Co není v ČT: Channel 4 News: Násilí izraelských osadníků proti obyvatelům Západního břehu Jordánu se drasticky zintenzivňuje
28. 3. 2025
čas čtení
8 minut
Moderátorka, Channel 4 News, čtvrtek 27. března 2025, 19 hodin: Zatímco se pozornost soustřeďuje na zoufalé scény v Gaze, Izrael provádí
největší operaci na okupovaném Západním břehu Jordánu za poslední
desetiletí. Izrael tvrdí, že bojuje proti teroristům. Palestinci však
svědčí, že jde o kolektivní trest. A zdá se, že v letošním roce bude
schváleno nejvíce domů pro osadníky od doby, kdy aktivisté začali vést
záznamy. Náš zahraniční zpravodaj Secunder Kermani procestoval Západní
břeh Jordánu a přiblížil tamní masové ničení a vysídlování. Jeho
speciální reportáž začíná ve městě Tulkarem.
Reportér: Izraelská válka na Západním břehu se zintenzivňuje i v době, kdy se obnovují boje v Gaze.
Stovky zničených domů, více vysídlených Palestinců než kdykoli za posledních 50 let. Izrael tvrdí, že bojuje proti teroristům. Radikální osadníci argumentují, že se Izrael rozhodl plně ovládnout toto území.
Cestujeme po okupovaném Západním břehu Jordánu, kde se odehrává nová temná kapitola tohoto konfliktu. Dav shromážděný na tomto kopci má pocit, že se historie opakuje. Pod nimi izraelský vojenský bagr demoluje domy uvnitř tábora na okraji města Tulkarem. Jejich prarodiče sem přišli jako uprchlíci, které z jejich domovů vyhnal vznik Izraele a následná válka. Tábor, který zpočátku tvořily jen stany, se rozrostl v rušnou městskou čtvrť, jenže nyní je z něj vysídlena nová generace.
„Celý ten tábor je poušť. Obyvatelé žijí u příbuzných nebo si pronajímají byty.“
„Je tam velmi šílená situace.“
Na místě se dívá i tento anglický student.
„Tohle je můj dům.“
Časté nájezdy osadníků viděl už dříve. Tenhle je velký.
„A kdy si myslíš, že se budeš moct vrátit?“ ptám se.
„To nevím. Tohle je pro mě velmi citlivá otázka, člověče, oni tam jsou už měsíc, pořád tam jsou.“
Zatímco si povídáme, izraelští vojáci se přesouvají ke kopci. Zazní varovný výstřel. Dav se rychle rozprchne.
Později se nám z toho, co zbylo ze silnice pod nimi, naskytne pohled na zkázu, která byla způsobena.
Tohle je okraj tábora a je to tak blízko, jak se jen můžeme dostat. Dokonce jsme byli varováni, abychom zde nevystupovali z auta, protože uvnitř jsou stále rozmístěni izraelští vojáci, ale je vidět, že silnice je úplně zničená a mnoho z těchto domů a obchodů má strhané celé fasády.
Izraelská armáda tvrdí, že likviduje teroristickou infrastrukturu a zajišťuje, aby její jednotky mohly bezpečně operovat. Uprchlické tábory byly domovem ozbrojených skupin, které jsou spojovány s útoky na izraelské vojáky a civilisty.
Tuto bezprecedentní armádní operaci, vyhánějící obyvatele z několika uprchlických táborů, vedl izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Ten byl vyfotografován, jak sedí uvnitř palestinského domu, který armáda zabrala v Tulkaremu.
Přicházíme k obytnému bloku jen několik hodin poté, co se vojáci stáhli, protože se obyvatelé vrátili. Byt je zdemolovaný. Na stěny byly nastříkány proizraelské nápisy, domácí spotřebiče byly rozbity. Nahoře je jasně vidět neomalené chování izraelských vojáků. A je cítit.
„Špína. Jsou to jejich výkaly, tak nechutné. Upřímně řečeno, je to vidět.“
Izraelští vojáci navršili kolem záchodu dětské oblečení. Výkaly jsou všude po podlaze.
Na dveře v hebrejštině napsali „Zatopeno“.
„Ano, ano, jsme rozzlobení. Nemůžeme nic dělat.“
„Prostě je to trest.“
„Trest za co?“
„Už jen za to, že jsme pořád tady.“
V nejvyšším patře byt, který navštívil premiér Netanjahu.
„Netanjahu, v podstatě tam seděl. Ano, ano, ano. Netanjahu byl tady u vás doma. Co mu chcete vzkázat?“
Izrael má celkovou kontrolu nad Západním břehem Jordánu. Městské oblasti, jako je tato, spravují palestinští úředníci. Nyní chtějí krajně pravicoví izraelští politici jít ještě dál a plně anektovat celé území.
Cestujeme napříč Západním břehem a míjíme známky rostoucí izraelské nadvlády. V posledních týdnech byly postaveny desítky nových kontrolních stanovišť. Krajina je posetá osadami, které jsou mezinárodně považovány za nelegální a které zasahují do oblasti, jež má být srdcem palestinského státu.
Bylo zde schváleno rekordní množství nových domů pro izraelské osadníky. Osadníci jsou nyní násilnější a mocnější než kdykoli předtím a mají spojence v srdci vlády. Extremisté téměř beztrestně útočí na palestinské nemovitosti.
Taková byla malá obec Tabor po útoku Hamásu 7. října, obyvatelé tvrdí, že je osadníci vyhnali.
Rodina Joffreyových nyní žije na druhé straně údolí.
Na své domy byli hrdí, ale postavili je bez izraelského povolení, protože to se téměř nikdy neuděluje. Říkají, že u soudu bojovali proti příkazu k demolici, když radikální osadníci komunitu srovnali se zemí.
Míříme k outpostu vedle místa, kde kdysi stály domy těchto rodin. Větší izraelské osady podporované státem se na okupovaném Západním břehu rozšiřují nebývalým tempem, přestože jsou mezinárodně považovány za nelegální, a stejně tak se rozšiřují i menší outposty, jako je tento, které jsou ve skutečnosti považovány za nelegální i podle izraelských zákonů a mnohé právě jako tento jsou nyní v procesu oficiálního uznání. Přistupuje k nám člen týmu Outpost Security.
Na místě jsou i vojáci. Zabránili nám v natáčení. A vyvedli nás i z místa.
„Žádní Arabové sem nesmí. Vy, Arabové, říkáte, že tu kdysi žili, že? Ne, ne.Ne, ne. Tady žili nacisté, nebo Hamás jako organizace.“
Zdejší osadníci se považují za oběti palestinských útoků a za průkopníky, kteří staví své domy na půdě jim zaslíbené Bohem. Uprostřed jejich nenávisti a strachu se řešení v podobě dvou států zdá téměř nemožné.
Vracíme se zpět do Tulkaremu. Je muslimský svatý měsíc ramadán a v centru města panuje uvolněná atmosféra, na okraji města v táborech pokračuje izraelská vojenská operace.
Will a jeho přátelé netuší, kdy jim armáda umožní návrat domů.
Jak vidíte budoucnost? Myslíte si, že si budete moci vybudovat takový život, jaký si tady kdo přeje?
"Nevím, jaká bude moje budoucnost. Možná se v jednu chvíli izraelští vojáci rozhodnou, že můj dům teď zničí. Jaká je moje budoucnost?“
Jaké je podle vás řešení? Dva státy, nebo jeden stát?
"Samozřejmě, že nepřijmeme, aby byly dva státy a Palestinci. Chceme být jen sami sebou."
„Ne, ne, ne. Je to moje země. Nikdo mi ji nemůže vzít. Ať vypadnou tam, odkud přišli. Přišel jsi z Ameriky. Vypadni. Je to moje země.“
Pro mnoho Palestinců je rozpuštění Izraele snem. Odmítají se ho vzdát. Některé z těch, kteří zemřeli poté, co se chopili zbraní, považují za své blízké přátele, v očích mnohých zde za legitimní odboj, nikoliv teroristy. Jiní, s nimiž jsme hovořili, bojovníkům násilí zazlívali, ale akce osadníků zde při prohlubování jeho okupace rozdmýchávají plameny hněvu a traumatu předávaného z generace na generaci.
1547
Diskuse