Než se pustíme do seznamu, stojí za to se zastavit u hlubší kulturní nálady. Amerika je dnes zemí vyčerpaných kmenů. Meritokracie zanechala široké vrstvy pracujících a střední třídy v pocitu ponížení. Vzdělané elity často vyzařují pohrdání vůči těm, kdo nesdílejí jejich kosmopolitní hodnoty. Staré občanské přesvědčení – že politika je společný projekt – erodovalo. Do tohoto vakua vstupuje muž, který nabízí sounáležitost, drama a pomstu. To je emoční půda, na níž mohou Ecovy znaky rašit.

Kult tradice. Trumpovo „Make America Great Again“ není jen volební slogan; je to morální světonázor. Svým příznivcům říká, že budoucnost je děsivá a minulost byla lepší. Umisťuje moudrost do mýtické Ameriky – silných otců, poslušných dětí, hrdých továren – a současnost líčí jako zradu tohoto posvátného řádu.

Odmítnutí modernismu. Eco varoval, že fašismus nenávidí racionální, osvícenské myšlení. Trumpovo hnutí povyšuje instinkt nad odbornost. Ať už jde o klimatickou vědu, pandemickou připravenost či ústavní právo, experti jsou „elity“ a elity jsou podezřelé. To je emocionálně uspokojující, ale občansky rozkladné.

Akce pro akci samotnou. Trump se vyžívá v představení moci – exekutivní nařízení uváděná jako televizní cliffhangery, dramatická odvolání, vojenské nasazení proti domácím protestům. Vzkaz zní: přemýšlení je slabost; pouze čin dokazuje sílu.

Nesouhlas je zrada. Zdravá republika považuje opozici za legitimní. Trump ji považuje za zradu. Novináři jsou „nepřátelé lidu“. Soudci, kteří rozhodnou proti němu, jsou „zkorumpovaní“. V Ecově terminologii je to klasický krok k autoritářství.

Strach z odlišnosti. Imigrace je opět ústřední posedlostí. Politiky směřující k masovým deportacím či zákazům určitých studentských skupin se ospravedlňují nejen jako prosazování práva, ale jako otázka národního přežití. Odlišnost se mění v hrozbu.

Selektivní populismus. Snad nejvýraznější rys. Trump tvrdí, že mluví za „skutečnou Ameriku“, své příznivce označuje za jediný pravý lid a všechny ostatní za uzurpátory. Demokracii tak zužuje na kult osobnosti.

Mohli bychom pokračovat – Eco zmiňuje pohrdání slabými, posedlost spiknutími, zjednodušenou  mluvu, „newspeak“. Všechny tyto ozvěny nacházíme v Trumpově druhém období.

Nejde jen o Trumpa. Jde o nás ostatní. Ecovy znaky jsou příznaky společnosti, která ztratila víru ve vlastní liberální návyky – umírněnost, pluralismus, sebekontrolu. Trumpovo hnutí se živí ponížením, ale ponížení vyrůstá z kultury, která milionům občanů nenabídla smysl. Pokud demokraté odpovídají čistým pohrdáním, jen připravují půdu pro totéž.

Eco nám dal kontrolní seznam varovných světel. Čím jasněji blikají ve Washingtonu, tím naléhavěji musíme pečovat o hlubší strukturovanost americké společnosti – aby jeden muž a jeho teatrálnost nemohli tak snadno unést duši demokracie.