Carole Cadwalladr: Představuji vám #Instafašismus
31. 3. 2025
Tenhle příspěvek mám připravený k vydání už tři týdny. Omlouvám se za mlčení a děkuji za trpělivost. Níže uvedu část toho, co jsem napsala dříve, ale nejprve trochu vysvětlení. Myslím, že jsem trochu zkolabovala pod dopadem zpráv. Zpráv obecně a mých vlastních zpráv.
Trumpovo znovuzvolení v listopadu padlo právě v době, kdy jsme my, novináři z Guardianu a Observeru, bojovali o záchranu toho, co jsme považovali za duši naší zpravodajské organizace, i když to bohužel nebyla uznaná položka v žádné zprávě o hospodaření.
Tento boj byl povzbuzující, poučný a objasňující na mnoha úrovních, ale jeho zpětný dopad byl také časově náročný a vyčerpávající. O tom vás budu informovat jindy. Ale myslím, že jsem konečně na osobní úrovni pocítila „informační kolaps“, o kterém jsem v poslední době hodně přemýšlela a mluvila.
Je to termín, který používám k popisu tektonických změn v našem zpravodajském a informačním systému a chaosu světa, v němž algoritmicky řízená sociální média na platformách vlastněných nezodpovědnými monopolisty vytlačila zpravodajství a zprávy založené na faktech.
Máme co do činění se světem, v němž pravda a lež a konspirace a věda soupeří o pozornost veřejnosti, ale ne na rovném hřišti. Hra je algoritmicky zmanipulovaná. Konspirace jsou často zábavnější než fakta. Vedou k větší angažovanosti a angažovanost vydělává více peněz, to je vlastně fakt. Mezitím je žurnalistika drahá. Od té doby, co Musk koupil Twitter, je nemožné ho ignorovat: nekonečný obsah od MAGA účtů, které nesledujete, prokládaný virálními videi.
Ale jedna věc je o informačním kolapsu psát a druhá ho prožívat. The Observer, respektive jeho vydlabaná skořápka, přechází 23. dubna do firmy Tortoise a z Guardianu v různých podobách odešlo přes 100 novinářů. Už dříve jsem říkala, že mi v jistém ohledu nepřipadá jako zvlášť překvapivá náhoda, že se to stalo ve stejnou chvíli, kdy se technologičtí bratři spojují s americkým prezidentstvím. Ale na druhou stranu to bylo hodně náročné.
A pak jsou tu ještě zprávy. Jediným pozitivem je, že teď, když jsou lidé unášeni z ulice agenty ICE v civilu, se mainstreamová média alespoň osmělila pojmenovat, co se děje. Pravděpodobně jste viděli články o deportovaných Venezuelanech, kteří byli posláni do megavěznice v Salvadoru, včetně dallaského pekaře, jehož rodina tvrdí, že byl identifikován jako člen gangu na základě tetování upozorňujícího na autismus.
Něco mi na tom příběhu utkvělo v hlavě, protože jsem se pustila do králičí nory čtení a sledování videí o té věznici, a dnes jsem si uvědomila, proč mě to tak trápí. Nejde jen o to, že je to viditelně koncentrační tábor, i když je. Připomíná to soubor obrovských bateriových kurníků pro lidi. Američtí deportovaní, kteří byli odvezeni bez jakéhokoli řádného procesu a se znepokojivě malou šancí, že se někdy dostanou ven, jsou umístěni v celách po více než 80 mužích namačkaných na stupňovitých kovových lůžkách. Celé místo je porušením lidských práv, ale úřady sem s radostí pouštějí kamery a ukazují vysoce militarizované stráže a brutálně nacvičené přijímací procedury.
Uvědomil jsem si, že je to koncentrační tábor určený pro sociální média. Což se potvrdilo, když se americká ministryně pro vnitřní bezpečnost natočila před řadami mlčících vězňů a zveřejnila to na Twitteru. Nevím tak docela, jak by se tento trend měl jmenovat. #fascistporn?
InstaFascism influencerka, americká ministryně pro vnitřní bezpečnost Kristi Noemová.
To jsou zlaté rolexky, které má očividně na sobě.
Věznice byla klíčovým pilířem autoritářského mandátu salvadorského prezidenta a spojenectví s Trumpem působí jako nový makabrózní model mezinárodních vztahů.
Bukele se na svém profilu na Twitteru označuje za „krále filozofů“ a je to shitposter po vzoru Muska. Musk ho retweetnul, a nyní nabízí snížené offshorové sazby pro potřeby prvního fašistického outsourcingu USA.
Bukeleho tweet jsem neviděla, dokud jsem si o něm nepřečetla v tomto článku v Guardianu od Larryho Tribeho. Je to harvardský profesor a jeden z předních amerických ústavních vědců, který dlouhodobě jasně a prozíravě hovoří o rizicích, jež Trump představuje pro americkou demokracii. Je to také člověk, který chápe roli technologií v tom, co vidíme, že se děje. Trochu jsem ho poznala v době před americkými prezidentskými volbami v roce 2020, kdy se stal členem dozorčí rady Facebooku.
Tento článek je vynikající reakcí na suchou a odbornou debatu v USA o tom, co přesně představuje „ústavní krizi“, na rozdíl od nějakých úderných exekutivních příkazů, které mohou být zrušeny atd. atd. Vysvětluje některé nesmělosti dosavadního tiskového zpravodajství a Larry se v něm užitečně prosekává tou veškerou nynější americkou ústavní váhavostí:
Při hledání důkazů „ústavní krize“ v rychle se stupňujících střetech výkonné moci s mocí soudní však uniká větší kataklyzma, které se odehrává v celých USA. Tento prezident, podporovaný liknavým souhlasem republikánského Kongresu a licencovaný Nejvyšším soudem USA, který si částečně sám vytvořil, nejen dočasně rozkládá instituce, které tvoří naši demokracii. On a jeho okolí usilují o úplné přetvoření USA tím, že systematicky vymazávají a překrucují historické základy našeho 235 let starého experimentu s právní samosprávou.
To, co v současné době prožíváme, není nic menšího než reorganizované zapomínání stavebních kamenů naší republiky a historie našich bojů, které překrucuje to, co znamená být Američanem. Politické tělo je vydlabáváno rychle metastázujícím virem, který napadá základy celého našeho ústavního systému. Nenechte se mýlit. Takto roste diktatura.
Jak odhalit na WhatsAppu (údajného) ruského špiona
Teď, když jsou Trump a Putin kamarádi, se Británie stala ruským nepřítelem číslo jedna. To není domněnka. Agentura Reuters uvedla, že ruská zahraniční zpravodajská služba učinila vzácné veřejné prohlášení:
„Londýn dnes, stejně jako v předvečer obou světových válek v minulém století, vystupuje jako hlavní globální 'válečný štváč'. Nastal čas jej odhalit a vyslat 'proradnému Albionu' a jeho elitám jasný vzkaz: neuspějete.“
Co je na tom tak zarážející, je jazyk. Je to přímá ozvěna projevu, který Theresa Mayová pronesla v listopadu 2017 na banketu londýnského primátora a v němž kritizovala Rusko za agresivní válku proti Ukrajině a za válku v informačním prostoru:
„Víme, co děláte, a neuspějete“.
O této události - a o tom, jak zapadá do širšího vzorce volání a reakce - hovoříme v šestém díle podcastu Sergej & Westminsterský špionážní kruh, investigativního podcastu, který jsem natočila s kolegou novinářem Peterem Jukesem, superproducentkou Ruth Abrahamsovou a Sergejem Cristem, vytrvalým britským občanem ruského původu, který se již deset let snaží odhalit pokusy Kremlu rozvrátit britské instituce.
Bylo to docela zvláštní načasování, že jsme psali a nahrávali poslední díly podcastu v době, kdy se celý vztah Ruska a USA posunul na novou osu. A poté, co jsme nahráli poslední díl, jsme museli udělat poslední věc: zavolat údajnému ruskému špionovi, který celý příběh odstartoval.
Je to další Sergej: Sergej Nalobin, bývalý první politický tajemník ruského velvyslanectví v Londýně.
Sergej Nalobin: špion mezi přáteli?
Měli jsme na něj dvě telefonní čísla, která byla zveřejněna na webových stránkách ukrajinské nevládní organizace. Nebylo samozřejmě možné, aby telefonní číslo bylo stále funkční, pravděpodobně bylo odhaleno při hackerském útoku nebo úniku dat zevnitř Ruska, ale v celém seriálu jsme uváděli tvrzení o Nalobinovi a podle novinářského protokolu je třeba je dotyčnému předložit a dát mu právo na odpověď.
V tomto klipu není můj mini úlek, který následoval bezprostředně poté, i když jsme ho do epizody zařadili. Volat údajnému ruskému špiónovi přes WhatsApp z vlastního telefonu mi připadalo hloupé a poučné zároveň. Hloupé proto, že... se změnil výpočet rizik ve všech věcech týkajících se Ruska. I když zdaleka největší břemeno tohoto rizika padá na Sergeje, jakožto bývalého ruského občana (nyní je britským občanem).
Epizoda obsahuje také rozhovor s Rainerem Saxem, bývalým šéfem estonské rozvědky. V roce 2022 jsme se dozvěděli, že Nalobin nastoupil na tamní post a po ruské invazi na Ukrajinu byl opět vyhoštěn. Saxe popisuje Nalobina jako mimořádně talentovaného agenta s „agresivními obchodními schopnostmi“.
A že podle něj není pochyb o tom, že jsem byla cílem kremelských informačních operací. Popsal „vědecký“ přístup, který používají k cílení na novináře a zejména novinářky, které psychologicky profilují a pak na ně útočí.
Pokud je cíl opravdu cenný, nasadí na práci s tímto profilem obrovský tým. Pokud se musíte chránit i osobně, pokud za sebou nemáte tým, který vám pomáhá, přinejmenším obrovský tým, ztrácíte čas jen kvůli této osobní ochraně. Máte mnohem méně času na to, abyste se věnovali své práci. Dělalo se to předtím, a to je, bohužel, to je docela klasický případ, který jste zažil, řekl bych.
Estonsko je frontový stát a slyšet to od člověka, který hluboce rozumí informačním operacím Kremlu, bylo podivně emotivní.
A pokud má Rainer Saxe pravdu, byla sama o sobě zesílena Kremlem. (Jsem rád, že to Alastair vzal v dobrém duchu a diskutoval o tom v jednom z dílů pořadu Zbytek je politika).
Incident s Nalobinem byl ale poučný i proto, že jsme se při tvorbě podcastu opřeli do špionážního žánru Johna le Carrého, abychom se pokusili přiblížit tento příběh mainstreamovému publiku. Chtěli jsme, aby to znělo jako drama, což se nám z velké části podařilo díky Ruthině zručné produkci a zvukovému designu. Ale když jsme zavolali Nalobinovi a on nám odpověděl, skutečné osobě, nikoliv dramatické postavě, připadalo nám, že jsme nějakým způsobem prolomili čtvrtou stěnu.
A v každém případě to není špionážní drama, je to vlastně horor. Jsme vůči němu otupělí a Trump s Muskem se nás snaží přimět, abychom si ho opravdu ignorovali. Ba co hůř, aby nás nudilo pokračující vraždění a masakrování civilistů a abychom uvěřili, že porážka Ukrajiny je jistá. Chlad, který jsem cítila při telefonátu s Nalobinem, je chladem reality.
Celá série je nyní venku, a pokud chcete slyšet víc, přihlaste se k odběru newsletteru Občanů, protože budeme inzerovat události spojené se sérií a otázkami, které přináší. Sergej má také crowdfundingovou sbírku, pokud jste schopni mu přispět, protože za svou whistleblowingovou činnost zaplatil poměrně vysokou cenu.
Epizoda také obsahuje rozhovor mezi Sergejem, mnou a Lukem Hardingem, novinářem Guardianu, který s ním přinesl první příběh a který je od přírody neúnavně veselý. A právě tuto jeho reflexi se Sergejem jsem si řekl, že z ní vyjmu a ukončím ji zde.
Myslím, že v hloubi duše nám oběma záleží na demokracii, oba si uvědomujeme, že je ohrožena a že toto desetiletí se dost podobá třicátým letům Nevím, jestli s tím souhlasíte, Sergeji, ale mohli bychom diskutovat o tom, jestli je to rok 37, 38, 39, ale mám pocit, že toto je opravdu těžká doba a že v těchto těžkých dobách by se lidé dobré vůle a dobré nálady a dobrého ducha měli navzájem podporovat, a to myslím děláme.
Diskuse