Ukázka z připravované knihy Daniela Veselého "Impérium deziluzí: studená válka pohledem obětí a katanů zahraniční politiky USA"
10. 4. 2025 / Daniel Veselý
Dnes si mnozí z nás, především liberální kádry v politice a sdělovacích prostředcích, kladou otázku, jak je možné, že Spojené státy za druhé vlády prezidenta Donalda Trump, onen vyzdvihovaný “maják svobody” a “světový četník”, se v domácí politice rychlým tempem proměňují na autoritářský protofašistický režim a na mezinárodní scéně se už zcela bez zábran chovají jako tyran nerespektující žádné dohody ani pravidla. Teprve až odpudivá persona Donalda Trumpa, Elona Muska, dalších techmiliardářů a ultrapravicových religiózních elementů, gesta, proklamace, kroky a protiústavní jednání jejich ze řetězu utržené demoliční čety sňaly cynickou masku amerického impéria, jehož rozklad se vůčihledně akceleroval, což je přirozeně dlouhodobý proces, který potrvá přinejmenším ještě několik let.
Spojené státy, jak si na celé řadě příkladů ukážeme v této knize, se však obdobně destruktivním způsobem chovaly na mezinárodním poli od konce druhé světové války, kdy získaly ohromnou moc a kdy rozšířily svou destabilizační a destruktivní činnost na utužení politické a ekonomické dominance uplatňované v té době v Latinské Americe téměř po celém světě. Nicméně americká porážka Sovětského svazu ve studené válce, kdy si vítěz ideologického zápasu začal užívat svého “unilaterálního momentu” zhruba do roku 2017, tedy do prvního nástupu prezidenta Trumpa do Oválné pracovny, přinesla éru poznamenanou bezskrupulózním a systematickým pošlapáváním mezinárodního práva a nedodržováním tradičních právních norem ze strany planetárního hegemona v Srbsku, Iráku, Libyi, Afghánistánu, Sýrii, Jemenu, Somálsku apod. Výčet je prostě dlouhý a pouze navazuje na tutéž maligní zahraničně-politickou agendu Washingtonu prováděnou za studené války i dříve na “zadním dvorku” USA v Latinské Americe.
V době prvního Trumpova prezidentského mandátu už Bílý dům na mezinárodní scéně čelil protivníku téže váhové kategorie. Čína představuje rovnocenného rivala Spojených států především v ekonomické sféře, přičemž Peking má v řadě ohledů na tomto poli nad Washingtonem náskok, především v moderních technologiích, nových patentech a opatřeních na řešení klimatického kolapsu. Peking dosahuje pokroků i ve vojenské oblasti, třebaže Čína zdaleka nemůže poměřovat své konvenční a jaderné síly s americkým vojenským arzenálem. Trumpův Bílý dům okupovaný protičínskými jestřáby přesouvá těžiště své pozornosti z Evropy do Indopacifiku, kde by se případný konflikt mezi upadajícím a nastupujícím hegemonem mohl vyostřit do otevřené válečné konfrontace. Dnes reálně hrozí, že by se USA a Čína chytly do takzvané Thúkydidovy pasti, kdy je riziko ozbrojeného střetu mezi dosavadním hegemonem a konkurující velmocí velmi pravděpodobné a mající v dějinách své předobrazy.
Tolik proklínaný toxický trumpismus zhmotňující se před našima očima v uskutečňování ultrapravicové agendy konzervativního think-tanku Heritage Foundation pod taktovkou tyranské, nikomu nepodléhající všemocné oligarchické třídy, je ošklivým symptomem dlouhodobě zdiskreditovaného a dysfunkčního statu quo - politického systému ve Spojených státech - který se rozkládá už delší dobu; systému, jejž však chtějí předáci Demokratické strany konzervovat za každou cenu, přestože je primárním zřídlem dnešního neladu a politické destabilizace.
Tuto skutečnost potvrzují starší analýzy a univerzitní výzkum, podle nějž Spojené státy můžeme klasifikovat jako plutokracii, a nikoli jako demokracii, jelikož běžná většinová populace nemá na chod politického života prakticky žádný vliv - na rozdíl od mocných hráčů reprezentujících zájmy velkého byznysu. K tomu poznatku dospěli politologové Martin Gilens a Benjamin Page už před více než deseti lety (1), tedy v době úřadování Obamovy vlády, kdy se svět v očích mnohých zdál být ještě v pořádku. Politický systém uzurpovaný v rukou všemocné hrstky - v rukou oněch zatracovaných a nedotknutelných elit - jejichž potřeby a zájmy se přirozeně neshodují se zájmy průměrného občana, je ze své podstaty nedemokratický. Přibližně v téže době pronesl obdobné stanovisko bývalý americký prezident Jimmy Carter, který svou zemi označil za oligarchii s neomezenými politickými úplatky (2).
V prezidentských volbách a volbách do Kongresu mohou uspět pouze dvě velké strany zastupující americké byznysové kruhy; jinak řečeno partaje a politikové zkorumpovaní obřími sumami peněz bohatých segmentů americké společnosti. Zcela očividné souvislosti mezi objemem finančních prostředků investovaných do úspěšných uchazečů o křeslo v Kongresu jsou popisovány respektovaným politologem Thomasem Fergusonem už od 90. let (3). Podle Fergusona byla naivní představa o vládě lidu ve Spojených státech vždy falešná. O tom, kdo se bude podílet na chodu země, rozhodují velké peníze (4).
Ani legislativní struktury Spojených států, primárně Kongres, mýtický “největší poradní orgán na světě”, nepředstavují záchranné demokratické brzdy a negarantují spravedlivou distribuci moci. Americký senát vždy patřil k největším nedemokratickým deformacím politického systému - a to nikoli náhodou, ale proto, že byl tak vytvořen (5). Rozložení sil v senátu upřednostňuje konzervativní bílé voliče, kteří žijí a pracují hlavně v méně lidnatých státech, jako je třeba Wyoming, naopak menší mocí disponují lidé žijící v populačně velkých státech, jako je Kalifornie, kde převažují liberálně smýšlející voliči. Existence filbusteru (parlamentních obstrukcí zdržujících přijetí nějaké legislativy) prohlubuje antidemokratickou podstatu Senátu tím, že poskytuje 40 senátorům ze sta pravomoc zablokovat jakýkoli zákon. Podle jednoduché matematiky může 40 senátorů z 20 nejmenších států - zastupujících 33,6 milionu lidí, tedy pouhých 10 procent Američanů (6) - zastavit přijetí jakéhokoli zákona. Rovněž anachronický Sbor volitelů, kdy nemusí převažující hlas amerického elektorátu nutně rozhodnout o vítězi prezidentského klání, dává nepoměrnou hlasovací sílu malým konzervativnějším státům (7). Například každý jednotlivý voličský hlas odevzdaný ve Wyomingu má ve Sboru volitelů téměř čtyřikrát větší váhu než každý jednotlivý voličský hlas odevzdaný v Kalifornii. O nic lépe si ve Spojených státech nevede moc soudní, neboť příkladně Nejvyšší soud Spojených států disponuje pravomocí vydávat soudní příkazy, které jsou v rozporu s veřejným zájmem a které dokonce porušují lidská práva (8).
Demokratická strana hodila svou voličskou základnu přes palubu už zhruba před 45 lety, kdy tehdejší americký prezident Jimmy Carter vykostil zákon mající pracujícím Američanům garantovat zaměstnání (9). Demokratická strana s lehkým svědomím opustila pracující třídu, aby se více soustředila na získání podpory obchodních kruhů, zatímco se na politickém kompasu posouvala i s Republikánskou stranou doprava. Demokratičtí prezidenti Clinton a Obama prakticky navazovali na neoliberální dráhu Reaganovy vlády, aby jejich domovská partaj sabotovala veskrze mírnou progresivistickou agendu, inspirovanou senátorem Bernie Sandersem; agendu zcela běžnou v Evropě. Špičky Demokratické strany však ignorovaly potřeby, křivdy a bolest pracující třídy, jejichž mizérii, bezmoc a frustraci prohlubovaly neoliberální ekonomické zásahy Clintonovy a Obamovy vlády, aby nakonec svou sterilní, vyprázdněnou politickou agendou prodali voličům v ohavné podobě senilního starce zosobňujícího zlovůli amerického politického establishmentu posledních 50 let.
Politologové Thomas Mann a Norman Ornstein v roce 2012 ve své eseji nazvané Finding the Common Good in an Era of Dysfunctional Governance (10) vylíčili Republikánskou stranu (ještě pár let před vzestupem toxického trumpismu) za k extrémismu inklinující radikální vzpouru, která pohrdá fakty a která odmítá uznat legitimitu své politické opozice. Za situace, kdy jedna ze dvou relevantních politických stran (a kdy jsou další politické subjekty vyloučeny z volebního procesu) otevřeně rezignuje na demokratický proces, lze stěží hovořit o fungující demokracii - opět mluvíme o době předcházející nástup trumpismu o několik let. Kombinace zuřivosti, deziluzí, frustrace a bezmocnosti vytváří ideální klima pro demagogy všeho ražení. Ti dokáží umně kanalizovat zuřivost a frustraci způsobené neoliberálním drancováním, drastickým úbytkem pracovních míst, stagnací a chudnutím a nasměřovat ji proti předem vybraným obětním beránkům v intencích proslulého koloniálního hesla rozděl a panuj.
Devastační proces deregulace, privatizace, snižování daní nejbohatším a osekávání státu doprovázel masivní daňový transfer téměř 50 bilionů dolarů vytvořeného bohatství v letech 1975 až 2018 (což zhruba kopíruje neoliberální éru) z peněženek 90 procent Američanů primárně do kapes příslovečného jednoho procenta či spíše zlomku procenta nejbohatších, jak uvádí analýza establishmentového think-tanku Rand Corporation (11). A transfer zdaněného bohatství do portmonek ultrabohatých logicky znamená i přesun abstraktní politické moci z rukou drtivé většiny do rukou nejbohatších Američanů. Tento proces míní Trumpova vláda ještě zintenzivnit dalšími daňovými škrty a úlevami pro ultrabohaté.
Úpadek USA tedy nezahájilo tažení ultrapravicových Trumpových příznivců na Kapitol, ani pozdější excesy Muskova a Trumpova režimu, ale právě pozvolná hniloba a rozklad jakési tiché plutokracie, kdy probíhal obrovský přesun vyprodukovaného bohatství zezdola nahoru a kdy se politická a tím pádem i ekonomická moc soustředila ve stále méně rukou na úkor stále většího a irelevantnějšího zbytku. Liberální hlasy se ozývají až nyní, kdy zvolený prezident za vydatné asistence nevoleného multimiliardáře a jeho poskoků demoluje vládní struktury a zaklekává na federální databáze a výdaje, aniž by táž vlna liberální nevole dopadla na hlavu Trumpova předchůdce aktivně se účastnícího izraelské genocidní mašinérie v Gaze a vedoucího navýsost cynickou proxy válku s Ruskem na Ukrajině za cenu statisíců ukrajinských životů. Tehdy, jak se zdá, byl svět nahlížený očima liberálů ještě v pořádku, když Impérium nosilo falešnou, leč přívětivou masku a nenazývalo věci pravými jmény, nýbrž je halilo do propagandistických floskulí, jak je tomu nyní.
Koneckonců můžeme vyrazit s lehkým svědomím hlouběji do historie, abychom si připomněli systematické zločiny proti lidskosti, počítaje v to přímé agrese a vpády, podpory zločinných diktátorů a tyranů, osnování a realizace převratů či konfliktů vyšší a nižší intenzity v zastoupení, aktivaci psychologické války a šíření propagandistické dezinformační mašinérie, uvalování ekonomických klateb - ba dokonce iniciování a provádění genocidních kampaní - to vše představoval typický zahraničně-politický manuál všech amerických kabinetů minimálně od roku 1945. Ne nadarmo nazval Martin Luther King jr. ve svém památném projevu z roku 1967 Beyond Vietnam svou vládu největším šiřitelem násilí ve světě (12), což věrně koresponduje se základní charakteristikou projekce americké vojenské síly v zahraničí. V řadě ohledů můžeme jít ještě hlouběji do dějin, kupříkladu do přelomu 19. a 20. století v době americké anexe Filipín a následné válečné mašinérie, při které americká armáda hromadně vraždila a mučila filipínské zajatce, civilisty, včetně žen a dětí, zapalovala vesnice, a obecně vykazovala proti filipínským “divochům” genocidní tendence (13). Jedná se o zcela zjevný vzorec, kdy je pro prosazení vůle washingtonských elit a s nimi provázané zájmy velkého byznysu - provedeno vše, klidně i za cenu násilného smetení lidových hnutí odporu těšících se značné podpoře obyvatelstva té které země, jež se ocitla na mušce Washingtonu.
Jenže liberální tlampače jsou plné ohlušujícího ticha nebo lhostejnosti, když přetřásáme tyto spolehlivě zdokumentované události, neboť patrně stačí mít úsměv na tváři, přednášet tytéž propagandistické slogany o abstraktních hodnotách a lidských právech, systém nechat netknutý, aby se mezitím neustále prohlubovala propast mezi majetnými a nemajetnými, kteří mezi sebou zápasí o mizející drobty ze stolu, zatímco se planetární zdroje chřadnoucí v důsledku klimatické krize neúprosně tenčí. Neustále memorované fráze amerických vlád o “řádu založeném na pravidlech”, o šíření demokratických hodnot a upevňování demokratických principů za vřelého souhlasu západních stenografických aparátů všude možně na světě narážejí na syrovou realitu rozvrácených a trvale destabilizovaných zemí, uprchlických krizí a ekonomického strádání způsobeného unilaterálními americkými sankcemi a rozsáhlou destrukcí v důsledku operací americké armády a speciálních jednotek.
Pokud hovoříme o hrozivé bilanci nekonečných amerických válek zahájených na širším Středním východě v reakci na teroristické útoky Al Káidy z 11. září 2001, jež americká vláda buď sama zahájila, anebo se jich účastnila podporou agresorů a interventů, spuštění a prohloubení robotické války dronů; či prostřednictvím výcviku, dodávek zbraní a financování proxy sil, máme na mysli zhruba 4,5 milionu mrtvých (14) - přímých a nepřímých obětí válečných zón v éře po 11. září 2001 - a desítky milionů osob vysídlených z domovů v důsledku válečných útrap v těchto konfliktních zónách. V září 2001 se Spojené státy staly cílem krvavé odvety za svou drábskou politiku na Blízkém východě oklešťující suverenitu tamních států, porušující a pošlapávající lidská práva, příkladně smrtícími sankcemi uvalenými na Irák a neochvějnou podporou izraelské okupace palestinských teritorií. Nyní se ale již nějaký čas zdá, jako by se zhoubné zámořské aktivity Washingtonu prováděné zejména v době následující po teroristických útocích z 11. září vracely domů jako bumerang. Všechna impéria si procházejí různými fázemi svého vývoje, od zlatého věku přes stagnaci k úpadku. Stručně řečeno, žádná říše neroste do nebe jako strom, aby nakonec uvolnila místo silnějším soupeřům, jak nás učí historie. To přirozeně platí i pro Spojené státy, jejichž kolaps je navzdory zdrcující globální vojenské převaze nevyhnutelný, ačkoli stále ještě neznáme cenu, již světové společenství bude muset za tento nezvratný proces zaplatit.
Americký novinář a držitel Pulitzerovy ceny Chris Hedges ve svém brilantním nekrologu americkému impériu The Empire Self-destructs (15) trefně popisuje začátek druhého Trumpova prezidentského mandátu, kdy miliardáři, křesťanští fašisté, podvodníci, psychopati a devianti, kteří ovládli Kongres, Bílý dům a soudy, kanibalizují státní aparát. Tyto rány, jež si sami způsobují a jež jsou charakteristické pro všechna upadající impéria, pak ochromí a zničí chapadla moci. A nakonec se impérium zhroutí jako domek z karet. Hedges cituje historika Alfreda McCoye, který předpovídá, že zánik Spojených států jako hlavní světové velmoci by mohl přijít mnohem rychleji, než si kdokoli dokáže představit. Podle McCoye je většina z impérií překvapivě křehká a postrádá přirozenou sílu národního státu. Pohled do jejich historie by nám měl připomenout, že i ty největší z nich jsou z různých příčin náchylné ke kolapsu.
Únor 2025, Hradec Králové
Poznámkový aparát:
1. Gilens Martin a Page Benjamin, Testing Theories of American Politics: Elites, Interest Groups, and Average Citizens, Cambridge University Press, 2014. Link: https://www.cambridge.org/core/journals/perspectives-on-politics/article/testing-theories-of-american-politics-elites-interest-groups-and-average-citizens/62327F513959D0A304D4893B382B992B
2. Kreps Daniel a Carter Jimmy, US is an Oligarchy With Unlimited Political Bribery, Rolling Stone, 31. července 2015. Link: https://www.rollingstone.com/politics/politics-news/jimmy-carter-u-s-is-an-oligarchy-with-unlimited-political-bribery-63262/
3. Ferguson Thomas, Golden Rule: The Investment Theory of Party Competition and the Logic of Money-Driven Political Systems, The University of Chicago Press ,1995. Link: https://press.uchicago.edu/ucp/books/book/chicago/G/bo3624792.html
4. Munger Michael, Reviewed Work: Golden Rule: The Investment Theory of Party Competition and the Logic of Money-Driven Political Systems. Independent Review ,1996. Link: https://www.jstor.org/stable/24560913
5. Zimmer Thomas, The US Senate Presents a Long-Term Threat to US Democracy, The Guardian, 24. ledna 2022. Link: https://www.theguardian.com/commentisfree/2022/jan/24/us-senate-v-liberal-democracy-the-battle-in-the-heart-of-washington-dc
6. Shapiro Robert, The Senate is Even More Anti-Democratic Than You Think, Washington Monthly, 12. dubna 2023. Link: https://washingtonmonthly.com/2023/04/12/the-senate-is-even-more-anti-democratic-than-you-think/
7. Petrocelli William, Voters in Wyoming Have 3.6 Times the Voting Power That I Have. It Is Time to End the Electoral College, The Huffington Post, 10. listopadu 2016. Link: https://www.huffpost.com/entry/its-time-to-end-the-electoral-college_b_12891764
8. Polychroniou C.J., Noam Chomsky: The Supreme Court is Wielding Illegitimate Authority in the US, Truthout, 20. května 2022. Link: https://truthout.org/articles/noam-chomsky-the-supreme-court-is-wielding-illegitimate-authority-in-the-us/
9. Zareian Ramin, Dissection of US Politics: A Conversation with Noam Chomsky, chomsky.info, 4. prosince 2019. Link: https://chomsky.info/20191204/
10. Mann Thomas a Ornstein Norman, Finding the Common Good in an Era Dysfunctional Governance, Brookings.edu, 26. dubna 2013. Link: https://www.brookings.edu/articles/finding-the-common-good-in-an-era-of-dysfunctional-governance/
11. Price Carter a Edwards Kathryn, Trends in Income From 1975 to 2018, Rand Corporation, 14. září 2020. Link: https://www.rand.org/pubs/working_papers/WRA516-1.html
12. Luther King jr. Martin, Beyond Vietnam: Speech at Riverside Church Meeting, New York, 4. dubna 1967. Link: https://web.mit.edu/21h.102/www/Primary%20source%20collections/Civil%20Rights/Beyond_Vietnam.htm
13. Clem Andrew, The Filipino Genocide, Historical Perspectives: Santa Clara University Undergraduate Journal of History, Series II, 2016. Link: https://scholarcommons.scu.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1138&context=historical-perspectives
14. Savell Stephanie, How Deaths Outlives War: The Reverberating Impact of the Post 9/11 Wars on Human Health, Watson Institute for International and Public Affairs, Brown University, 15. květen 2023. Link: https://watson.brown.edu/costsofwar/files/cow/imce/papers/2023/Indirect%20Deaths.pdf
15. Hedges Chris, The Empire Self-Destructs, The Chris Hedges Report, 7. února 2025. Link: https://chrishedges.substack.com/p/the-empire-self-destructs?utm_campaign=post&utm_medium=web
Diskuse