Británie: země v úpadku

9. 3. 2013

Nad současnou ekonomickou situací Velké Británie se v deníku Guardian zamyslel Ha-Joon Chang, který vyučuje ekonomii na cambridžské univerzitě. Jeho analýza téměř stoprocentně sedí i na ekonomickou situaci České republiky.

Problémy britské ekonomiky nevyřeší vládní škrty. Británie prostě nedokáže vyrobit dost na to, aby dokázala oživit svou churavějící ekonomiku.

Projev premiéra Davida Camerona o ekonomice, který pronesl tento týden, a reakce na něj, znovu potvrdily že se britská debata o ekonomické politice neposunuje nikam. Vláda pořád opakuje, že musí provádět další škrty, aby snížila deficit, a to bez ohledu na cokoliv. Opozice jí usilovně vysvětluje - tak, jako to vysvětluje učitel zvlášť hloupému nebo tvrdošíjnému žáku - že provádět škrty ve stagnující ekonomice je kontraproduktivní, protože to omezuje růst, a tedy i množství vybraných daní. Páteční překvapivý dopis premiéru Cameronovi od Roberta Chotea, předsedy nadstranického Úřadu pro rozpočtovou odpovědnost, který zdůraznil, že premiér se škrty nemá pravdu a že mají dvojznačný dopad na ekonomiku, jen posílil argumenty opozice.

Jenže britská vláda není ani tak pitomá ani tak tvrdohlavá, jak to vypadá. Trvá na dalších a dalších škrtech nikoliv proto, že by chtěla snížit deficit, ale proto, že má v úmyslu likvidovat sociální stát. Takže ani nejpřesvědčivější argumenty, že škrty ekonomice škodí, nezmění její postoj.

Nikdo však vůbec nedebatuje o dlouhodobé budoucnosti ekonomiky. Británie se nedokáže zotavit z hospodářské krize nejen v důsledku vládních škrtů, ale také proto, že slábne její schopnsot podílet se na ekonomické činnosti s vysokou produktivitou. Problém výmluvně dokazuje skutečnost, že navzdory devalvaci libry v roce 2008 Británie nedokázala vytvořit obchodní přebytek.

Ve srovnání s rokem 2007 byla libra devalvována vůči dolaru asi o 30 procent, vůči jenu asi o 50 procent a vůči churavému euru asi o 20 procent. Avšak navzdory obrovským možnostem, vytvořeným takovou devalvací, má pořád Británie ještě obchodní deficit, protože přišla o výrobní kapacity, které by ji umožnily vstoupit na zahraniční trhy.

Navzdory devalvaci libry došlo k poklesu vývozu britských služeb - průměrný vývoz britských služeb v letech 2008-11 byl o 8 procent nižší než v letech 2005-7. To je možná v důsledku množství skandálu ve výrobním sektoru pochopitelné.

Avšak vývoz z vývozního sektoru také po devalvaci libry poklesy o 8 procent. To je vysoce neobvyklé. Například, když obdobným způsobem devalvovala svou měnu po finanční krizi r. 1997 Jižní Korea, (její měna, won, byla tehdy devalvována vůči dolaru o 35 procent), stoupl jihokorejský vývoz z výrobního sektoru o 15 procent (ve srovnání let 1998-2001 s lety 1995-97).

Jediným důvodem, proč nebyla britská platební bilance ještě horší, je velké množství britského vývozu primárních zdrojů - ropy, nerostného bohatství a potravin. Ty v průměru v letech 2008-11 ve srovnání s léty 2005-07 stouply. Jinými slovy, od hospodářské krize se britská ekonomika navrací k méně sofistikovanějším formám vývozu.

Toto všechno znamená, že pokud Británie nepodnikne rázné kroky na zastavení rozkladu svých výrobních schopností, nebude nikdy schopna uvést svou churavějící ekonomiku do funkčního stavu. Británie nezbytně a urychleně potřebuje vypracovat si dlouhodobou strategii pro produktivní a sofistikovanou výrobu, na základě veřejné debaty, a to nejen vládních činitelů, ale také firem ze soukromého sektoru, odborů, vzdělávacích institucí a výzkumných ústavů.

Tato strategie musí nejprve pečlivě identifikovat ta průmyslová odvětví, a jejich technologie, které budou budoucím motorem hospodářského rozvoje, a poskytnout jim potřebnou podporu. Ta by mohla přijít formou dotací pro výzkum a vývoj, formou záruk půjček pro malé firmy či preferencí pro vládní nákupy a měla by být zaměřena na strategická průmyslová odvětví, i když zároveň by se měla provádět politika podpory ekonomiky, která není specificky zaměřena na jednotlivá odvětví.

Například investice do infrastruktury je nutno zkoordinovat s širší průmyslovou strategií. Infrastruktura je definována konkrétními místy, takže podle toho, jaká průmyslová odvětví bude rozhodnuto podporovat, bude nutno budovat různé věci v různých místech. Totéž platí o školství. Bez celonárodní strategie nemohou pedagogové vědět, jaké inženýry či techniky mají školy produkovat, a pro potenciální studenty, jaké obory mají studovat.

John Maynard Keynes jednou pronesl slavný výrok, že v dlouhodobé perspektivě jsme všichni mrtví. Ale mnoho z nás bude žít ještě dost podstatou dobu. Krátkodobá, nestrategická politická rozhodnutí, ať už vládních škrtů či opoziční politiky zvýšení vládních výdajů nevyřeší zásadní problémy, jimž čelí britská ekonomika.

Opravdu je teď nutné zamyslet se nad tím, co dělat dlouhodobě.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
10283

Diskuse

Obsah vydání | 12. 3. 2013