Ještě k návrhu zákona o referendu
9. 10. 2013
Reaguji na článek Parametry zákona o referendu..., píše Karel Růžička.
1. K účasti - domnívám se, že zákon o celostátním referendu by měl obsahovat formulaci, že "pro platnost referenda platí stejná účast jako pro volby do Poslanecké sněmovny". Bylo by vymalováno. Politici by si pak těžko mohli nárokovat jinou účast pro volby. Je totiž nesmyslné, aby hlasování o konkrétním problému bylo omezeno více, než poskytnutí bianco šeku pro tzv. zastupitele. Obecně by mělo platit, že kdo chce rozhodnout, ať přijde, kdo nechce, nemusí.
2. Důležité je znění otázky. Zatím je může měnit příslušný orgán samosprávy. Zákon by měl proto obsahovat zásadu, že znění otázky navrhují autoři petice, pokud by parlament nesouhlasil, musí se s autory dohodnout, nebo se obrátit na soud.
3. Stejně tak důležitý je termín referenda. Jednak by měl být znám (spolu s otázkou) v dostatečném předstihu, což je přinejmenším 3/4 roku. Musí být čas na shromáždění argumentů a vedení racionální diskuse, nikoli pod časovým tlakem a v emotivní atmosféře. Jednak by se referendum mělo konat pokud možno v termínu nějakých voleb (byť při neexistenci kvora účasti by to teoreticky mohlo být jedno, je třeba ale lidem a občanské společnosti udělat servis pro účast na věcech veřejných). Např. by tak nesmělo být konáno půl roku před či po volbách (obecních, krajských, sněmovních, senátních, unijních), nýbrž v takovém případě by se muselo konat právě spolu s nimi.
4. Úplně klíčovým faktorem je přístup do médií (veřejnoprávních). Neplatí to jen pro referendové debaty, nýbrž i pro petice obecně. Zákon by měl stanovit, že po vyhlášení otázky a termínu referenda veřejnoprávní média uskuteční kupř. každý měsíc jednu hodinovou besedu, kde 1/3 času bude vyčleněna žadatelům o referendum (pro výklad jejich argumentů), 1/3 oponentům (pro jejich názory) a 1/3 času bude diskuse těchto dvou stran moderovaná zástupci veřejnoprávního média. (Zkušenost s ČT si, žel, vynucuje takovéto podrobnosti.) Pro petiční akce (byť by nežádaly referendum) by mohla platit nějaká škála od kratších informací a besed po delší podle získaného počtu podpisů, např. za každých 0,25 % voličů, tj. za každých asi 20 000 podpisů. Obdobně by takový servis měla veřejnoprávní média poskytovat pro místní a krajská referenda a petice v rámci regionálního vysílání.
5. Formulace, že referendum má platnost zákona, je sice působivá, ale jak ji zrealizovat? Jak se stane součástí českého právního řádu? Ještě si dovedu představit referendovou otázku v podobě nějaké zásady, např. že radar USA nesmí být umístěn na území ČR, ale co se složitějšími problémy, jako třeba zavedení majetkových přiznání, zrušení 2. důchodového pilíře, tzv. církevních restitucí aj. Jak mají majetková přiznání vypadat, od kdy, pro koho, co mají zahrnovat, kdo bude kontrolovat, sankce.... To by se muselo schvalovat znění patřičného zákona, jinak musejí otázku (odpověď) do formy zákona rozpracovat zákonodárné sbory. Třeba do půl roku s tím, že znění musejí schválit navrhovatelé petice. Co když ale budou autoři petice/referenda nespokojeni - rozhodne pak soud, nebo bude sněmovna na rozpuštění? Jak s případnou novelizací?
Říká se, že ďábel je skryt v detailu. V kterémkoli z výše uvedených pěti bodů (nemluvě o těch dalších, které Úsvit a HzPD akcentují) - pokud nebude pečlivě ošetřen - najdou politici kličku, jak referendum obrátit ve svůj prospěch, proti občanům, jak jim znechutit přímou demokracii. Všeobecné referendum tudíž musí obsahovat více nepřekročitelných zásad, než jen ty, jimiž operuje Tomio Okamura či HzPD. Aby vztah vykutálených českých politiků vůči občanům byl charakteru skutečné reprezentace, nikoli sofistikované represe.
Diskuse