Západní zbrojařské firmy vstupují na ruský trh

13. 10. 2013 / Karel Dolejší

Výrobce ručních zbraní Rostec Iževsk bude v Rusku produkovat rakouské pušky Steyer, zatímco vznikající Kalašnikov Concern (který iževskou továrnu kupuje) právě jedná o joint-ventures s italskou firmou Berretta s cílem vyrábět společnými silami lovecké a sportovní zbraně. Vloni s podobnou iniciativou přišel rakouský Glock, který už vyrobil v Rusku menší množství pistolí. V současnosti se rozjíždí výroba bezpilotních průzkumných letounů v izraelské licenci a v červnu byl v Sankt Petěrburgu položen kýl vrtulníkové lodi Mistral stavěné ve spolupráci s Francií.

Takováto spojení jsou ekonomicky výhodná pro obě strany. Ruské firmy mají rozsáhlé produkční zázemí, ale jsou spíše podinvestované a jejich produkce je v zásadě především průběžným modernizováním modelů vytvořených ve 40.-60.-80. letech minulého století. Pro západní firmy je zase - podobně jako v USA - atraktivní možnost obejít masivní regulaci importu zbraní na rozsáhlý vnitřní trh Ruské federace a navíc ušetřit náklady na pracovní sílu.

Forma joint-ventures byla velmi rozšířena už během období tzv. NEPu (1921-1924), kdy do tehdejšího SSSR tímto způsobem pronikla řada pokročilejších západních technologií, což spolu s cíleným nákupem licencí přispělo k rychlé modernizaci sovětského průmyslu.

Ruský prezident Vladimir Putin srovnává současný ambiciózní program přezbrojení ruské armády s podobně rozsáhlým programem z 30. let minulého století.

Zbrojařský průmysl patří v globální ekonomice mezi nejrychleji se koncentrující odvětví a v EU již velká většina producentů těžké vojenské techniky má formu nadnárodního koncernu, který vyjednává a lobbuje přímo na úrovni EU spíše než na národní úrovni, kde se zpravidla pouze snaží zajistit si odbyt. Vlády v mnohých ohledech už nejsou takovým firmám rovnocenným partnerem. V ČR stojí za zmínku např. firma Excalibur Army, jež mj. vlastní větší množství zásob těžkých zbraní, než celá Armáda České republiky.

Evropské země mají jistě k vnitropolitickému děni v Rusku řadu oprávněných výhrad, nic z toho se ovšem nepromítá do přístupů zbrojařských firem, které se na cestě k otevření nových trhů na priority národních států ohlížejí stále méně.

Případové studie ze zbrojařského průmyslu by byly výborným výchozím bodem hypotetické seriózní diskuse o tom, nakolik je národní stát ještě schopen např. zvyšovat přímé daně či obecněji vykonávat podstatný vliv na nadnárodní podnikatelské subjekty, které se neidentifikují a ani nemusejí identifikovat s jeho ekonomickými a bezpečnostními zájmy.

0
Vytisknout
4081

Diskuse

Obsah vydání | 14. 10. 2013