I kdyby Asad použil chemické zbraně, Západ nemá mandát jednat jako globální policajt

30. 8. 2013

Je pravda, že Rada bezpečnosti OSN není spolehlivým globálním policajtem. Možná je pomalá, když má jednat, nebo paralyzovaná kvůli neshodám mezi členy. Ale přejeme si tedy USA, nebo NATO, nebo "aliance ochotných států" jako globálního policistu?, ptá se bývalý zbraňový inspektor OSN Hans Blix.

Na rozdíl od George Bushe v roce 2003 Obamova administrativa necítí potěšení z mačkání spouště, nechová se pohrdavě k OSN a zásadám její charty, které umožňují použít ozbrojenou sílu pouze v sebeobraně nebo s autorizací Rady bezpečnosti. Avšak Obama, tak jako Bush a Blair, je zřejmě připraven ignorovat Radu a nařídit ozbrojené útoky na Sýrii s politickou podporou pouhé Velké Británie, Francie a několika dalších států.

Taková akce by nebyla "sebeobranou" nebo "odvetou", protože USA, Británie a Francie se nestaly terčem útoku. Potrestání Asada za použití chemických zbraní by bylo akcí samozvaného globálního policajta - akcí, která by z mého pohledu byla velmi nemoudrá.

Ačkoliv řada důkazů ukazuje na vinu Asadova režimu, nevyžadoval by spravedlivý proces, aby posouzení a zvážení akce proběhlo v Radě bezpečnosti a vyčkalo zprávy inspektorů, které OSN vyslala do Sýrie - na žádost Velké Británie a mnoha jiných členských zemí OSN?

Můžeme souhlasit s Johnem Kerrym, americkým ministrem zahraničí, že použití plynu je "morální obscenitou", ale nezdá se vám, že "uměřený a přiměřený trest", jako úder na některé raketové základny nebo heliporty, je totéž jako říci režimu, že "můžete si válčit, ale na chemické zbraně nesahejte"? A jaká je morální váha odsouzení plynového útoku coby válečného zločinu ze strany států disponujících jadernými zbraněmi, jestliže ony samy neakceptují normu, jež by kriminalizovala jakékoliv užití jaderné zbraně jako první v pořadí?

Je těžké vyhnout se dojmu, že rychle se valící politické a vojenské události teď zčásti plynou z tlaku vyvíjeného povstalci usilujícími přinutit prezidenta Obamu k dodržení dřívějšího varování Asadovi, že použití chemických zbraní by změnilo jeho kalkulaci. Stejně důležitá, ne-li ještě více, může být pociťovaná potřeba Obamovy administrativy vyhnout se kritice, že je váhavá a pasivní - a tomu, aby před zeměmi jako Írán, které byly varovány, že jim USA nedovolí získat jadernou zbraň, vypadala jako papírový tygr.

V roce 2003 USA, Británie a aliance "spřátelených států" provedly invazi do Iráku bez autorizace Rady bezpečnosti. Značná část světového mínění měla za to, že to představuje porušení a podrývání Charty OSN. Krátká trestná akce v Sýrii bez autorizace OSN by dnes představovala další precedent, který by naznačoval, že vojenské velmoci mohou vojensky intervenovat, jestliže to považují za politicky potřebné. (Neintervenovaly, když Irák ve velkém měřítku použil chemické zbraně ve válce s Íránem v 80. letech.)

Takže jaká by měla být reakce světa na použití chemických zbraní? Jistěže by dostupné důkazy - jak od inspektorů OSN, tak od členských států - měly být předloženy a posouzeny v Radě bezpečnosti. I kdyby Rada pouze dospěla k závěru, že chemické zbraně byly použity - a nedokázala se shodnout, že jediným viníkem byl Asadův režim - byla by to dobrá šance na jednomyslné odsouzení. Globální rozhořčení nad použitím chemických zbraní má svou váhu při posilování tabu.

Odsouzení nestačí. Samotná občanská válka se statisícem zabitých a miliony uprchlíků je "morální obscenitou". Rada se musí snažit dosáhnout nejen ukončení používání chemických zbraní, ale ukončení používání všech zbraní, cestou příměří. Jak nedávno plánovaly USA a Rusko, Rada musí usilovat o svolání konference, na níž relevantní strany a státy budou moci vytvořit dočasný rozhodovací orgán (authority). Alternativou je pokračování občanské války a zhoršování mezinárodních vztahů.

Je ukončení aktivního nepřátelství zcela nerealistické? Udělejme si jasno v tom, že syrská vláda, stejně jako povstalecké skupiny, závisí na přísunu zbraní, munice a peněz zvenčí. Tvrdí se, že povstalci toho hodně dostávají od Saúdské Arábie, Kataru a Turecka; a vláda toho hodně dostává z Ruska a Íránu. Dodavatelské země mají možnost své klienty ovlivnit. Mělo by být usilováno o dohodu zaštítěnou Radou bezpečnosti, že všechny strany poskytující takovou pomoc budou po svých klientech požadovat, aby přijali příměří - nebo riskovali ztrátu další podpory.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
8865

Diskuse

Obsah vydání | 2. 9. 2013