Když volební urny plní Kreml, část II.

2. 10. 2025 / Milan Čech

 

Úvodem

Když jsem napsal článek o tom, že uznat výsledky voleb ovlivněných Ruskem vedenou hybridní válkou za platné je sebevraždou demokracie a obdobou situace v Německu roku 1933, setkalo se to s nevolí. Svět, ač bohatší o prožitou zkušenost vzestupu předchozího fašismu, jako by toužil identicky bez reakce ne-čelit stejným mentálním důvodům (propagandistické válce o mozky lidí), které tuto etapu přinesly. Jako by chtěl projít stejnou trajektorií a stejnými etapami znovu, včetně závěrečné katarze světové války. A tak ti, kteří jsou si těchto paralel vědomi, musí být zadupáni, aby k tomuto „přirozenému běhu událostí“ mohlo dojít. Autor se naopak domnívá, že lidstvo se má poučit a alespoň vyzkoušet novou variantu se vzdorem – zopakovat předchozí fašistickou smyčku je poměrně tupé a nestojí to za další miliony mrtvých.

Vize budoucí absurdity

Jednou si budou lidé klepat na hlavu a říkat: „Takže existovala doba, kdy zde byla svoboda a demokracie, ale ty byly napadeny konkurenčními totalitami tak, že ovládly rozhodování většiny ve volbách a tím se ta demokracie postupně proměnila v totalitní a autoritářský mafiánský stát? Obyvatelé to mohli dokonce sledovat téměř dokonané v sousedních zemích (Slovensku a Maďarsku) a přesto k tomu došlo i zde, protože většině v demokracii žijící přišlo špatné na tu nepřátelskou psychologickou operaci reagovat zneplatněním té cinknuté soutěže o volební hlasy. Přáli si výsledky uznat a pokračovat v té protototalitní trajektorii, Ruskem vytvořené a dirigované.”

Identicky si my ťukáme na čelo u předchozího vzestupu fašismu, který ne internetem, ale předchozími „novinkami masové manipulace“ ovládnul slabší kusy společnosti a nasměroval je na totalitní dráhu před 90 lety. Dnes je to internet a dnes jsme těmi idioty, co dopustí zničení humánní civilizace, my sami. Je trapné opakovat stejné chyby jako v roce 33, nechat znovu oligarchický fašismus vyvolených psychopatů a sociopatů povstat. Je trapné napadat ty, kdo řešení mají, a sám žádné nemít a jen se tvářit, že to, co se děje, se neděje, a tentokrát to skončí jinak.

Rakovina, popírání a vlastizrada

I když je evidentní, že staré postupy obrany demokracie nefungovaly a nefungují ani ve starém prostředí, natož v tom novém, internetovém informačním boji, je pro většinu lidí nemožné přijmout realitu vymykající se jejich osobnímu paradigmatu a přijmout z ní racionální východisko. U mnohých je za tím osobní narcismus a lpění na svých představách, u jiných je to kolektivní obdoba faktu, že máme jako kolektivní entita rakovinu a naší reakcí je popírání této nepříjemné pravdy. Mnoho lidí prostě nechce žít v nepříjemné pravdě, že Rusko fatálně ovlivňuje naše svobodné volby a řítíme se pod jeho neregulovaným vlivem do totalitní pasti. Proč? Protože spousta vlastizrádných politických subjektů je ochotná s Ruskem kolaborovat (nebo byli za tímto účelem přímo vytvořeni), jen když to budou oni, kdo bude demokracii rozebírat, jelikož i to jim dočasně hodí nějaký rubl a moc, než budou jako ostatní lokajové Ruska odhozeni či popraveni, když už nebudou potřeba. Ruský režim nezná vděk, jen používá všechno a všechny.

Kritici předchozího článku o nutnosti NSS volby zrušit byli ale patrně postiženi nějakou mentální impotencí, protože nic konkrétního, čím by správnost dané úvahy vyvrátili, nepřednesli. Nikdo vlastně nezpochybňoval, že by Rusko skutečně na našem území působilo a že by neexistoval jeho vliv na vytvoření dezolátské populace slepě plnící jeho zadání při rozkladu demokracie. Nikdo nezpochybňoval, že existuje hodně politických subjektů napojených na ruské narativy a symbioticky měnící výkon politické funkce proruským směrem za další ruskou internetovou podporu – a to na sítích, kde dnes většina lidí sbírá většinu informací.

Zdá se tedy, že je všeobecná shoda na tom, že Rusové a další skutečně ovlivňují volební proces a že by volby bez jejich vlivu měly zcela jiné výsledky. Minimálně tři opoziční politické subjekty jsou tak málo nad 5 %, že je zcela jisté, že by bez ruské internetové psychologické války tuto hranici nepřekročily. Výsledek voleb a směřování státu je tedy zcela evidentně dílem ruské hybridní války a ne dílem demokratických ústavních procesů.

Znásilňování Demokracie

Omlouvám se za ten příměr, ale smíření s takovou situací připomíná rodiče, kteří posílají své dítě do školky, i když vědí, že ho tam každý den znásilňuje pedofilní ředitel. Identicky je totiž znásilňován demokratický systém a demokratická soutěž ze strany stejně odporného, násilnického a totalitního Ruska, které jen v tomto století má na rukou statisíce zavražděných jen proto, že jeho KGB oligarchové musí nějak upevňovat své vnitřní pozice.

Stejně amorální a zvrhlé je posílat dítě do takové školky, protože už jsme si tak nějak zvykli, že tam je znásilňováno, a pokládáme to za normální věc, s kterou se nedá nic moc dělat (protože pan ředitel má právo si svobodně užít dle svého gusta, a Rusko má tak nějak právo zasahovat do našich volebních procesů a měnit náš společenský systém na svůj). Stejně zrůdné na kolektivní úrovni je, když vidíme, že vraždící obludná oligarchická diktatura znásilňuje demokratické volební procesy v této zemi, aby nastolovala postupně stejně odpornou totalitu, ale už jsme si na to zvykli a myslíme si, že něco s tím dělat by bylo vlastně nesprávné a hlavně náročné a nepohodlné. Hrozivou mentální úroveň současné populace si uvědomíme, když vidíme, kolik mentálních imbecilů je ochotných předat takto demokracii brutální totalitní zemi, protože změnit názor je pro jejich narcistická či jinak postižená ega nemožná věc. A to už jim hned za hranicemi demonstrují obyvatelé země, která stejnému tlaku podlehla o něco dříve a nechala se ovládnout Ficem (po políbení ruského internetového prstenu moci) a dostala se tak opět do područí mafiánských klanů na jeho pozadí, se všemi sociálními, ekonomickými, demokratickými a bezpečnostními důsledky z toho plynoucími.

Vypořádání s Kritiky

Pár k autorovi standardně vyšinutých diskutujících kritizovalo předchozí článek, a bylo by správné se s jejich námitkami vypořádat. Převážně to byli lidé, kteří nás před válkou na Ukrajině soudružsky přesvědčovali, že Rusko nezaútočí a že Západem podsouvaná imaginární válka je jen dílem zlotřilého Západu, který chce nebohé mírové Rusko ovládnout. Podle nich se jim to ale nemělo podařit, protože milý, hodný a rozumný soudruh Putin dokáže tlaku Západu odolat a zachová tak mír pro nás pro všechny. A protože tito lidé vždy bez přemýšlení věděli, že máme žít se Sovětským svazem a jeho narativy na věčné časy, a pochopili, že Rusko je pokračováním imperialistického Sovětského svazu, hodí se pro ně výraz soudruzi z dob, kdy heslo o věčném čase bez přemýšlení vzniklo jako norma chování. Norma, která je dnes násobně silnější a početnější než za nejtužšího komunismu. A tak soudruzi za všech okolností vždy a všude napadají narativy demokratického Západu, aby uvolnili cestu pro ty ruské. Snad se nebudou za toto označení v textu čertit.

Námitka o Svobodě a Zrušení Demokracie: Jeden soudruh namítnul, že volební proces má být tak otevřený a svobodný, že i kdyby demokracii zrušil, má to tak být. Tento soudruh zapomněl, že ta část populace, která o svůj mozek v psychologické ruské válce nepřišla, má ústavní právo na demokratický režim a může bojovat všemi prostředky, včetně násilných, proti těm, kteří budou směřovat k dalšímu režimu s gulagy a koncentráky, ke kterým na této trajektorii nakonec vždy dojde.

Námitka o Míru: Dále tento soudruh nastínil, že myšlenka, že Rusko má být na Ukrajině poraženo, aby se zabránilo jeho dalším útočným válkám, je špatná. Asi se mír lépe tvoří tím, že agresora odměníme za jeho vraždění a okupaci, protože to ho z nějakého mystického důvodu připraví o motivaci stejně postupovat i nadále, když předtím byl odměněn. Geniální myšlenka, soudruhu.

Námitka o Kremlofobii: Druhý soudruh identicky jako kdysi říkal, že autor článku trpí kremlofobií, tedy strachem z něčeho iracionálního. Desetitisíce zavražděných Ukrajinců a statisíce občanů samotného Ruska patrně nejsou mrtvé, neměl je totiž kdo zabít, z Ruska netřeba mít strach, jak už bylo řečeno před válkou – Rusko je mírové a dobré. To, že nás chtějí ve státem řízené TV každý den zničit jadernými hřiby a dávají nás na seznam nepřátel k likvidaci, není nenávistí, ale projevem soudružské otcovské lásky. Pokud tvrzením pravdivých skutečností se autor stává kremlofobem, pak podobné iracionální soudružské monstrum, pro které je realita již ničím, je UltraPravdoFobem. Na tomto případě je ale vhodné si ukázat, jak iracionálním, nerozumovým zvířetem se člověk opět stává. Máme zde statisíce mrtvých ze strany odporného násilného totalitního režimu, máme zde hybridní válku, která proměnila miliony občanů v demokratických zemích v nešťastné mentální trosky nenávidící vlastní systém, a když tento stav ukážetete, s popisem zlomků reálné ruské činnosti, v jejich hlavách jste jen iracionální zbloudilec, co hodné Rusko neprávem negativně hodnotí a má z něj iracionální strach. Někteří lidé evidentně potřebují, aby vraždění a znásilňování viděli na sobě a svých blízkých, i když patrně i to by vedlo k horečné mozkové činnosti vysvětlující, že i za tím stojí proradný Západ.

Námitka o Konspiraci: Třetí soudruh kritizoval “hloupé konspirační spekulace o opozici.“ Zatímco existují celé organizace, které sledují a monitorují, že existují české politické projekty, které symbioticky fungují s ruskými uměle vytvořenými prolhanými konspiračními narativy, je toto evidentní napojení soudruhy považováno za konspiraci. Přitom ty uměle vytvořené ruské lži sloužící k rozvratu demokracie jsou těmito soudruhy považovány za nevinné pluralitní alternativy, kterým nemá být bráněno v mediálním prostoru.

Sebevražedný kolaps a evoluční důvod

Celkově lze konstatovat, že nenávist k současné vládě ovládla mozky mnoha lidí tak, že nejsou schopni z této nenávisti vystoupit a stejně jako kdysi budou milovat klidně virtuálního, reálně neexistujícího Hitlera (0 a 1 v trollí továrně), jen když to této vládě řádně natře. Tento zcela dětinský, emočně nevyzrálý negativní, sebevražedný a iracionální postoj, ve kterém dětinští soudruzi fatálně nenávidí někoho, kdo jim na písku zničil jejich mentální bábovičku, a tak si přejí, aby celé pískoviště i s oním nepřítelem (ale i jím samým) srovnal se zemí výbuch Kinžalu jako obdobná hřiště na Ukrajině. Toto je běžnou ukázkou toho, v jakém mentálním stavu končí produkty ruské psychologické války.

---

...jen na okraj

Současná situace, kdy nikdo nechce reagovat na katastrofální stav, kdy se demokracie hroutí pod tolerovanou hybridní válkou, je tak absurdní, že musí existovat nějaký hlubinný důvod proto, aby se svět vyvíjel právě takto. Autor se domnívá, že ve světě provázaném na kolektivně psychologické úrovni hlouběji, než si všichni dokážeme představit, je v jisté fázi vývoje civilizace „zapnut“ Sebedestrukční společenský mód. Když je civilizace nerovnovážná (a tato je nerovnovážná na mnoha úrovních a směřuje například k planetární ekologické sebevraždě), zapne vnitřní mechanismy, které ji zlikvidují ještě dřív, než budou její negativní trajektorie plně dokončeny, aby další osud lidstva byl ještě otevřený. Tedy taková civilizace přestane vnímat cestu k nápravě a řešení a začne fanaticky napadat vše, co by čas této civilizace mohlo prodloužit. Pak autora kritizující soudruzi jsou přirozenými herci tohoto vesmírného divadla a autor je chybou, tomuto evolučnímu principu vzdorující troskou, která této pojistce lidstva brání dokončit své dílo zkázy. Omlouvám se tedy, že tomuto zřejmě odvěkému principu vzdoruji a nabízím ve svých textech řešení, která by zabránila zhroucení do totalitního kolapsu a další brutální světové války.

Náprava, kterou musí převzít Soud

Vláda nedokázala ochránit demokracii novými technickými prostředky jako reakcí na nová technická ohrožení, která jsou hlavní součástí hybridní války, pravděpodobně nejen proto, že se náročným úkolům vyhýbá, ale i proto, že věděla, že by tím méně lidí volilo ji samotnou. Z politiky se ochrana ústavnosti tedy čekat nedá. Proto musí přijít soud, který právě toto má v popisu práce a musí boj ze strany politiků zastoupit a explicitně určit, že v tomto stavu je politická soutěž nespravedlivá a ústavně konfliktní a musí být přijata taková opatření, aby skutečná soutěž politických názorů byla obnovena.

---

...toto prosím chápejte jako hyperbolu ukazující absurditu současné situace

Ústava vlastně musí být v každém případě změněna, aby reagovala na realitu. Buď musí být odstraněno tvrzení, že na demokracii mají občané ústavní právo a nárok, a tedy že většina (i většina vytvořená psychologickou operací totalitních zemí) může klidně odhlasovat její zrušení, anebo musí být odstraněno jiné ústavní právo, ve kterém mohou volit i ti, kteří chtějí demokracii zrušit a aktivně za pomoci lží tuto propagandu významnou měrou šíří. Z logiky věci totiž nelze mít obojí naráz, protože v okamžiku, kdy psychologickou válkou protototalitně proměnění voliči překročí polovinu těch ochotných jít k volbám, demokracie končí.

Druhá nutnost změny zákonů vyplývá z toho, že ruská či jiná protototalitní strana v obrovské a masivní míře používá lež a s ní spojené negativní emoce (silnější než pozitivní). Zatímco pravda je systematicky potlačována, souboj mezi lží a pravdou je nerovný a pomalu, erozivně odebírá z myslícího tábora člověka za člověkem. Buď je třeba brutální lživou zahraniční protototalitní kampaň nějak omezit a svázat jí pravidly, kterým podléhá demokratická a státní část spektra, anebo je třeba uvolnit lež tak, aby i stát, vláda a další mohli lhát a hanět své odpůrce zcela libovolně a za pomoci podvědomě atraktivních lží, aby upoutali pozoronost válkou vytvořených zombie, konzumujících již jen negativní emoce. 

Zdá se tedy, že první varianta je v rámci spravedlivé soutěže lepší, protože důsledky druhého by byly nedozírné, i když žít v takovém světě by bylo zábavnější než když tuto formu používá jen jedna strana.

---

Pro politiky je výhodnější tento boj nevést a moc na jeho nutnost neupozorňovat, což si pak méně v obraze žijící lidé vysvětlují tak, že ten problém není tak velký. Vidláci toto vakuum vítající a podporující se v něm cítí dobře a silně už opět vyhlašují, jak nám po volbách zakroutí krkem a vyvedou z demokratických uskupení.

Ano tento článek je jiný, autorův problém poměrně často je, že některé texty píše roky před tím, než by jejich existence byla pod tlakem událostí společensky přijatelná. Ale někdo začít musí a některé myšlenky by se měly postupně etablovat, i když současný vývoj je tak rychlý, že bude pravděpodobně pozdě než situace v které jsme dostatečnému počtu jedinců dojde. Lidé musí také konečně pochopit, že roky ztracené pod vládou proruských kolaborantů, zvolených díky neférové hybridní válce, mohou mít fatální důsledky na náš život a bezpečnost. Pokud i ten další souboj s proruskou oligarchií zvrátíme opět na demokratickou stranu, musíme současně nezbytně i pochopit, že takto to donekonečna nepůjde.Za čtyři roky trvání proruské vlády se může svět propadnout do nepředstavitelné destabilizace. Během tak krátké doby dokáže například vzniknout generativní AI a svět se promění tak, jak si nikdo nedokáže představit. Není čas na experimenty a na to, abychom se učili demokracii chybou a jejími fatálními důsledky.  Je třeba se evolučně vyvinout a podobným etapám bránit předem. I tak budeme mít dost problémů s nástupem AI, s ekologií a dalšími vnitřními dluhy. Je totiž daleko snazší demokracii udržet bez ruského vlivu, než se snažit tento vliv opakovaně porážet v absurdním nic nepřinášejícím boji iracionality a racionality, protože každým takovým cyklem se posouváme k bodu, kdy tu další iracionalitu již neporazíme. Totalita se na rozdíl od nás učí a vyvíjí svůj plán na odstranění protivníka. O kolik rychleji byly plány z Maďarska provedeny na Slovensku? Materiál plný např. odstraňování České televize a rozhlasu již někde leží v centrále ANO a dalších subjektů a čekají na spuštění.

Doufám tedy, že se nějaký právník ujme nevděčného pokusu o zneplatnění voleb u NSS, a když ne nikdo jiný, právě soud nám řekne, že už jsme dávno za hranicí spravedlivé volební soutěže a že očekává konkrétní kroky a nápravu. 

Opakuji: Podnět k NSS by měl být podán bez ohledu na konkrétní volební výsledek. Uznání neférovosti a ústavní konfliktnosti této soutěže je paradoxně důležitější než to, kdo bude nyní zvolen.

Jaký bude pravděpodobný výsledek letošních voleb?

S největší pravděpodobností se opozičním proruským stranám, na které nikdy nemíří ruské hnojomety a které zůstávají psychologickou válkou nedotčeny, podaří získat dostatečnou většinu. Negativní emoce prostě mají větší hormonální vliv a více nás krátkodobě „uspokojují“ – proto lži fungují lépe.

Hra na rozdělení proruských kolaborantů – na ty hlasité a nenápadné – se Zemanovi s Babišem podaří. Proruský blok byl touto hereckou etudou sice chvilkově rozdělen, ale následně početně posílen. Babiš utvoří vládu v rámci velké směny benefitů s těmito stranami i proto, že budou bránit jeho stíhání (což demokratické strany, včetně ODS, nemohou bez naprosté diskreditace nabídnout).

Nejen hlasití, ale i dosud celkem nenápadní proruští kolaboranti nastoupí na Ficovsko-Orbánovskou cestu nejen doma, ale Evropsky posíleni začnou již naprosto reálně a tvrdě rozkládat Evropskou unii. To je v době, kdy musí Evropa extrémně vojensky a jinak posílit, fatální selhání.

Dál psát není třeba: část dezolátské Evropy se stane loutkou protofašistických sil ovládajících mezinárodní mediální prostor. Mnoho schopných lidí z této proruské části Evropy odejde do ještě vzdorujícího zbytku, s masivními ekonomickými důsledky. Protofašismus a následně fašismus ekonomicky, sociálně ani jinak fungovat nebudou a různé fašistické formy společnosti začnou parazitovat jedna na druhé. Globální válka se stane nevyhnutelnou. Česká republika je sice v tomto procesu marginální hráč, ale o tomto víkendu se dobrovolně staneme střípkem mozaiky dalšího světového fašistického vzestupu.

Je odporným nevděkem všem, co za demokracii a vzdor totalitám umírali a umírají, se vydat té nejnebezpečnější současné světové totalitě bez vzdoru a s otevřenou náručí, zatímco statisíce Ukrajinců a dobrovolníků z celého světa jí právě teď vzdorují v zákopech. Ne volební výsledek, ale mentální stav národa, který si tuto porobu sám vybral, je větším mentálním pádem než Únor 1948. My už totiž máme vědět, kam tahle cesta vede.