Digitalizace bez alternativy je :

- diskriminační

- protiustavní

- sociálně necitlivá

- politický krátkozraká

Digitalizace je nástroj. Pokud se z ní stane jediný kanál, přestává být službou a stává se překážkou.

Právní rámec

Listina základních práv a svobod jasně stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen způsobem stanoveným zákonem (čl. 2 odst. 2), povinnosti lze ukládat jen na základě zákona (čl. 4) a každý má právo na přístup k orgánům veřejné moci (čl. 36). Listina tedy neumožňuje zavést digitální povinnost bez výslovného zákonného základu.

Správní řád v § 37 uvádí, že podání lze učinit písemně, ústně do protokolu nebo elektronicky. Zásada přiměřenosti v § 4 navíc ukládá úřadům povinnost postupovat tak, aby nekladly nepřiměřené překážky. Odmítnutí listinného podání je možné jen tehdy, pokud to umožňuje zákon pro danou agendu. Jinak jde o postup bez zákonného základu.

Zákon o právu na digitální služby (č. 12/2020 Sb.) ukládá státu povinnost digitální služby nabízet, nikoli je vyžadovat. § 5 stanoví povinnost zajistit rovný přístup, což zahrnuje i nedigitální alternativu.

Speciální povinnosti digitální komunikace existují jen tam, kde je stanoví zákon: OSVČ musí podávat daňové přiznání elektronicky (§ 72 odst. 6 daňového řádu), právnické osoby mají datové schránky povinně. Nic dalšího si úřad nemůže svévolně vymyslet.

Digitální gramotnost: tvrdá data

Česká republika má nadprůměrnou digitální gramotnost, ale zároveň jednu z největších věkových propastí v EU. To znamená , že rozdíl mezi mladými a seniory je u nás výrazně větší než v jiných evropských státech , což zvyšuje riziko, že digitalizace bude, nebo může být, pro starší populaci fakticky nedostupná .

·      Mladí lidé (16–34 let): Používají internet v 99 % případů a digitální dovednosti jsou téměř univerzální.

·      Střední generace (35–54 let): Internet používá 99 % osob a elektronickou identitu využívá 49 % lidí ve věku 35–44 let.

·      Senioři (55–74 let): Internet používá 75–78 % osob (ČSÚ 2023). Digitální dovednosti jsou nerovnoměrné a často nízké.

·      Senioři (75+): Internet používá přibližně 25 % osob a většina neumí pracovat s elektronickou identitou, datovými schránkami nebo online formuláři.

Praktický příklad správného postupu úřadu

Ombudsmanka uvedla konkrétní případ, který přesně ukazuje, jak má stát postupovat, když je elektronická forma povinná, ale občan ji nezvládne. Jednalo se o seniorku-OSVČ, která měla povinnost podat daňové přiznání elektronicky podle § 72 odst. 6 daňového řádu. Neměla počítač, neměla chytrý telefon a neměla nikoho, kdo by jí s podáním pomohl. Finanční úřad v tomto případě postupoval správně: umožnil jí podat přiznání přímo na místě, úřednice s ní podání vyplnila a odeslala elektronicky za její účasti.

Tento postup je právně správný, protože stát může uložit povinnost elektronického podání, ale musí zároveň zajistit, aby ji bylo možné splnit i osobně na úřadě. Jinak by vznikla faktická bariéra přístupu, kterou české právo nepřipouští. Tento příklad ukazuje, že digitalizace může fungovat, pokud stát respektuje limity lidí a poskytne asistenci tam, kde je to nezbytné.

Nejen superdávka jako faktická bariéra

Superdávka je konstruována jako digitální projekt. Problém je, že podle dat ČSÚ 25 % seniorů 75+ nemá internet vůbec, 40 % seniorů 65+ nemá chytrý telefon a většina seniorů neumí pracovat s elektronickou identitou. Pokud stát vytvoří dávku, kterou nelze reálně podat bez digitální gramotnosti, vzniká faktická bariéra přístupu. To je právní problém, nikoli publicistická interpretace.

Digitální bariéry se ale neobjevují jen u superdávky. Jsou i v dalších agendách:

·      Elektronická identita (eIdentita) - pro přihlášení je nutné ověření přes bankovní identitu nebo občanský průkaz s čipem. Podle dat Ministerstva vnitra má aktivní elektronickou identitu jen část populace, přičemž u seniorů je využití minimální. Pro mnoho lidí je to technicky nebo finančně nedostupné.

eIdentita

·      Datové schránky fyzických osob- stát je sice nezavádí povinně, ale některé úřady komunikaci přes datovou schránku „preferují“ natolik, že občan bez ní čeká déle nebo je odkázán na složitější postup. Pro lidi bez digitální gramotnosti je datová schránka nepoužitelná.

datové schránky

·      Elektronické formuláře MPSV -některé formuláře jsou technicky složité, nefungují na starších telefonech a vyžadují přihlášení přes elektronickou identitu. Pro lidi bez techniky nebo bez zkušeností je to reálně neproveditelné.

formuláře MPSV

·      Portál občana-řada služeb je dostupná pouze po přihlášení elektronickou identitou. Pro lidi bez ní je portál nepoužitelný, ačkoliv zákon neukládá povinnost ho používat.

·      Elektronické objednávání na úřady – některé úřady umožňují rezervaci termínu pouze online. Člověk bez internetu nebo bez schopnosti pracovat s webem je odkázán na osobní návštěvu „na blind“, což je faktická nerovnost přístupu.

Tyto příklady ukazují, že digitální bariéra nevzniká jen tam, kde je elektronická forma povinná. Vzniká i tam, kde stát sice alternativu formálně nabízí, ale prakticky ji znevýhodňuje nebo činí obtížně dostupnou. To je přesně situace, kterou ombudsmanka kritizuje.

Právo na nedigitální komunikaci

Každý občan má právo:

·      podat žádost písemně nebo ústně do protokolu,

·      požadovat asistenci, pokud je elektronická forma povinná,

·      podat stížnost podle § 175 správního řádu,

·      obráitit se na ombudsmanku.

Stát nesmí vytvořit situaci, kdy člověk fakticky nemá přístup k veřejné správě.

Mezinárodní kontext

·      Německo: Umožňuje papírové podání vždy a digitalizace je dobrovolná.

·      Rakousko: Digitalizaci preferuje, ale nevyžaduje.

·      Finsko: Nejvíce digitalizovaná země EU garantuje nedigitální alternativu.

·      Francie: Zakotvuje právo na asistenci při digitálních službách.

Česko je pozadu v jedné věci: respekt k lidem, kteří digitální svět nezvládají.

Digitální stát má hranice

Český stát může digitalizovat, ale nesmí z ní udělat jediný přístupový kanál. U běžných fyzických osob má zůstat alternativa, jinak se digitalizace mění z nástroje na překážku přístupu k veřejné správě.