Lula přijede do Ruska na Den vítězství, aby jednal s Putinem o Ukrajině

1. 4. 2025 / Fabiano Golgo

čas čtení 3 minuty

Lula přistane v Moskvě 9. května, na Den vítězství, který Rusové slaví na počest vítězství nad hitlerovským Německem ve druhé světové válce. Rozhovor mezi Lulou a Putinem byl již domluven. Nevyzpytatelný postoj amerického prezidenta k válce na Ukrajině vedl Volodymyra Zelenského k rozhodnutí využít Lulu jako prostředníka pro zprostředkování jednání s Ruskem. Zatímco svět sleduje ukrajinskou tragédii, Lula prochází mezi Moskvou a Kyjevem jako mediátor, který v kufru nese spíš zášť než návrhy. Scéna je klasická: Lula, žák tropické realpolitiky, objímá Putina na ruský Den vítězství, v den prosycený nacionalismem a oslavou války, zatímco se Zelenským jedná s chladností věřitele vymáhajícího dluh.

 
Fakta jsou jasná. Zelenskyj, po ponížení od Trumpa - který jej nazval „diktátorem“ a veřejně vyhnal z Bílého domu -, znovu klepe na Lulovy dveře. Ukrajinský lídr, kdysi skeptický k Lulové prostředkování, nyní hledá v Brazílii záchranu. Lula si přitom neodpustí nasypat mu sůl do rány. „Doufám, že teď má zájem o mír,“ prohlásil s úsměvem toho, kdo v kapse schovává kartu odplaty. Ano, protože před mnoha měsíci Zelenskyj prohlásil, že „vlak“ brazilského protagonismu už ujel. A Lula, ach, Lula nezapomíná na urážky.

S Putinem je to jiné. Setkání v Moskvě 9. května není náhoda. Den vítězství není jen historická oslava; je to symbol Putinova revanšismu, který využívá protifašistickou rétoriku k ospravedlnění invazí. A tam bude stát Lula, usměvavý, mezi rudými vlajkami a vojenskými přehlídkami. Proč? Možná proto, že v Kremlu vidí pokřivené zrcadlo vlastních bitev proti „imperialismu“ - termínu dostatečně vágního, aby zahrnul ekonomické sankce i kritiku NATO.

Brazilská diplomacie tvrdí, že „chaotické chování“ Donalda Trumpa rehabilitovalo zprostředkování od Brazílie a Číny. Pohodlné. Jako by Lula říkal: „Vidíte, Západ je chaos; my z Jihu jsme hlas rozumu.“ Ale je tu jemný detail: Lula se zdá sklánět před Putinovou rétorikou. Proč nadšení pro autokrata bombardujícího civilisty, a chlad k Zelenskému zoufale hledajícímu podporu?

Odpověď možná leží v ideologické DNA. Putin je pro část latinskoamerické levice stále „anti-USA“, narušitel unipolárního řádu. Zelenskyj je naopak vnímán jako loutka Západu - i když jeho boj je o suverenitu země. Lula, když kritizuje Ukrajinu za údajné prodlužování války („až dosud neměl zájem o mír“), opakuje ruský narativ obviňující oběť. Je to stará logika: odpor vůči invazi je „provokace“, zatímco jednání s agresorem je „rozumnost“.

Brazílie chce místo na globální šachovnici, a vyjednávání v cizích konfliktech má Lulovi zajistit Nobelovu cenu míru nebo odkaz státníka. Ale volba obejmout Putina na jeho vlastenecké slavnosti, zatímco se Zelenským jedná s uraženým paternalismem, odhaluje méně strategii a více identifikaci. S kým? S autoritáři, kteří vzdorují Západu, za každou cenu.

Nakonec zůstává morální otázka: jakou důvěryhodnost má mediátor, který jednu stranu oslavuje a druhou kárá? Lula, ve své touze po relevanci, zapomíná, že skutečná mediace vyžaduje nestrannost - ne vyřizování účtů nebo flirt s diktátory. Mezitím se Zelenskyj bolestivě učí nejtvrdší lekci politiky: bez přátel se i včerejší nepřátelé stávají nadějí.

A Putin? Ten se v temnotě směje dalšímu užitečnému spojenci.

1
Vytisknout
1622

Diskuse

Obsah vydání | 3. 4. 2025