Hysterická rusofóbie jako volební argument
19. 10. 2013 / Veronika Sušová-Salminen
V poslední době se konečně začalo otevřeně a velmi kriticky mluvit o antikomunismu a jeho roli při snaze o udržení pravicové hegemonie po roce 1990. Antikomunismus v letošní kampani nefunguje tak, jak by si jeho nositelé přáli. Na pravici, zdá se, získává velkou podporu bývalý komunista, zřejmě i spolupracovník StB a komunistický kádr Andrej Babiš. Pravicově smýšlející volič vidí jako alternativu k existující pravici projekt člověka, který je přímo inkarnací postkomunistického oligarchy a který byl schopen vybudovat svoje imperium v rámci poměrů českého kapitalismu.
Hned vedle antikomunismu ale v českém veřejném prostředí poslední doby začala sílit poměrně silná rusofóbie, charakteristická vytvářením obrazu Ruska jako nepřítele a jako ohrožení. Zdrojem obnovené síly české rusofóbie se stala zřejmě prezidentská kampaň a především její druhé kolo, ve kterém se prosadila volební zkratka - Schwarzenberg znamená Západ a Zeman znamená Východ. V měsících po nástupu Miloše Zemana se ruské téma několikrát opakovalo. Zeman byl nesčetněkrát obviněn z toho, že mu jde o vybudování systému autokracie podle vzoru Putina a že se prý skrze ruské firmy stal exponentem zájmů Kremlu v české republice. Zemanem jmenovaná vláda táhne ČR na "Východ", psalo se. Ukázalo se to údajně hned v případě nebezpečných ruských kozáků, které chtěl exministr Schwarzenberg zařadit mezi Česku nebezpečná hnutí, protože podle expertního názoru představují "pátou kolonu" zájmů Kremlu v zemi. Rusnokova vláda s tímto názorem nesouhlasila. Jistě proto, že jí to poručil sám Vladimir Vladimirovič.
Rusofóbie je jasným projevem snahy o vymezování se. Jejím obsahem samozřejmě není konkrétní znalost dnešního Ruska a geneze systému, který v Rusku dnes vládne. Je spíše směsí českého orientalismu (pocitu nadřazenosti ke všemu a všem na východ od našich hranic, spojeného se sebepotrzováním naší příslušnosti k Západu) a závislosti na západních diskurzích o dnešním Rusku, které jsou ale čím dál tím více výrazem velmocenského soupeření.
Svým charakterem samozřejmě rusofóbie představuje velmi dobrou kartu ve volebním boji. Nebo spíš stojí za pokus. A tak pravicově orientovaní čeští umělci převzali píseň Karla Kryla Nikogda nězabuděm, aby evokovali a dali do pohybu národní emoce spojené s vojenskou okupací Československa v roce 1968. Svojí iniciativou chtěli prý vyjádřit obavy z toho, že se ČR přibližuje Kremlu. K. Schwarzenberg dnes publikoval dopis voličům, ve kterém píše: "V těchto volbách se může rozhodnout, zda budeme pokračovat ve vývoji započatém v listopadu 1989, nebo zda z cesty k fungující parlamentní demokracii odbočíme směrem k autoritářskému režimu východního typu." Za "autoritářským režimem východního typu" se s velkou pravděpodobností zase skrývá Rusko a putinismus.
Kritizovat rusofóbii v takovém primitivním a vulgarizovaném pojetí ale rozhodně neznamená vidět Rusko růžovýma očima. Ostatně každý, kdo měl možnost v dnešním Rusku pobývat déle než pár dnů o něm musí mít poměrně realistickou představu. Každý, kdo zná ruské dějiny, tuší, že imperium a jeho budování je centrálním zájmem Ruska od doby Petra Velikého. Jenže česká rusofóbie není kritikou imperialismu, ani v ruském a už vůbec ne v západním pojetí, nestaví na racionalitě a ani nepředstavuje propracovanou zahraničněpolitickou doktrínu. Je jako skoro všechno v poslední době v české politice - řízenou hysterií - a hraje podobnou roli, jakou hrálo v minulých volbách Řecko.
Rusofóbie s jejími varováními a implicitní nutností hlasovat "proti něčemu" (nyní proti "Kremlu") znovu a opět popírá a vymazává z českého horizontu roli českého členství v EU a NATO. Obě instituce jsou učiněny neviditelnými a jejich kontext vymizel. Zdá se, že jsme zase sami a mobilizujeme naše pohraniční pevnůstky v rámci ničeho jiného než studené občanské války, kterou zahájily prezidentské volby.
Snad nejprimitivnější součástí rusofóbní kampaně v podobě různých "hrozeb" příklonu ke Kremlu je její určitá spojitost s antikomunismem jako útokem na levici jako takovou. Vytváří se dojem, že putinismus a cesta na Východ je nutně projektem levice. Pracuje se tu v rámci jakéhosi zjednodušeného schématu - Rusko-okupant = komunismus = levice = nebezpečí. Jakékoliv volání po pragmatických, i když opatrných, vztazích s Ruskem je hned jednoduše přeloženo jako snaha o absolutní geopolitický obrat spojený s cestou do minulosti.
Dnešní rusofóbie je jako vždy výpovědí o nás, nikoliv o Rusku. Ukazuje nám na prvním místě úroveň věcné argumentace našich politiků a jejich (ne)zájem o to, aby se ve veřejné diskuzi začalo opravdu mluvit o tom podstatném. Ukazuje i na to, že naše "elity" jsou mnohem více na "východě" než bychom si přáli. Ten okatý útěk na Západ se v posledních dvacetiletech letech ve skutečnosti ukázal být tunelem na Východ.
Všem českým rusofóbům doporučuji tuto píseň prezidentu Putinovi, jejíž velká část opravdu sedí na dnešní české poměry.
Diskuse