudělá. Tento projev byl pro lidi doma, ne pro lidi na summitu," dodal McFaul. Ne že by McFaul dal evropské demokracii čisté vysvědčení – ale tohle nebyl ani čas, ani místo pro předvádění značného chucpe, řekl.

Před třemi lety se zdálo, že ruská invaze na Ukrajinu učinila NATO relevantnějším, než bylo dříve – pryč bylo hledání raison d'être ve světě po studené válce. Ale tady, první den summitu, bylo těžké zbavit se pocitu, že jsme svědky začátku štěpení. Jistě, summity během Trumpova prvního funkčního období měly také atmosféru "USA vs. Evropa", ale jeho bývalý národně-bezpečnostní tým by věci urovnal. Peří by se rozcuchalo – ne škubalo.

A pro Evropu zůstávají USA výjimečným národem, nepostradatelným národem, který je třeba povolat v dobách potíží. Na koho dalšího se nyní obrátit?

Možná sama na sebe.

Bývalý německý diplomat Wolfgang Ischinger řekl serveru Politico, že "možná Evropa potřebovala být taserována", aby byla šokována a stala se více prozíravou a soběstačnou.

Jeho postoj je takový, že evropští lídři nesou část viny za situaci, nad kterou nyní naříkají. Byli dostatečně varováni před tím, co by mohlo znamenat druhé funkční období amerického prezidenta, a přesto postupovali příliš pomalu na to, aby zvýšili své vlastní výdaje na obranu a podíl na transatlantickém břemenu.

Landsbergisův nástupce Kęstutis Budrys souhlasí, že Evropa zaostává. "Máme zpoždění, opravdu. Musíme zrychlit a ukázat, že máme skutečnou obranu a že jsme připraveni, schopni a vycvičeni bojovat," řekl pro Politico.

Budrys však doufá, že se nejedná o "mnichovský okamžik" jako před 87 lety. "Skutečnost, že zmiňujeme rok 1938, ukazuje, že máme povědomí a je to znamení, že se tomu snažíme vyhnout. Ano, existuje riziko, že se některé prvky mohou opakovat, ale také vidíme, jak se tomu vyhnout," řekl. A to bude vyžadovat, aby všichni spojenci sdíleli "vážnost situace, které čelíme", pokud chtějí zachovat NATO.

Jiní se však ptají, zda to není příliš pozdě, a obávají se, že Trumpova administrativa není přítel, ale nepřítel. Jeden vysoce postavený diplomat EU, kterému byla poskytnuta anonymita, aby mohl mluvit otevřeně, řekl: "Nyní máme alianci mezi ruským prezidentem, který chce zničit Evropu, a americkým prezidentem, který chce také zničit Evropu."

"Transatlantické spojenectví skončilo."

Zdroj v angličtině: ZDE