Paní Věra Říhová se zase vycajchnovala

20. 10. 2011 / Jiří Jírovec

Prostřednictvím germanismu své pratety Vilmy se vracím k článku Nejsem zvíře, abych žila v parku nebo v lese .

V době, kdy nová šlechta má zjevné problémy sama se sebou, rozmělňuje zmíněný článek vážnost situace. Sebevražda člověka, byť ze spodiny lidské společnosti, je smutná, ale společnosti přece jen prospěje, když ubydou netáhla, nemakačenkové či nepřizpůsobivci. Kdo chce pracovat, prý práci vždycky najde -- to alespoň tvrdí použivatelé těchto synonym. A žádná práce není podřadná, jak tvrdil ve Sněmovně Miloslav Kalousek. To ovšem bylo v době, kdy mu nehrozilo, že by snad někde musel zametat chodníky.

Podívejme se raději tam, kde to skutečně vře. Jakým chudákem se stal třeba bývalý prezident Havel. Stačí zlovolná kniha, aby musel nařčení z nemanželského styku vyrovnávat úplatkem vlastní ženě. Za pár týdnů po vydání knihy se stal věcným břemenem v domě, převedeným na jeho ženu. To není, přátelé, jen otázka několika kolků. Důležité je, že nepochybně existují mechanismy, jak se takového břemene zbavit. Media se šikovně vyhnula tomu, že takové břemeno nemá i určité povinnosti. Co, když Havel zchudne a přestane přispívat na chod vily, v níž je břemenem? Nikdo přece nemůže chtít na bývalé první dámě republiky, aby všechno táhla sama. A co když se Havla zmocní další milenka a bude za ním docházet do vily?

Současný prezident byl nepřímo obviněn z toho, že se jeho milost dá koupit. Prý jedna policistka. To je zjevný nesmysl, protože i kdyby někdo za milost bral úplatky, tak se dá předpokládat, že to nebude za pár korun. Taková věc je jistě mimo finanční možnosti policistky, která si navíc musela přikrádat k platu. Pan prezident se ale opravdu rozzlobil na podlost médií, která si to troufla naznačit. Našli se i tací, kteří si blogováním přihřívají svoji polívčičku a poukazují na milosti udělené daleko větším rybám ZDE .

Právo prezidenta udělovat milost je nepochybně významným stabilizačním prvkem ve společnosti horních deseti tisíc. O tom ale nikdo nepíše. Napadání prezidenta Klause je tedy namířeno proti rozvoji naší společnosti. Jak má prezident v klidu vládnout, omilostňovat a vetovat, když musí spotřebovávat energii na obranu tohoto nezadatelného práva. Jak se praví v Cimrmanově Lijáku: "Takový člověk (který by měl psát a bádat) a oni s ním takhle zacházejí".

Začíná se mluvit i o ČEZu a mizerných 100 milionech, které dostal Klausův syn pro své gymnasium. prezident je ale taky jenom člověk a musí se ho dotýkat lidská závist ohledně pár korun. Nestojí čecháčkovství i za vyšetřováním ministra financí Kalouska, který údajně dostal pár melounů bokem? A tak ty hnusné pomluvy jdou dál a dál a nakonec nebude mít kdo vládnout. Vždyť již vyčítáme i ministrům, že dávají svým zaměstnancům odměny. Co když se šlechta zatvrdí a její nestíhaný zbytek nám odmítne vládnout?

A pak je tady hrozba zvaná Tymošenková. Co když se toho někdo chytí a bude chtít žalovat politiky na západ od Ukrajiny? To je reálné nebezpečí a zdroj nervozity. Co když někdo poukáže na to, že prezident Klaus zneužívá svůj úřad k cestám vládním speciálem za spolupopírači globálního oteplování a honorovanými přednáškami? Někdo by si mohl dokonce všimnout i toho, že třeba prezident USA může rýžovat na své popularitě a zpeněžovat ji až po odchodu z úřadu. Český prezident je právně nepostižitelný za výkon svého úřadu. Jenže platí to i pro jeho zneužívání?

Není lehké být bohat. Paní Říhová má jistě pravdu, že se příliš nesledují sebevraždy lůzy. Jenže, neplatí stejné i o svrchních vrstvách společnosti? Kolik těch bohatých nešťastníků již odešlo ze světa -- ať již vlastní rukou nebo s dopomocí. Těch nám musí být líto, vždyť bez hromadění bohatství by bylo tam "dole" ještě hůř.

Musím zdůraznit, že tento článek není namířen proti paní Miladě, zmíněné v článku paní Říhové, ani proti autorce samé. Jakkoli těžký osud "nižšího" jednotlivce však nesmí bránit pohledu na realitu. Naši budoucnost ohrožuje nejistota horních deseti tisíc. Těm musíme zajišťovat klid a tvůrčí podmínky pro další bohatnutí. To, že se při momentálním kácení lesa létají třísky je jisté. Zejména, když se kácí tak rychle, aby se nový les již nedal vysadit. Politici pro to vymysleli termín "neodstranitelná systémová změna".

Volání po ohledu na novou šlechtu neznamená, že bych s paní Říhovou plně nesouhlasil.

0
Vytisknout
13712

Diskuse

Obsah vydání | 21. 10. 2011