Chybí gentlemanství a prozíravost

22. 5. 2013 / Jan Čulík

čas čtení 6 minut



Obviňte mě klidně ze zaujatosti, ale nemohu se zbavit nepříjemného pocitu, že bych měl asi taky problém s jmenováním Martina Putny profesorem. (Naštěstí se mě na to nikdo neptá.) Prostě mi nepřijde, na základě oněch dlouholetých zkušeností z práce na britských univerzitách, že se univerzitní profesor chová tak, jak se Putna chová na tom protiruském videu. Nejde mi o projevování názorů, ale o formu. Aby nebylo mýlky, je přijatelné, dokonce žádoucí, aby univerzitní profesor fungoval jako advocatus diaboli, aby zpochybňoval establishmentový status quo. Jenže jde o tu formu. Potíž je, že akademikovy argumenty by měly být věcné, neemocionální, inteligentní a uměřené. Tohle všechno přece na tom Putnově protiruském videu chybí (a politováníhodným měřítkem posunutí hodnot některých příslušníků české společnosti je to, že server IDnes označil Putnovo protiruské video za "vtipné". Naplňuje mě to tak trochu zoufalstvím, protože Putnovo protiruské video je snad všechno, ale vtipné určitě tedy ne, ledaže se v ČR už zapomnělo, co je humor.)

Ekvivalentem v Británii by asi bylo, že by nějaký univerzitní profesor (pravděpodobně levičák) natočil video, kde by primitivním způsobem zesměšňoval královnu nebo britského konzervativního premiéra, třeba za nekritickou podporu Spojeným státům v jejich válečných dobrodružstvích. Jaksi si to nedokážu představit. Dělají to samozřejmě televizní satirikové, ale univerzitní profesoři?

Zdrojem mého znepokojení je, že v tom Putnově protiruském videu prostě chybí to, co normálně vštěpujeme studentům - že akademická analýza je věcná, kritická, neemocionální. Může totéž vštěpovat svým univerzitním studentům autor tohoto videa?

Potíž samozřejmě je, že Miloš Zeman toto sám nemohl a neměl říct, protože měl střet zájmů. To, že to řekl, je taky neprofesionalita.

Obávám se ale, že u normálnějších lidí povede jmenování Martina Putny k dalšímu společenskému deklasování univerzitních profesorů, pokud nyní vyšlo ve všeobecnou známost, že univerzitní profesor v Česku je někdo jako autor tohoto protiruského videa. Normální lidi nečtou akademické spisy, takže k nim nebudou promlouvat Putnovy knihy o katolické literatuře, bude k nim ale promlouvat forma tohoto videa.

Na obou stranách došlo k selhání. Asi se nikdy nedovíme, co bylo důvodem Zemanova odmítání udělit Putnovi profesuru, avšak dokážu pochopit jeho starosvětský postoj, že univerzitní profesor se takto nechová. Jenže - pokud měl Zeman pochybnosti, mělo se to řešit za zavřenými dveřmi. Nebo to vlastně vůbec řešit neměl, vzhledem k tomu, že Putna proti němu v prezidentské kampani ostře vystupoval. Zeman v té věci měl od počátku střet zájmů. Hájil se sice post factum, že to nevěděl, jenže marná sláva, měl to vědět.

Výrok: "Nebudu se k tomu veřejně vyjadřovat, protože ho nechci ponižovat," je otřesný. Kandidáta uráží. Zeman by si měl uvědomit, že z titulu své funkce by se měl mírnit. Je něco jiného, když něco takového řekne řadový občan a když něco takového řekne prezident. Prezident by měl vážit svá slova. A když už jednou Zeman řekl, že se k věci nebude vyjadřovat, proč si pak neodpustí všechny ty další nedisciplinované poznámky kolem, například tu o tom transparentu "Katolické buzny zdraví Bátoru".

Minulý týden kolovaly spekulace, že má údajně Miloš Zeman nějaké závažné důvody proč Putnovi odepřít profesuru. Ty se nepotvrdily. V důsledku toho se Zeman stal terčem oprávněné kritiky, že se zachovali - on i jeho úřad - diletantsky. A velmi obtížné pro něho bude zbavovat se obvinění, že jeho pokus blokovat Putnovu profesuru byl politicky motivovaný. Vyskytlo se i obvinění, že Zeman záměrně v zemi vyvolává protihomosexuální nálady, přestože se veřejně vyjádřil, že proti homosexuální orientaci nic nemá a je známo, že podporuje zavedení sňatků mezi homosexuály. Jenže, nic naplat, v důsledku neprofesionality, s níž se prezidentský úřad i sám prezident k této věci postavil, jsou tyto reakce v médiích i ve veřejnosti pochopitelné.

Ať je tomu jakkoliv, pokud Zeman chtěl zasáhnout proti udělení profesury Martinu Putnovi, záležitost měl mít připravenou a vyargumentovanou a mělo se o tom jednat důvěrně, nikoliv v médiích. Přitom měl od samého začátku vědět, že jde o záležitost nesmírně ošemetnou, protože byl Zemanův osobní střet zájmů. Nemohu hodnotit kandidáta na profesuru, o němž vím, že proti mně vystupuje veřejně jako politický protivník. Už to samo mělo znamenat, že se Zeman případem Martina Putny vůbec nebude zabývat. A když už to - neprofesionálně - začal Zeman řešit, a do médií se dostala informace o Zemanově váhání nad Putnovou profesurou , Zeman měl říci, že se o budoucích profesurách jedná a že se nemůže vyjadřovat k individuálním případům. Ještě lépe, měl říct, že k Putnovi se vyjadřovat nebude, protože by to mnozí mohli hodnotit jako střet zájmů.

Sporné je i Zemanovo rozhodnutí profesorský dekret Putnovi nepředat a nechat to na ministru školství. Studentští aktivisté právem poukazují na to, že to je vytváření titulů dvojího druhu. Zdá se, že celá záležitost povede k zrušení procedury, kdy prezident schvaluje univerzitní profesory, procedury, kterou sám Zeman označil za monarchistickou a zastaralou. Bylo by to jen dobře.

Mám z té celé aféry nepříjemný pocit. Domácí česká politika je rozhádaná a kmenová, skoro jak v Africe. Lidi využívají svobody k tomu, že iracionálně nenávidí toho, kdo nepatří k jejich táboru, až za hrob. Média vytvářejí hony na čarodějnice. Prezident jedná nekompetentně.

Aféra Zeman/Putna zdá se dále prohloubí politické rozpory mezi Prahou a českým venkovem.

Obě strany se zachovaly způsobem, který nevyvolává příliš optimismu. Na obou stranách chybí gentlemanství.

0
Vytisknout
13566

Diskuse

Obsah vydání | 24. 5. 2013