BBC: Izrael dál páchá v Gaze šokující válečné zločiny

27. 5. 2026

čas čtení 12 minut
Moderátorka, pořad  World at One, BBC Radio Four, středa 27. května 2026, 13 hodin: Izraelský letecký útok na Gazu zabil velitele vojenského křídla Hamásu, Mohammeda Odeha. Jen o pár dní dříve se totéž stalo jeho předchůdci. Jsme nyní sedm měsíců v příměří v Gaze a pět měsíců od doby, kdy měla začít druhá fáze mírového procesu. A přesto se toho moc nemění. Je s námi korespondentka BBC pro Blízký východ Yolande Nell. Yolande, jak významná je smrt velitele Hamásu?

Repúortérka: Myslím, že Izrael tím chce vyslat silný signál. Mohammed Odeh byl zabit spolu se svou ženou a dvěma syny při izraelském útoku na bytový dům včera v noci. Izrael uvedl, že byl strůjcem smrtících útoků ze 7. října 2023, které samozřejmě vyvolaly válku v Gaze, a že v té době měl na starosti zpravodajskou službu Hamásu. V posledních dnech byl právě zvolen do čela ozbrojeného křídla Hamásu poté, co Izrael před necelými dvěma týdny zabil jeho předchůdce, Izz al-Din al-Haddada. K tomu všemu se Hamas oficiálně nevyjádřil, ale vydala prohlášení rodina zesnulého a jeden z nezávislých novinářů, který s námi v Gaze spolupracoval, byl před chvílí na pohřbu těchto čtyř členů jedné rodiny. Viděli jste, že Mohammed Odeh byl pohřben spolu s jedním ze svých synů. Všichni byli zahaleni do zelených vlajek Hamásu, ale on a jeho synové měli přes hruď přehozenou zbraň.

Moderátorka: Údajně platí příměří. Kolik bojů se odehrává každý den?

Reportérka: Podle vysokého představitele pro Gazu v mírové radě vedené USA, Nikolaje Mladenova, s nímž jsme jako novináři mluvili tady v Jeruzalémě před krátkou dobou, možná před pár týdny, řekl, že k porušování příměří dochází každý den. A pokud se podíváme na to, co se děje z hlediska počtu zabitých, podle ministerstva zdravotnictví řízeného Hamásem bylo od začátku příměří v Gaze v říjnu při izraelských útocích zabito asi 900 Palestinců. A to zahrnuje velký počet civilistů. A podle izraelské armády byli v té době zabiti 4 izraelští vojáci členy palestinských ozbrojených skupin. 

A to se opravdu děje v době, kdy se situace zdá být extrémně zaseknutá. Měl by se dosáhnout pokrok v mírovém plánu pro Gazu zprostředkovaném USA, ale v tuto chvíli se tak neděje. Z projevu Nikolaje Mladenova byla cítit frustrace. Řekl, že od říjnového příměří jsou dveře do budoucnosti stále zavřené. Válka se nezdá být zcela u konce. Mají palestinský technokratický výbor, který je připraven vstoupit do Gazy. Dosud tak neučinil. Existuje mezinárodní stabilizační síla, která by měla začít pracovat. Některé země se k tomu zavázaly. Na místě se však ve skutečnosti nic neděje. Palestinská policie byla vycvičena. A zároveň Hamás upevňuje svou moc v pásmu Gazy. Hamás není připraven odevzdat své zbraně a Mírová rada prohlásila, že bez toho nemůže dojít k izraelskému stažení z Gazy, nemůže dojít k rekonstrukci.

Moderátorka: Yoland, moc děkuji. Stále také platí, že novináři nemají do Gazy přístup, takže se spoléháme na to, že nám o životě tam poví lidé, kteří tam žijí. Hani Abu Bakr je komunitní vůdce, bývalý podnikatel. Říká, že je v pravidelném kontaktu s Národním výborem pro správu Gazy, technokratickým výborem, o kterém se právě zmínila Yoland, pod dohledem Rady pro mír, která měla být nyní v provozu, ale stále se nachází mimo Gazu. Nejprve mi však vyprávěl o každodenním životě v Gaze.

Hani Abu Bakr: Život v Gaze je rovnocenný mezi mrtvými a živými. Chudí lidé trpí každý den. Do Gazy nebylo doručeno nic. Zabíjení pokračuje a bombardování pokračuje. V Gaze není žádný život. Je tam 7 milionů tun trosek. Hlad pokračuje neúprosně. Není žádné vzdělávání. Nemocnice nebyly zrekonstruovány. Žádné léky.

Moderátorka: Ale jsme v situaci, kdy platí příměří. Tedy, pokud tomu rozumím, je omezené.

Hani Abu Bakr:  Žádné příměří. V Gaze není žádné příměří. Každý den, každý den bombardují Gazu.

Moderátorka:  A co jídlo? Protože když bylo oznámeno oficiální příměří s tou změnou, plán byl, že bude více jídla, a více jídla se tam dostává.

Hani Abu Bakr:  Ne, řekněme, že to nestačí. Řekli, že do Gazy vjíždí každý den 600 kontejnerových kamionů.

Moderátorka: Nikolaj Mladanov je Bulhar, který fakticky řídí přechodnou Radu pro mír, která dohlíží na další kroky v plánu. Co říkáte na to, co řekl o množství dovážených potravin, jak víte, že to tak není?

Hani Abu Bakr:  Protože žijeme v Gaze, vidíme, jak kamiony do Gazy vjíždějí. V Gaze je hladomor. Pro děti není jídlo. A spousta našich lidí trpí.

Moderátorka:  Zjevně se cítíte neuvěřitelně zklamaný. Očekával jste, když došlo k příměří, že se věci změní mnohem více a v mnohem větším měřítku, než se stalo?

Hani Abu Bakr:  Stejně jako před sedmi měsíci nám řekli, že dovezou veškeré potřebné jídlo. Lžou. Dovezou veškeré léky. Lžou. Dovezou stany. Lžou. Do Gazy nic nepřichází.

Moderátorka: Měl existovat plán na přechod od vlády Hamásu k technokratické vládě. Fungují v Gaze?

Hani Abu Bakr:   Nemají spolu nic společného. Mluvím s nimi každý den. Žádám je, aby přišli a něco společně přinesli. Řekli mi, že nemají žádné prostředky, abychom mohli něco společně podniknout. Sedm měsíců bez jakéhokoli výsledku. Nepřinášejí do Gazy žádné teplo, žádné trendy. Jen pracují pro nic za nic.

Moderátorka: Jen by mě zajímalo, jestli máte nějakou naději, že se věci změní, teď, když začne fungovat Rada pro mír a dojde k přechodu k normálnějšímu životu.

Hani Abu Bakr:  Naděje vychází od prezidenta Spojených států. Dosud žádná naděje není, protože nám ji nedávají. Mezinárodní společenství musí tuto naději vytvořit. Dosud v Gaze žádná naděje není. Mezinárodní společenství musí vyvíjet tlak na izraelskou vládu. Pokud budou na vládu vyvíjet tlak, musí vláda umožnit lidem z médií přijet do Gazy, aby viděli, co se v Gaze stalo.

Moderátorka: Dnes ráno Tony Blair, který je členem výkonné rady Mírového plánu pro Gazu, řekl, že v příštích dnech se mají konat další jednání s Hamásem. Daniel Levy je prezidentem US Middle East Project, což je politický institut a nevládní organizace. Působil jako mírový vyjednavač za Izrael při několika kolech jednání. Danieli, dobré odpoledne. Došlo v jednáních k nějakému posunu směrem ke změně situace v Gaze?

Daniel Levy: Žádný významný posun, ne, protože jsme stále v situaci, kdy Američané a Rada pro mír prosazují zcela nerealistické maximalistické izraelské vyjednávací pozice typu „všechno, nebo nic“. OSN přenechala svou roli Radě pro mír. A tak, přesně jak právě popsal Hani, nám správně připomněl, že vaši novináři stále nemají povolen vstup. Má to svůj důvod, Izraelci nechtějí, aby se dostalo na veřejnost, co se děje v Gaze. Vidíme, že ano, místo toho, aby byli Palestinci zabíjeni každý den v řádu stovek, jsou zabíjeni denně v řádu jednotek. Místo absolutního hladovění se dovnitř dostává alespoň něco. Ale je to přijatelné? Měl by být Izrael oprávněn to dělat, aniž by byl hnán k odpovědnosti? Rozhodně ne.

Moderátorka: Říkáte, že Rada pro mír, která se skládá z mezinárodně známých politických osobností, dělá jen to, co chce Izrael?

Daniel Levy: V podstatě je to tak, protože si ujasněme, co je to ta Rada pro mír? Tato Rada pro mír existuje výlučně, a to si přečtěte její mandát, zakládací dokumenty, výlučně díky dobré vůli jedné osoby, prezidenta Donalda J. Trumpa. Může kohokoli vyhodit, kohokoli přibrat. Pamatujte, že když byla tato rada založena, Spojené království a mnoho amerických spojenců se rozhodlo nepřipojit se. Blair je tam jako soukromá osoba. Rozhodli se nepřipojit, protože najednou měli obavy: „Víte co, pokud je to jen pro Palestince, tak my jejich lidskost stejně nebereme vážně. Ale co když to začne aplikovat na Ukrajinu nebo Grónsko?“ Tak řekli: „Počkejte, my v tom nejedeme.“ Rada míru a 20bodový plán nebyly seriózní. Dosáhly něčeho zásadního, jako snížení počtu obětí, získání některých věcí – ne zdravotnického vybavení, ne všeho, co bylo potřeba. Zajištění propuštění Izraelců a vydání jejich těl, propuštění některých Palestinců zadržovaných v Izraeli bez soudu a vydání některých těl, která Izrael zadržuje – ano, ale nejde o seriózní mechanismus.

Moderátorka: Řekla jsem: „Dělají to, co chce Izrael? Co si myslíte, že Izrael chce?“

Daniel Levy: Tohle není otázka dohadů. Nejde o to, co si myslím já. To, co Izrael chce, každý den velmi jasně formulují izraelští ministři. Neberou si servítky a říkají nám, že chtějí pokračovat v masovém vysídlování a etnickém čištění Palestinců z Gazy i ze Západního břehu. Mluvíme o Gaze, o masivních vojenských operacích.

Moderátorka: Vím, že Izrael Katz znovu mluvil o přesunu, o dobrovolné migraci lidí z Gazy. Řekl to znovu dnes. Ale v izraelské vládě budou lidé, kteří řeknou: „Ne, my jen chceme bezpečnost, chceme mír, nechceme být zabíjeni.“

Daniel Levy:  Víte co? To je jen výmluva, za kterou se ani nesnaží schovávat. Možná jim ta slova vkládá do úst BBC, ale to není to, co od nich slyšíte. Zakládající dokument této izraelské vládní koalice říká, že židovský národ má výlučné právo na celou zemi Izrael. Oni to tak neprezentují. Mír není slovo, které by jim šlo přes rty. Musíte tedy pochopit, že se snažíte naznačit, že Izrael zaujímá rozumný postoj, který... Co ve skutečnosti existuje? Kéž by to tak bylo.

Moderátorka: Co je tedy potřeba? Protože svět se zjevně soustřeďuje na Írán, soustřeďuje  se jinde, na Gazu se soustřeďuje jen málo. Co je teď potřeba?

Daniel Levy:  A máte naprostou pravdu, a přesně tak to chtějí. A jsem rád, že jste udělali rozhovor s Hanim a že tento příspěvek zveřejňujete. Myslím, že je těžké dosáhnout pokroku, dokud nebude Izraeli vyslána zpráva, že tohle není v pořádku. Nebude s vámi zacházeno beztrestně, jako by to, co děláte v Gaze, na Západním břehu, ve Východním Jeruzalémě a jinde, bylo normální. Takže pokud nebude nějaká odpovědnost, nějaké přehodnocení udržování normálních bilaterálních vztahů za podmínek každodenních válečných zločinů. U Mezinárodního soudního dvora probíhá proces o genocidě kvůli tomu, co Izrael udělal v Gaze. Přední židovští izraelští historici specializující se na genocidu takovou klasifikaci učinili, stejně jako Human Rights Watch, Amnesty International a izraelská organizace. Pokud tedy nebude Izraeli vyslán jasný a trvalý signál, že to nebude přijímáno s lhostejností a normálními vztahy ze strany těch zemí, s nimiž Izrael obchoduje, nakupuje zbraně, soutěží v mezinárodních pěveckých a sportovních turnajích, nemyslím si, že uvidíte změnu na izraelské straně. Je to změna, která je zoufale potřebná jak pro Palestince, tak pro Izraelce. 

0
Vytisknout
322

Diskuse

Obsah vydání | 27. 5. 2026