Oligarchie – česká, slovenská, americká, ruská, čínská, ukrajinská, izraelská...
10. 4. 2025 / Beno Trávníček Brodský
čas čtení
2 minuty
Zas
mě to myšlenkami zaneslo k teorii „domků z karet“ a pádu toho
„komunistického“ koncem 80. let min. století. Tehdejší
oligarchie byla skálopevně přesvědčená, že věci půjdou
přesně podle jejího scénáře a nikdy jinak!
Veškeré úvahy o
možných řešeních se vedly jen v rámci stanovené doktríny.
Například úvaha; že elektrikář, který je nedobrým
elektrikářem, když je zaměstnán státem, družstvem, drobnou
provozovnou..., by byl možná lepším, kdyby pracoval „na sebe“
a státu jen odváděl daň; byla zapovězena. Což pro minulý režim
bylo nejspíš zásadně smrtící. Pár šedesátých „květinových
let“, kdy to vypadalo, že by snad... bylo rozmetáno okupací
„přátel“ pod vedením vždy neomylného domku SSSR.
Obdobně můžeme
zkoušet popsat třeba budování a pád rakouskouherského domku
nebo domku Třetí říše. Postupy a přístupy se stále opakují -
narvat nahoru aspoň ještě jeeeeednu kartu, i když víme, že je
to totální risk, a že to celé díky tomu nejspíš dřív či
později spadne, až foukne z nějaké strany nebo se třeba zaklepe
zem. Proto, že je to zkrátka příliš chatrné.
Neumíme se dobře
zamyslet v jaké výšce naší stavby se aktuálně nacházíme,
zda, kam a jaké karty má smysl klást, jaká má co rizika. A už
vůbec nejsme schopni úvahy, zda stavíme správný domek na
správném místě. Jestli by třeba nebylo lépe o kus dál (v
závětří) postavit nový, pevnější, protože skromnější a
solidárnější - včas tak, aby bylo možné se do něho v klidu
přestěhovat a ne se za čas škrábat z trosek toho současného.
Náš nynější domek
- oligarchický způsob moci a vládnutí, kde občanský hlas je jen
snadno zneužitelnou zástěrkou - je spíš lidským štítem
agresivních oligarchů než čím jiným. A nejde jen o reálné
války. Jde o všechny kroky, které směřují k jejich nadvládě
nad plebsem (cca nad ústavní většinou). Smutné je, že onen
plebs je nakonec tím, kdo z donucení a bez relevantního odporu
vynáší vzhůru ony poslední „nařízené karty“, i když už
dobře ví, že je to k ničemu.
Je na nás, abychom se
rozhodli, jestli budeme jednou sami ležet v ruinách našeho domku
nebo se pokusíme vytvořit jiný – zkušenostně lepší. Nebude a
nemůže to být snadné, protože v tom současném nás
finančně-mocenská oligarchie bude držet silou podobně, jako to
dělala před minulým a zatím posledním pádem domku ta
bolševická.
1856
Diskuse