Co nechce Česká televize slyšet

31. 3. 2025 / Fabiano Golgo

čas čtení 5 minut
30753
 
„Každá tyranie začíná tím, že nejprve zničí slova,“ poznamenal kdysi spisovatel George Orwell, jehož duch by dnes jistě sarkasticky pozoroval, jak Česká televize systematicky ničí nejen slova, ale celé žánry, cykly a autorské hlasy pod zástěrkou „dramaturgické racionalizace“. Když na konci roku 2022 ČT s pompou pohřbila pořady jako Queer, Nedej se, Náš venkov, Folklorika či Terra Musica a nahradila je formátem V širších souvislostech - tedy třemi dokumentárními bonbónky po 18 minutách, zabalenými do jednoho hodinového „bloku poznání“ - učinila tak s výsměšnou sebejistotou úředníka, který věří, že kultura se dá měřit stopkami a rozmanitost nacpat do škatulky s nápisem „Hlavně žádné exhibice!“.

 
Česká televize ve svých dramaturgických pokynech pro nový cyklus přímo uvádí, že „cyklus nepoptává samoúčelné autorské exhibice a afektovanou formální originalitu“. Tato věta, která by se mohla zdát jako výňatek z direktivy sovětského ministerstva kultury z roku 1952, je ve skutečnosti přesným vyjádřením ideologie, jež dnes ovládá veřejnoprávní média: strach z individuality, alergii na kritické myšlení a posedlost kontrolou. Kdo by také chtěl „exhibovat“ své názory, když může produkovat sterilní obsah, který „splňuje standardy“ a je „divácky srozumitelný, citelný a předvídatelný“?

Představte si, že máte 18 minut na to, abyste divákovi vysvětlili například historii queer kultury v Česku, propojili ji s aktuálními sociálními boji, ukázali lidské příběhy a zároveň „přinesli obohacující poznání či novou interpretaci“, jak požadují dramaturgové ČT. To je jako chtít převyprávět Dostojevského Zločin a trest ve formě TikTok videí. Pořad Queer, který ČT vysílala od roku 2007, byl přitom živoucím důkazem, že témata sexuálních menšin nelze redukovat na pár statistických údajů a dojemných záběrů na duhové vlajky. Byl to prostor pro dialog, pro kontroverzi, pro hluboké sondy do života lidí, kteří existují mimo heteronormativní šablonu. Nahradit to 18minutovým „dokumentem“, který musí zároveň splňovat požadavky na „solution journalism“ (tedy popisovat „řešení“), je jako chtít transplantovat mozek do šicího stroje.

A zde se dostáváme k jádru problému: čas. Osmnáct minut je délka školní přednášky, nikoli dokumentu, který si klade za cíl „orientovat diváka v současném světě“. Jak proboha může 18minutový snímek postihnout environmentální krizi (kterou dříve mapoval pořad Nedej se), sociologickou komplexitu venkova (Náš venkov) nebo hudební diverzitu (Terra Musica)? Odpověď je prostá: nemůže. Místo hloubky dostaneme náznaky, místo analýzy hezké záběry, místo kritické reflexe - usměvavé „řešení“, které má diváka uklidnit, že svět je sice složitý, ale ČT už na tom pracuje.

Dokumentarista Janek Růžička v příspěvku na Facebooku zmiňuje, že na Kavkách pokračují v rušení „zavedených a zlobivých“ pořadů. Toto slovo - „zlobivé“ - je klíčové. Proč by veřejnoprávní televize, která má sloužit jako platforma pro svobodnou diskusi, vnímala některé pořady jako „zlobivé“? Odpověď zní: Protože veřejnoprávní média, která by měla být hlídačem demokracie, se často proměňují v otroky politických tlaků, ratingů a strachu z kontroverze.


Podívejme se na příklad pořadu Nedej se, který se věnoval environmentalismu. Jeho „zlobivost“ spočívala v tom, že otevíral nepohodlná témata: kauzy korupce v těžbě dřeva, dopady průmyslu na krajinu, selhání státní správy. Takové pořady jsou pro vládnoucí elity trnem v oku - a ČT, která stále častěji funguje v režimu „lepší Nova“, jak trefně poznamenal Růžička, raději investuje do „bezpečných“ formátů, které nebudou „afektované“, tedy nebudou klást nepříjemné otázky.

ČT se chlubí, že cyklus V širších souvislostech je „dokumentární mainstream v pozitivním smyslu“. Tato fráze je oxymóronem hodným Orwellova Newspeaku. Mainstream, byť „pozitivní“, je vždy průměr, únik od rizika, preferování toho, co je již známé a snadno stravitelné. Problém je, že veřejnoprávní televize by neměla být mainstreamová. Její role není konkurovat komerčním stanicím v honbě za diváckými podíly, nýbrž poskytovat prostor pro to, co komerční média ignorují: pro minority, pro nepopulární témata, pro experiment.

V rámci této „modernizace“ pak ČT2 oznámila, že nahradí pořady jako Nedej se či Queer právě novým dokumentárním týdeníkem V širších souvislostech. Podle vedení televize novinka slibovala moderně pojatá témata odpovídající dnešním potřebám a současné době. Dokumentární obsah pořadu Nedej se se nově stal součástí tohoto týdeníku, stejně jako témata pokrývaná pořady Náš venkov, Folklorika či Queer. „Chceme zachovat stávající šíři témat, kterým se jako televize veřejné služby věnujeme, ale jsme si zároveň vědomi toho, že je musíme divákům nabízet moderně zpracované. Tak, aby odpovídaly dnešním potřebám a současné době,“ uvedl manažer koordinace vývoje a dramaturgie pořadů Radomír Šofr.

Pokud ČT chce zůstat veřejnou službou, musí přestat hrát roli školní inspektorky, která trestá „zlobivé“ pořady, a začít znovu věřit v sílu autorského hlasu, v odvahu k experimentu a v nezastupitelnost hluboké, nerušivé analýzy. Jinak se stane jen dalším hřbitovem nápadů, kde budou ležet vedle sebe Queer, Nedej se i Folklorika - mrtvé, zapomenuté a nahrazené „širšími souvislostmi“, které nejsou ničím jiným než úzkoprsou vizí světa bez barev, bez sporů a bez života.

4
Vytisknout
3390

Diskuse

Obsah vydání | 3. 4. 2025