Proč se Trumpovi pravděpodobně nepodaří stát se “obráceným Nixonem“?

10. 4. 2025

Uvádějí možnost takzvaného „obráceného Nixonova“ manévru, jehož cílem je podpořit globální rovnováhu sil příznivější pro Ameriku. Může to však fungovat?

Prezident Richard Nixon v roce 1972 navštívil Čínu, a ukončil tak 25 let trvající zmrazení vztahů mezi Washingtonem a Pekingem. Stůl pro jeho diplomacii byl připraven již o několik let dříve krvavými potyčkami na čínsko-sovětské hranici v roce 1969. Tato roztržka mezi euroasijskými komunistickými giganty Nixonovi fakticky otevřela dveře.

Nixonův rozhodný tah na globální šachovnici se ukázal jako obrovská geopolitická rána Sovětům. Kreml se nyní musel potýkat s mocnými vojenskými bloky na své západní i východní hranici. A jak se ukázalo v 80. letech, kombinace technologické zdatnosti Ameriky a obrovských demografických zdrojů Číny a jejího hladu po modernizaci by pro již tak předlužený SSSR byla více než zneklidňující.

Dnešní svět je samozřejmě velmi odlišný, ale mohl by Trumpův pokus o sblížení s Kremlem přinést podobně ohromující proměnu světové politiky?

Takový výsledek je bohužel nepravděpodobný. Kromě vyhroceného antagonismu v americko-ruských vztazích působí ještě jeden důležitý faktor: široká a hluboká solidarita, která charakterizuje vztahy mezi Čínou a Ruskem.

Někteří západní experti charakterizují vazby, které spojují Peking a Moskvu, jako pouhý „sňatek z rozumu“ a naznačují, že hypotetický rozchod - podobný tomu, k němuž došlo v 60. letech 20. století - je nadále myslitelný. Neznamená to, že by ve vztazích chybělo napětí, ať už jde o otázky životního prostředí, jako je dravá těžba dřeva na Sibiři pro čínský trh, nebo o přetrvávající zahraničněpolitické otázky, jako je způsob jednání s Indií nebo Vietnamem. Koneckonců Pekingu se nelíbí, že Moskva prodává nesčetné množství výzbroje regionálním rivalům.

Navíc ani jedna strana není ochotna diskutovat o bolestivé historii čínsko-sovětského konfliktu. Mnozí poukazují na to, že mezi oběma zeměmi existuje zjevná mocenská asymetrie, která způsobila určitou nestabilitu.

Přesto je celkový obraz bilaterálních vztahů harmonický. Čínsko-ruský obchod v posledních letech zažívá rozmach. Obrovský čínský trh umožnil Rusku přesměrovat vývoz, který byl dříve určen pro Evropu, k čínským zákazníkům. To pro Peking znamenalo levnou energii a, což je ještě důležitější, sehrálo klíčovou roli při stabilizaci ruských financí uprostřed tvrdých sankcí, které byly na zemi uvaleny od roku 2022.

Neortodoxní diplomacie prezidenta Donalda Trumpa vyvolává poplašné zvony po celém světě, v neposlední řadě i ve Washingtonu D.C. Zatímco většina vnitropolitické elity je zděšena vyhlídkou na údajnou změnu orientace Ameriky na Rusko, zasvěcenci z administrativy naznačili ambiciózní plán, jak vrazit klín mezi Moskvu a Peking.

Uvádějí možnost takzvaného „obráceného Nixonova“ manévru, jehož cílem je podpořit globální rovnováhu sil příznivější pro Ameriku. Může to však fungovat?

Prezident Richard Nixon v roce 1972 slavně navštívil Čínu a ukončil tak 25 let trvající zmrazení vztahů mezi Washingtonem a Pekingem. Stůl pro jeho diplomacii byl připraven již o několik let dříve krvavými potyčkami na čínsko-sovětské hranici v roce 1969. Tato roztržka mezi euroasijskými komunistickými giganty Nixonovi fakticky otevřela dveře.

Nixonův rozhodný tah na globální šachovnici se ukázal jako obrovská geopolitická rána Sovětům. Kreml se nyní musel potýkat s mocnými vojenskými bloky na své západní i východní hranici. A jak se ukázalo v 80. letech, kombinace technologické zdatnosti Ameriky a obrovských demografických zdrojů Číny a jejího hladu po modernizaci by pro již tak předlužený SSSR byla více než zneklidňující.

Dnešní svět je samozřejmě velmi odlišný, ale mohl by Trumpův pokus o sblížení s Kremlem přinést podobně ohromující proměnu světové politiky?

Takový výsledek je bohužel nepravděpodobný. Kromě vyhroceného antagonismu v americko-ruských vztazích působí ještě jeden důležitý faktor: široká a hluboká solidarita, která charakterizuje vztahy mezi Čínou a Ruskem.

Někteří západní experti charakterizují vazby, které spojují Peking a Moskvu, jako pouhý „sňatek z rozumu“ a naznačují, že hypotetický rozchod - podobný tomu, k němuž došlo v 60. letech 20. století - je nadále myslitelný. Neznamená to, že by ve vztazích chybělo napětí, ať už jde o otázky životního prostředí, jako je dravá těžba dřeva na Sibiři pro čínský trh, nebo o přetrvávající zahraničněpolitické otázky, jako je způsob jednání s Indií nebo Vietnamem. Koneckonců Pekingu se nelíbí, že Moskva prodává nesčetné množství výzbroje čínským regionálním rivalům.

Navíc ani jedna strana není ochotna diskutovat o bolestivé historii čínsko-sovětského konfliktu. Mnozí poukazují na to, že mezi oběma zeměmi existuje zjevná mocenská asymetrie, která způsobila určitou nestabilitu.

Přesto je celkový obraz bilaterálních vztahů harmonický. Čínsko-ruský obchod v posledních letech zažívá rozmach. Obrovský čínský trh umožnil Rusku přesměrovat vývoz, který byl dříve určen pro Evropu, k čínským zákazníkům. To pro Peking znamenalo levnou energii a, což je ještě důležitější, sehrálo klíčovou roli při stabilizaci ruských financí uprostřed tvrdých sankcí, které byly na zemi uvaleny od roku 2022.

Peking udělal pro Kreml mnohem více než jen stabilizaci ruských financí a zaplnění velkých spotřebitelských trhů. Zásadní je, že poskytl jak klíčové komponenty pro ruskou válečnou mašinérii, tak včasnou logistickou pomoc.

Zdá se, že čínské bagry se ukázaly jako docela důležité při budování ruské „Surovikinovy linie“, která rozhodujícím způsobem porazila ukrajinskou ofenzívu v létě 2023, jejímž cílem bylo dosáhnout Azovského moře. Stejně tak je důležité, že pekingští představitelé a experti poskytovali nepřetržitý proud prohlášení, která obecně podporovala Kreml v jeho boji proti Západu.

A přestože Čína odmítla poslat na Ukrajinu smrtící zbraně, natož vojáky, pokračovala v pravidelných společných vojenských cvičeních s Ruskem, která nyní běžně zahrnují strategické i nepravidelné síly. V říjnu 2024 se čínské a ruské síly pobřežní stráže spojily, aby poprvé v historii společně hlídkovaly v Beringově průlivu - v blízkosti pobřeží Aljašky. Arktida tvoří arénu multidoménového partnerství mezi Čínou a Ruskem, v němž se jejich zájmy poměrně dobře shodují. Stručně řečeno, Čína usiluje o přírodní zdroje, zatímco Rusko nutně potřebuje kapitál i technické znalosti k urychlení rozvoje dálného severu.

Pozoruhodné je, že čínsko-ruské vojenské partnerství nyní někdy zahrnuje i třetí země, jako je Írán. Čínská akademická analýza z roku 2024 navíc naznačuje, že tlak „námořní hegemonie USA“ lze pociťovat současně v Černém i Jihočínském moři, což naznačuje skutečně společný strategický pohled.

Mnohé výše naznačené oblasti spolupráce naznačují hluboce zakořeněné pouto mezi Čínou a Ruskem, které nebude snadné přerušit. To vyvolává zásadní pochybnosti o životaschopnosti takzvaného „obráceného Nixonova“ manévru.

Přesto stále existují pádné důvody, proč usilovat o zlepšení vztahů mezi Washingtonem a Moskvou. V první řadě je to humanitární nutnost zastavit strašné krveprolití na Ukrajině.

Za druhé, nejlepším způsobem, jak zmírnit nebezpečí jaderné války a omezit šíření jaderných zbraní, je oživit kontrolu zbrojení zlepšením vztahů mezi předními jadernými státy. Zlepšení vztahů s Kremlem by mohlo přinést strategické dividendy ve vztahu k dalším problematickým státům, jako je Severní Korea a Írán.

V neposlední řadě lze předpokládat, že sebevědomější Rusko bude o něco méně zavázáno Číně, a tudíž méně ochotno sdílet „korunovační klenoty“ ruské vojenské technologie. To zahrnuje citlivou oblast jaderných ponorek a vývoje jaderných zbraní.

 

Celý text v angličtině ZDE