I tyrani mají právo na soukromí v okamžiku smrti

22. 10. 2011

Krvavé záběry poslednich okamžiků života libyjského diktátora porušují základní zásady vkusu a práva na soukromí, které by média neměla opouštět.

Zahraniční politika Západu v posledních letech spolu s demokratizací natáčení reportážních záběrů vytvořila závažný nový problém pro sdělovací prostředky: existenci záběrů svržených vedoucích politiků před jejich úmrtím, během jejich umírání a po smrti. Záběry věšení Saddáma Husajna byly široce zveřejněny, a totéž by se jistě stalo v případě Usámy bin Ladina, kdyby americká vláda, správně, nerozhodla potlačit videomateriál, který natočila její popravčí četa.

A záběry zděšeného, zraněného a pak zřejmě už mrtvého Muammara Kaddáfího, které se objevily za posledních 24 hodin ve zpravodajských pořadech televizí i v tisku, překročily všechny hranice. To, že tyto záběry podstatnou měrou narušily běžné zásady editorského vkusu a praxe, dokazuje skutečnost, že proti nim intenzivně protestují četní čtenáři deníku Guardian i uživatelé internetových stránek BBC, píše v deníku Guardian Mark Lawson.

Tradičně jsou záběry umírajících lidí pro sdělovací prostředky naprostým tabu. Vede to často ke kontroverzím, když v televizním dokumentu na lékařské či vědecké téma se objeví pacient v okamžiku smrti. Vyplývá to ze zbytkového pocitu ve společnosti, že při umírání má člověk právo na důstojnost a na soukromí.

Tuto zásadu vážně zpochybnily dva faktory. Jeden je kulturní, druhý technologický. Důsledkem byly široce zveřejněné záběry z popravy Saddáma Husajna před pěti lety a nynější hrůzné záběry Kaddáfího smrti.

Žijeme v instinktivně spikleneckém a nedůvěřivém světě a lidé přijmou, že je zločinec mrtvý, teprve, když uvidí jeho mrtvolu.

Nejvýznamnější změnou ale je, že šíření kontroverzních záběrů a fotografií dnes už není pod kontrolou regulačních orgánů či šéfredaktorů. Je symbolické a je velmi důležité, že záběry zajetí Kaddáfího a jeho zabíjení nenatočil televizní štáb, ale kdosi je natočil mobilním telefonem. Televizní a novinoví šéfredaktoři, kteří se z etických důvodů rozhodnou nezveřejnit nejděsivější záběry, vědí dnes moc dobře, že ty záběry budou k dispozici na internetu jinde a zvědavost tam požene většinu veřejnosti.

Hrozí vznik pornografie zabíjení. Podle mého názoru měl Kaddáfí plné právo v okamžiku smrti na soukromí, stejně jako oběti atentátu v Lockerbie.

Problém je nejzávažnější v tisku, protože účelem titulní strany novin (na papíře i na internetu) je čtenáře překvapit a vyvolat jeho zvědavost. Na rozdíl od televize nemůže být čtenář předem varován, i když standardní varování, které zveřejnily ve čtvrtek v souvislosti se záběry Kaddáfího smrti televizní stanice ("následují záběry, které někteří diváci mohou považovat za nepřijatelné") bylo nedostatečné, vzhledem k tomu, jaké morbidní vizuální podrobnosti pak následovaly.

Dalo by se to vyřešit tak, míní autor, že by se potenciálně drastické záběry umisťovaly na internetu mimo titulní stránky a čtenáři by si je otevřeli samostatně, po varování, že odkaz vede k drastickému záběru či fotografii. I prezidenti, prosil kdysi Bill Clinton, mají právo na soukromí. I tyrani, argumentuje autor, mají právo na soukromí v okamžiku smrti.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
13040

Diskuse

Obsah vydání | 24. 10. 2011