Podle Trumpova vzoru: Německo deportuje čtyři cizince za propalestinský aktivismus

2. 4. 2025

 
Příkazy - vydané spolkovou zemí Berlín, jejíž senátní správa dohlíží na prosazování imigračního práva - mají vstoupit v platnost za necelý měsíc. Žádný ze čtyř obviněných nebyl odsouzen za žádný trestný čin. Případy vyvolávají srovnání s tím, jak Spojené státy používají příkazy k vyhoštění k potlačení sociálních hnutí.

„To, čeho jsme svědky, je přímo z příručky krajní pravice,“ řekl Alexander Gorski, právník zastupující dva z protestujících. „Můžete to vidět i ve Spojených státech a v Německu: politický nesouhlas je umlčován tím, že se zaměřuje na migrační status protestujících.

„Z právního hlediska nás znepokojilo zdůvodnění, které nám připomnělo případ Mahmúda Khalíla,“ pokračoval Gorski s odkazem na palestinského absolventa Kolumbijské univerzity s trvalým pobytem v USA, který byl na základě obvinění souvisejících s propalestinskými aktivitami na univerzitní půdě zadržen ve svém bytě.

Čtyři osoby určené k deportaci - Cooper Longbottom, Kasia Wlaszczyk, Shane O'Brien a Roberta Murrayová - jsou občany Spojených států, Polska a Irska v posledních dvou případech. Podle německého migračního práva nepotřebují úřady k vydání příkazu k vyhoštění odsouzení za trestný čin, vysvětlil Thomas Oberhäuser, právník a předseda výkonného výboru pro migrační právo při Německé advokátní komoře. Uvedené důvody však musí být úměrné závažnosti vyhoštění, což znamená, že do hry vstupují faktory jako to, zda bude někdo odloučen od své rodiny nebo zda přijde o své podnikání.

„Klíčová otázka zní: Jak závažná je hrozba a jak přiměřená je reakce?“ řekl Oberhäuser, který se případu neúčastní. „Pokud je někdo vyhoštěn jen kvůli svému politickému přesvědčení, je to obrovský exces.“

„Nejasná a nepodložená obvinění"

Každý ze čtyř protestujících čelí ze strany úřadů samostatným obviněním, která pocházejí z policejních spisů a souvisejí s propalestinskými akcemi v Berlíně. Některá, ale ne všechna obvinění by v Německu odpovídala obvinění z trestného činu; téměř žádné z nich však nebylo předloženo trestnímu soudu. Mezi zmíněné protesty patří hromadná stávka vsedě na berlínském hlavním nádraží, blokáda silnic a obsazení budovy Svobodné univerzity v Berlíně na konci roku 2024.

Jedinou událostí, která tyto čtyři případy spojovala, bylo obvinění, že se protestující podíleli na okupaci univerzity, což zahrnovalo poškození majetku, a údajné maření zatčení - tzv. de-arrest, jehož cílem bylo zablokovat zadržení protestujícího kolegy. Žádný z protestujících nebyl obviněn z konkrétních činů vandalismu nebo de-arrestu na univerzitě. Místo toho je v příkazu k vyhoštění uvedeno podezření, že se účastnili koordinované skupinové akce. (Svobodná univerzita sdělila serveru The Intercept, že o příkazu k deportaci neví).

Některá obvinění jsou méně závažná. Dva aktivisté jsou například obviněni z toho, že nazvali policistu „fašistou“, což je urážka policisty, která je trestným činem. Tři jsou obviněni z toho, že demonstrovali se skupinami skandujícími hesla jako „Od řeky k moři, Palestina bude svobodná“ - což bylo loni v Německu zakázáno - a „Svobodná Palestina“. Úřady také tvrdí, že všichni čtyři vykřikovali antisemitská nebo protiizraelská hesla, žádné z nich však není specifikováno.

Dva z nich jsou obviněni z toho, že chytili policistu nebo jiného protestujícího za ruku ve snaze zastavit zatýkání při stávce vsedě na nádraží. O'Brien, jeden z irských občanů, je jediným ze čtveřice, jehož příkaz k vyhoštění obsahoval obvinění - obvinění, že nazval policistu „fašistou“ - které bylo předloženo trestnímu soudu v Berlíně, kde byl zproštěn viny. Všichni čtyři jsou bez důkazů obviněni z podpory Hamásu, skupiny, kterou Německo označilo za teroristickou organizaci.

Tři ze čtyř příkazů k deportaci se výslovně odvolávají na údajné ohrožení veřejné bezpečnosti a podporu Hamásu, a proto argumentují, že protestující nemají v deportačním řízení nárok na svá ústavní práva na svobodu projevu a shromažďování. „Jsme svědky nejtvrdších možných opatření, která jsou k dispozici, na základě obvinění, která jsou extrémně vágní a zčásti zcela nepodložená,“ řekl Gorski, právník dvou z protestujících.

Podle Gorského je to bezprecedentní krok, neboť tři ze čtyř příkazů k vyhoštění se jako odůvodnění odvolávají na německý národní závazek bránit Izrael - německy Staatsräson, což znamená státní důvod. Oberhäuser z imigračního výboru advokátní komory řekl, že Staatsräson je spíše princip než smysluplná právní kategorie. A parlamentní orgán nedávno argumentoval, že toto ustanovení nemá žádné právně závazné účinky. Toto rozlišení, řekl Oberhäuser, činí použití Staatsräsonu v řízení o vyhoštění právně pochybným: „To je podle ústavního práva nepřípustné.“

Interní námitky

Interní e-maily, které získal The Intercept, ukazují na politické tlaky v zákulisí, aby byly příkazy k deportaci vydávány navzdory námitkám berlínských imigračních úředníků. Bitva se odehrávala mezi byrokraty z poboček berlínského senátu, výkonného orgánu státní správy podřízeného starostovi Kai Wegnerovi, který je zase volen parlamentním orgánem města.

Poté, co berlínský senátní odbor vnitra požádal o podepsání příkazu k vyhoštění, vznesla Silke Buhlmannová, vedoucí oddělení prevence kriminality a repatriace na imigračním úřadu, námitky. Buhlmannová v e-mailu poznamenala, že její obavy sdílí i nejvyšší úředník imigrační agentury Engelhard Mazanke. Buhlmannová výslovně upozornila, že právní základ pro zrušení svobody pohybu tří občanů EU je nedostatečný - a že jejich vyhoštění by bylo nezákonné.

„V koordinaci s panem Mazankem Vám sděluji, že Vašemu pokynu z 20. prosince 2024 - provést slyšení osob uvedených pod písmeny a) až c) a následně stanovit ztrátu svobody pohybu - nemohu z právních důvodů vyhovět,“ napsala Buhlmannová a označila tři občany států EU jako případy A až C. Buhlmannová napsala, že policejní zprávy sice ‚naznačují potenciální ohrožení veřejného pořádku ze strany dotyčných osob, ale neexistují žádná pravomocná trestní odsouzení, která by dostatečně závažné a skutečné ohrožení dokládala‘.

Interní námitku  rychle zamítl úředník berlínského senátního odboru Christian Oestmann, který obavy odmítl a přesto nařídil provést příkazy k vyhoštění. „[P]ro tyto osoby nemůže být další svoboda pohybu odůvodněna veřejným pořádkem a bezpečností, a to bez ohledu na případné odsouzení za trestný čin,“ napsal. „Žádám proto, aby byla slyšení neprodleně provedena podle pokynů.“

Ve vyjádření pro The Intercept mluvčí  Senátu uvedl, že pravomoc nad imigračním úřadem má ministerstvo vnitra. „Odbor Senátu pro vnitro a sport vykonává odborný a správní dohled nad Státním úřadem pro imigraci,“ uvedl mluvčí. „V rámci této role má pravomoc vydávat směrnice.“ Senát se odmítl vyjádřit ke konkrétním případům s odkazem na ochranu soukromí. Imigrační úřad na žádost The Intercept o komentář nereagoval.

Mazanke, nejvyšší úředník imigrační justice, nakonec směrnici vyhověl a příkaz podepsal.

„Jsou využíváni jako pokusní králíci"

V rozhovorech s The Intercept se čtyři protestující, na které se příkazy k deportaci vztahují, odmítli bavit o konkrétních obviněních, která proti nim byla vznesena. Všichni čtyři prozatím dostali příkaz opustit Německo do 21. dubna 2025, jinak jim hrozí nucená deportace.

Nejzávažnější důsledky by hrozily sedmadvacetiletému americkému studentovi Longbottomovi ze Seattlu ve státě Washington, který by podle příkazu nesměl po dobu dvou let od opuštění Německa vstoupit do žádné z 29 zemí schengenského prostoru. Longbottom, který popřel jakýkoli antisemitismus, řekl serveru The Intercept, že jim zbývá pouze šest měsíců na dokončení magisterského studia na berlínské Univerzitě Alice Salomonové, kde studují práci v oblasti lidských práv.

„Budu zde moci dokončit magisterský program? Kde budu bydlet?“ Longbottom řekl. „Všechny tyto otázky jsou velmi nejasné.“ Longbottom, který je transsexuál, žije v Berlíně se svým partnerem, italským občanem. Vyhlídka na odloučení je velmi tíží. „Nemám s čím začít znovu,“ říkají. „Jako trans osobě mi teď představa návratu do USA připadá opravdu děsivá.“

Kasia Wlaszczyková, 35letá kulturní pracovnice a polská občanka, uvedla, že si nikdy nepředstavovala, že by se toto mohlo stát. Zdůraznila, že obvinění z antisemitismu je v Německu převážně rasistickou taktikou namířenou proti Palestincům, Arabům a muslimům a příkazy k deportaci odrážejí nárůst používání tohoto obvinění proti všem, kteří s nimi solidarizují. „Německo tato obvinění používá jako zbraň,“ řekl.

Wlaszczyková, která je rovněž transsexuálka, nežije v Polsku od svých deseti let. „Pokud to projde, vytrhne mě to z komunity, kterou jsem si zde vybudovala,“ řekla.

Pocit hrozící ztráty komunity byl mezi protestujícími společný. „Moje iluze o Berlíně byla rozbita nedostatečnou reakcí na genocidu,“ řekl 29letý Shane O'Brien, irský občan. Násilné potlačování arabských komunit v Berlíně jím podle jeho slov otřáslo.

Po třech letech pobytu v Berlíně nyní hrozba vyhoštění působí jako otřesně i na Robertu Murrayovou, 31letou Irku. „Můj život je tady,“ říkají. „Žádné plányproa Irsko si nedělám. Věřím, že vyhrajeme - a že zůstaneme. Nevěřím, že to u soudu obstojí.“ 

Gorski a další právníci nyní podali naléhavý návrh na předběžné opatření spolu s formálním odvoláním, v němž zpochybňují zákonnost příkazů k vyhoštění. Poznamenal, že pracoval na podobných případech, kdy bylo migrační právo použito k postihu propalestinských aktivistů za jejich projevy, ale to, co podle něj odlišuje současné čtyři případy, je otevřenost, s jakou je německý takzvaný Staatsräson používán k ospravedlnění vyhoštění.

„Trestní rejstřík těchto lidí je čistý,“ řekl Gorski. Přesto se zdá, že berlínská vláda vytváří narativ o „bezprostředním nebezpečí“, aby obešla řádný proces.

Gorski varoval, že tyto případy jsou zkušebním testem širších represí proti přistěhovalcům a aktivistům v Německu, nejedná se pouze o čtyři protestující. „Jsou využíváni jako pokusní králíci.“