Haaretz: Izrael spáchal největší masakr dětí ve své historii

21. 3. 2025

čas čtení 3 minuty
Dokonce i protiváleční Izraelci se bojí říci, že obyvatelé Gazy jsou lidské bytosti
 
Izrael spáchal největší masakr dětí ve své historii. Během jediného dne bylo zabito dvě stě dětí a sto žen. Celkem bylo zabito asi 400 civilistů, přičemž počet mrtvých ještě není konečný. Tato čísla izraelská média neuvádějí, a pokud ano - vždy je nehorázným způsobem minimalizují, píše
Hanin Majadli v izraelském deníku Haaretz,

Například Channel 12 News, hlavní izraelská televizní stanice, uvedla, že 400 mrtvých byli „operativci“. Jak můžete tvrdit, že všichni byli „operativci“, když je naprosto jasné, že celý svět vidí děsivé záběry desítek bombardovaných dětí a kojenců? Jak je možné tak nehorázně lhát, když je pravda tak jasná? Jak dlouho se budou izraelská média podílet na zločinech izraelské vlády?
  
I média jiných zemí, které se dopustily genocidy, by se styděla takto lhát. Chucpe Izraele je však základním kamenem jeho přístupu.
 

 
Většina izraelské veřejnosti, která je proti válce, si myslí, že válka ohrožuje životy rukojmích a že boje byly obnoveny z politických důvodů. Nějak jsem dokázala pochopit izraelskou reakci na začátku války, po 7. říjnu 2023, i když se přímo netýkala palestinských obětí. Tehdejší reakce měla chránit před tím, aby byli označeni za „zrádce“. Po 18 měsících masového zabíjení, které vstoupí do dějin jako věčná ostuda, však tento mechanismus již nemůže fungovat.
 
Obnovení války sice zabije rukojmí, ale především masy palestinských mužů, žen, dětí a starců. V jakém okamžiku řeknou protiváleční Izraelci nahlas to, co by se říkat mělo, a přestanou být eufemističtí? Chápu, že se někteří smířili s tím, že jsou označováni za „vrahy dětí“. Je možné dosáhnout ještě nižšího morálního nadhledu? Neděsí je, že jsou takto označováni?

V Izraeli už není možné rozlišovat mezi věcmi. Je nemožné odlišit média od veřejnosti. Protože i ti, kdo jsou proti válce, se bojí říct, že Gazané jsou také lidé. Protože není možné oddělit pilota od bomby. Řekne se mu, aby zmáčkl tlačítko, a on ho zmáčkne. Většina lidí masové vraždění nejen toleruje, ale přímo ho vyžaduje, ať už výslovně, nebo mlčky.

Nejde o problém, který by média zamlčovala nebo manipulovala. Je to plod militaristické rasistické indoktrinace, která začíná v mateřské školce a pokračuje až do smrti. Indoktrinace, která potřebuje ničit, aby ospravedlnila existenci sionismu.

V narativu, který je v současnosti liberální židovské veřejnosti v Izraeli předkládán jako boj za záchranu izraelské demokracie, je cosi pokřiveného. Tento boj existuje v téměř úplné absenci zmínky o smrtících důsledcích války pro Gazu a Gazany.

Jak je možné srovnávat obranu demokratických hodnot se situací, kdy na druhé straně jediným úderem přicházejí o život desetitisíce lidí? Zní to neuvěřitelně.

Jak je možné trvat na svobodě a spravedlnosti, aniž bychom se zmínili o nepředstavitelné lidské ceně této války? Jak je možné znehodnocovat život v Gaze, který se stal pro židy v Izraeli tak laciným, a zároveň volat po zachování izraelské demokracie? O jaké demokracii to vlastně mluvíme? O takové, která na svých zádech nese každý den tak obrovskou, strašlivou zkázu?

Zdroj v angličtině ZDE

2
Vytisknout
2112

Diskuse

Obsah vydání | 25. 3. 2025