Kasia Wlaszczyk: 21. dubna mě Německo deportuje - občanku EU, která nebyla odsouzena za žádný trestný čin - za to, že jsem se postavila na stranu Palestiny
9. 4. 2025
Čtyři z nás obdrželi od německého státu dopisy s výzvou k opuštění země, nebo k vyhoštění. Je to děsivá ukázka toho, jak Německo propadá ultrapravici
V prvním lednovém týdnu jsem obdržela dopis z berlínského imigračního úřadu, ve kterém mi bylo oznámeno, že jsem ztratila právo na volný pohyb v Německu kvůli obviněním souvisejícím s mým zapojením do propalestinského hnutí. Jelikož jsem polská občanka žijící v Berlíně, věděla jsem, že deportace občana EU z jiné země EU je prakticky nemožná. Obrátila jsem se na právníka a vzhledem k tomu, že příkaz nebyl nijak zásadně právně odůvodněn, podali jsme proti němu žalobu, po níž jsem o věci příliš nepřemýšlela.
Později jsem zjistila, že stejné dopisy obdrželi i další tři lidé aktivní v palestinském hnutí v Berlíně: Roberta Murrayová, Shane O'Brien a Cooper Longbottom. Murrayová a O'Brien jsou irské národnosti, Longbottom je Američan. Pochopili jsme to jako další zastrašovací taktiku státu, který rovněž násilně potlačuje protesty a zatýká aktivisty, a očekávali jsme dlouhý a ponurý, ale vůbec ne naléhavý proces boje proti našim příkazům k deportaci.
Pak na začátku března každý z našich právníků obdržel naším jménem další dopis, v němž se oznamovalo, že nám má být poskytnuta lhůta do 21. dubna na dobrovolné opuštění země, jinak budeme násilně vyhoštěni.
V dopisech jsou uvedena obvinění vyplývající z naší účasti na protestech proti probíhající genocidě v Gaze. Žádné z obvinění zatím nevedlo k soudnímu jednání, přesto se v dopisech o deportaci uvádí, že ohrožujeme veřejný pořádek a národní bezpečnost. K tomuto rozhodnutí neproběhl žádný právní proces a nikdo z nás nemá záznam v trestním rejstříku. Argumentace v dopisech pokračuje vágními a nepodloženými obviněními z „antisemitismu“ a podpory „teroristických organizací“ - s odkazem na Hamás - i jeho údajných „krycích organizací v Německu a Evropě“.
Nejedná se o první případ, kdy Německo zneužívá migrační právo. Od října 2023 německý Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky protiprávně zmrazil vyřizování všech žadatelů o azyl z Gazy. A 16. dubna 2025 bude spolkový správní soud v Německu údajně rozhodovat o případu, který by mohl být precedentem pro německý stát, aby zvýšil deportace žadatelů o azyl do Řecka.
Tato extrémní opatření nejsou náhlým posunem nebo výhradně okrajovým pravicovým postojem. Jsou výsledkem více než rok trvající kampaně liberální koalice Ampel - Sociálnědemokratické strany (SPD), Svobodné demokratické strany (FDP) a Zelených - a německých médií, která vyzývá k masovým deportacím, jež jsou všeobecně považovány za reakci na sílící propalestinské hnutí a jsou zaměřeny převážně na arabské a muslimské obyvatelstvo Německa.
V listopadu 2024 vystoupila na pódium Bundestagu místopředsedkyně parlamentní frakce Alternativy pro Německo (AfD) Beatrix von Storchová, vnučka Hitlerova ministra financí, aby aplaudovala přijetí rezoluce s názvem Nikdy více je teď: ochrana, zachování a posílení židovského života v Německu, kterou vypracovaly Křesťanskodemokratická unie Německa/Křesťanskosociální unie v Bavorsku (CDU/CSU), SPD, FDP a strana Zelených. Extaticky prohlásila, že nová rezoluce o antisemitismu čerpá svůj obsah z postoje její strany.
Rezoluce, která přejímá kontroverzní definici antisemitismu podle Mezinárodní aliance pro připomínání holocaustu (IHRA), označuje za dva hlavní zdroje antisemitismu v Německu imigraci z Blízkého východu a severní Afriky a „antiimperialistickou levici“. Bez nové legislativy nařizuje státu a veřejným institucím, aby maximálně uplatňovaly výkonné pravomoci, což vede k masivnímu potlačování všech forem propalestinských projevů a akcí. Mezi navrhované metody patří přísná kontrola veškerého kulturního a akademického financování, prověřování všech kandidátů na místa vysokoškolských učitelů, bezprecedentní rozšíření disciplinárních opatření napříč univerzitami a v neposlední řadě využití migračního práva.
Řečeno důraznými slovy von Storchové, „poslat muslimské antisemity zpět domů na palubě letadla. Tschüss und nicht auf wiedersehen! [Sbohem a nikdy více!]“.
V příkazu k mé deportaci, stejně jako u dalších dvou občanů EU, se jako důvod naší deportace otevřeně uvádí německý Staatsräson (myšlenka, že bezpečnost Izraele je součástí státního důvodu neboli důvodu existence Německa): „Je v nemalém zájmu společnosti a státu, aby tento Staatsräson byl vždy uveden v život a aby nikdy - ani doma, ani v zahraničí - nevznikly pochybnosti, že na spolkovém území jsou dokonce tolerovány protichůdné proudy“. Ze Staatsräsonu, který nikdy nebyl skutečným pokusem o odčinění německé minulosti, se nyní stal způsob, jak ospravedlnit časově neomezené pozastavení právního řádu a neomezený výkon výkonné moci.
Murray, O'Brien, Longbottom a já jsme zveřejnili své případy, abychom se tomuto zastrašování bránili. Každý z našich právníků podal žalobu proti naší deportaci a nyní podáváme návrh na předběžné opatření proti termínu 21. dubna. Vzhledem k tomu, že naše příkazy k deportaci jsou zkouškou, kolik dalších represí může státu projít, je těžké odhadnout, jaký verdikt můžeme očekávat.
Víme však, že mobilizovat se proti probíhající genocidě a za svobodnou Palestinu není trestné, ale naléhavě nutné. Tíživá situace palestinského lidu by měla být dostatečným důvodem k tomu, abychom se za něj solidárně postavili. Odmítám myšlenku, že solidarita je založena na strachu, že se něco podobného jednou stane i nám.
Ať už jsou tyto akce jakkoli vážným precedentem, nemůžeme a nenecháme se jimi vyvést z míry a prosíme ostatní, aby se nenechali odradit. Izraelská genocidní kampaň v Gaze se denně stupňuje. My čtyři z Berlína jsme neochvějně solidární s palestinským lidem a jeho bojem za osvobození.
Diskuse