Jak dnes filozofovat?

9. 2. 2012 / Boris Cvek

Dovolte mi malé zamyšlení nad stavem výuky filozofie v Česku. Když jsem jako osmnáctiletý maturant nastupoval na olomouckou univerzitu studovat anorganickou chemii, měl jsem velkou část klasických filozofických děl načtenou -- v Olomouci jsem během studií dočetl zbytek (včetně Summy theologické sv. Tomáše, kterou jsem chodil číst do Státní vědecké knihovny a později do Univerzitní knihovny v budově bývalé tereziánské zbrojnice). Jako student chemie jsem považoval za samozřejmé, že mám takovou zálibu. S hrůzou jsem však později zjistil, že studenti filozofie nebývají zdaleka tak sečtělí, jako jsem byl já na úrovni filozofie jako mého koníčka, kterého jsem pěstoval vedle náročného studia přírodních věd.

A zdá se, že úroveň studia filozofie stále klesá. Filozofie, myslím, by měla představovat vzdělání pokud možno co nejuniverzálnější, tedy vzdělání vyžadující dobrou orientaci v umění, přírodních vědách, dějinách. Něco takového požaduje po postmoderním vzdělanci i Richard Rorty, který jinak vyhlašuje (podobně jako Martin Heidegger) konec klasické filozofie. Je otázka, co by měl dnes intelektuálně poctivý filozof dělat. Měl by se rýpat v nových a nových interpretacích interpretací pasáží ze svého oblíbeného filozofa? Měl by vytvářet nějaké eklektické chiméry z vybraných slov a konceptů starší filozofie, které už dávno ztratily smysl? Nebo by měl v zásadě obsáhnout poznání dnešní doby a snažit se vytvořit opravdu aktuální, vynalézavý filozofický pohled?

V každém případě pro filozofii byla vždy palčivým problémem intelektuální poctivost, protože filozofie -- na rozdíl od experimentálních věd -- umožňuje v zásadě, aby cokoli bylo pravdivé, pravdivé totiž verbálně. Cokoli se může zastávat, jen se to musí dobře obhájit. A míra "dobrého obhájení" je otázkou vkusu posluchačů (to je takový minikurz Rortyho filozofie). V každém případě bych dnes filozofovi, který chce být intelektuálně poctivý, doporučoval studium experimentálních věd. Nehledě na to, že právě experimentální vědy změnily zásadně tento svět a ve filozofickém uvažování o jejich úspěchu a o antropologii, která z toho plyne (po Rortyho rozbití zrcadla a Heideggerově znovuobjevení bytí a po Feyerabendově zrušení metodického myšlení jako ubohé iluze), může být právě ten nový filozofický náhled, který by nám pomohl pochopit naši intelektuální situaci na začátku 21. století. Ti, kdo si kladou nižší cíle, podle mne filozofii nemají rádi a nejspíše ani nevědí, co to filozofie je, byť dovedně omílají jména filozofů. Jeden z pokusů, jak se podívat na dnešní intelektuální situaci nově a z pohledu dějin a filozofie přírodních věd, se odehraje v letním semestru na Přírodovědecké fakultě olomoucké univerzity v sérii přednášek Filozofie přírodních věd (každé úterý odpoledne od 17:00 v aule nové budovy na třídě 17. listopadu). Přednášet budu já, Martin Škabraha, Evžen Stehura a Zdeněk Dvořák. Srdečně zveme všechny. Filozofickou osnovou přednášek je série mých tří článků, uveřejněných v posledních číslech časopisu Vesmír.

Malá poznámka závěrem. Občas dostávám reakce od čtenářů, že když jsem chemik, mohu rozumět jenom chemii a té se mám držet. Je v tom ohledu paradoxní, že prestižní mezinárodní časopisy po přísném recenzním řízení publikují mé články např. o lékové politice nebo o mechanismu účinku léku bortezomibu a degradaci proteinů v buňce (v Olomouci přednáším buněčnou biologii). Vydával jsem 5 let literární časopis a věnoval se v něm světové klasické literatuře. Ale pro milovníky formálního vzdělání snad jen tato informace: doktorské (Ph.D.) státní zkoušky mám z anorganické chemie a nyní od ledna už i z filozofie (na Katedře filozofie a dějin přírodních věd Univerzity Karlovy).

0
Vytisknout
2329

Diskuse

Obsah vydání | 9. 2. 2012